Česká strana pokroková
Česká strana pokroková (1906–1918) vznikla spojením České strany lidové a Pokrokového občanského klubu pro Pardubice a Chrudim (Alois Hajn), frakce Radikálně pokrokové strany. Spojení bylo domluveno 16. května 1905, ustavující sjezd nové strany se konal v Pardubicích 21. ledna 1906. Programem byl progresivismus. Hlavním představitelem byl Tomáš Garrigue Masaryk a Alois Hajn. Zanikla vytvořením České státoprávní demokracie.
Česká strana pokroková | |
---|---|
Datum založení | 16. května 1905[zdroj?] |
Datum rozpuštění | 10. února 1918 (splynutí s Českou státoprávní demokracií) |
Předseda | Tomáš Garrigue Masaryk Přemysl Šámal |
Zakladatel | Tomáš Garrigue Masaryk |
Sídlo | Praha, Česko |
Ideologie | Masarykův realismus progresivismus antiklerikalismus |
Politická pozice | střed |
Mládežnická org. | Slávie |
Stranické noviny | Čas |
Barvy | modrá |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Realisté
V 80. letech 19. století byli tři přední intelektuálové nespokojeni se stavem politického života, s neplodným soupeřením Národní strany (staročechů) a Národní strany svobodomyslné (mladočechů): realisté Josef Kaizl, Karel Kramář a Tomáš Garrigue Masaryk. Původně chtěli vstoupit k staročechům a změnit je, ale po punktacích, které Národní stranu smetly, vstoupili realisté do Národní strany svobodomyslné a udělali tam velkou kariéru.[1]
Po Šromotově aféře v roce 1893[2] byl Masaryk z mladočeské strany vyloučen a ukončil svůj poslanecký mandát ve vídeňské Říšské radě. Na krátko odešel z politiky a plně se věnoval působení profesora na pražské Univerzitě včetně publikační činnosti (Česká otázka, Konkretní logika, Otázka sociální, Jan Hus, Karel Havlíček, Moderní člověk a náboženství a jiné knihy), ale již v roce 1900 založil pokrokářskou Českou stranu lidovou, zvanou všeobecně realisté. Jednou z hlavních příčin založení vlastní strany byl odmítavý postoj vůči rozsudku v tzv. Hilsnerově aféře, s nímž staročeši i mladočeši v té době souhlasili.[3] Ustavující sjezd České strany lidové se konal do 31. března do 1. dubna 1900. Masaryk ve spolupráci s J. Gruberem, F. Drtinou a C. Horáčkem zkoncipoval její program, který posléze hojně propagoval v různých městech i mimo Prahu (Plzeň, Skuteč, Sušice, Strakonice, Písek, Vsetín, Valašské Meziříčí, Valašské Klobouky, Kladno, Kopřivnice, Kroměříž, Kyšperk, Modřany, Kolín, Velim, Jičín, Mělník, Nový Jičín, Příbor, Štramberk aj.). Tiskovým orgánem České strany lidové byl Čas redigovaný Janem Herbenem.
Založení
Dne 16. května 1905 se do politického tábora České strany lidové připojila skupina původně spojena s Radikálně pokrokovou stranou kolem deníku Osvěta lidu spojena s redaktorem Aloisem Hajnem, čímž vytvořili stranu s novým názvem Česká strana pokroková.[4]
Charakteristika
Po roce 1914 byla strana jednou z hlavních politických sil prvního československého zahraničního odboje.[5] V roce 1918 splynula s Českou státoprávní demokracií, značná část členů přešla k národním socialistům.
Volební výsledky
Pozice je určena dle počtu získaných hlasů.
Říšská rada
Volby | Hlasy | Mandáty | Pozice | ||
---|---|---|---|---|---|
Abs. | % | Abs. | ± | ||
1907 | 14 704 | 0,3 | 1/516
|
▲1 | ▲41. |
1911 | 4 984 | 0,1 | 0/516
|
▼1 | ▼62. |
Český zemský sněm
Volby | Hlasy | Mandáty | Pozice | ||
---|---|---|---|---|---|
Abs. | % | Abs. | ± | ||
1908 | 3 126 | 0,8 | 1/242
|
▲1 | ▲17. |
Reference
- Archivovaná kopie. historylive.blog.cz [online]. [cit. 2018-12-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-31.
- https://www.pressreader.com/czech-republic/lidove-noviny/20170919/281891593450342
- Eva Schmitt-Hartmann, "Thomas G. Masaryk's Realism: Origins of a Czech Political Concept", (1984), 150.
- Česká strana pokroková a její ustavující valný sjezd dne 21. ledna 1906 (1906), str. 2–3, Dostupné online: https://www.archive.org/stream/eskstranapokrok00unkngoog?ref=ol (2007)
- PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.12–25, 77–83, 140–148, 159–164