Čas (časopis)

Čas (ČAS.) byl název časopisu realistické skupiny (Josef Kaizl, Karel Kramář, Tomáš Garrigue Masaryk), který založil roku 1886 Jan Herben.

Vývoj časopisu

Založení a přehled vydávání

Čas založil Jan Herben, když se kvůli svému angažování proti tzv. Rukopisům rozešel se svým předchozím zaměstnavatelem, vydavatelem Národních listů Juliem Grégrem. První číslo vyšlo 20. prosince 1886, s periodicitou dvakrát měsíčně.[1] Svobodu časopisu proti napadání nového periodika regionálním tiskem (Kolínské listy, Kutnohorské listy aj.) i Národními listy Grégrovými bránil profesor Masaryk, když na jejich neurvalý útok článkem v Času, nazvaným „Vlastenecká policie“, 5. března 1887 rázně odpověděl, formuloval osm důvodů proti „Národním listům“ a uvedl podstatu toho, proč skutečná česká inteligence „nemůže jít s Grégrovými Národními listy“.[2]

V říjnu 1888 začali „realisté“ jednat s dr. Herbenem o převzetí časopisu a tak (vzhledem k přátelství) číslo z 5. listopadu 1888 vyšlo již nejen pod Herbenovou a Masarykovou redakcí, ale také Kaizlovým dohledem.[3]

Od roku 1889 vycházel Čas jako týdeník a v letech 1894–1906 jej Herben vydával sám. Roku 1897 vycházely v „Času“ Herbenovy vzpomínky nazvané „Deset let proti proudu“, mapující také deset let „bojů“ skupiny realistů proti mladočeským liberálům, inspirované a spoluredigované T. G. Masarykem, které byly v roce 1898 vydány knižně.[4] V letech 1901–1915 vycházel jako deník, než byl úředně zastaven. Začátkem „velké války“, jak píše Masaryk ve své Světové revoluci, přinášel Čas velmi čtené články, zejména o bojích, postupu a ústupu Rusů a redakční porady, jichž se účastnil probíhaly denně. Tehdy v Knihovničce Času vycházely i publikace knižní, většinou brožované, nejen v češtině, ale i německy.[5]

Činnost spojená s redakcí Času, zahájení Masarykova odboje a zahraniční akce budily značnou pozornost policie. V listopadu 1914 byl v souvislosti se zprávami, které zde byly otiskovány, zatčen a vyšetřován Cyril Dušek. V období od 28. července do 24. listopadu 1914 byl Čas celkem devětasedmdesátkrát konfiskován. K jeho zastavení došlo 26. srpna 1915.[6] Úlohu časopisu realistů během první světové války převzala Masarykova Naše doba. Opět vycházel v době první republiky 1921–1935.

Orgán Realistické strany TGM

Po založení Realistické strany (původním názvem České strany lidové[7]) na přelomu března a dubna 1900 a vyhlášení jejího programu (jehož autory byli T. G. Masaryk, František Drtina a profesor práv a ekonomie Josef Gruber) se stal Čas orgánem strany.

V roce 1900 navštívil Masaryk Kladno, kde 5. července přednášel na pozvání studentů a sociálních demokratů o významu mistra Jana Husa. Po schůzi byl za zpěvu dělnických písní doprovozen účastníky přednášky až k nádraží. Čas (deníkem se stal Čas až v září 1900[7]) informoval 8. července takto: „O významu Mistra Jana Husa přednášel dne 5. července na Kladně ve schůzi svolané studenty kladenskými s politickým spolkem sociálnědemokratickým prof. dr. T. G. Masaryk. Schůze byla velmi četně navštívena, zejména dělníky a jejich ženami. Do slavnostního večera nezapadl ani jediný rušivý hlas. Účastníci schůze okázalým průvodem prof. Masaryka doprovodili k nádraží, zpívajíce dělnické písně.“[p 1]

V Času začal publikovat například básník Petr Bezruč nebo autor Broučků, evangelický farář Jan Karafiát. Na přelomu století psal do Času na přímou výzvu Jana Herbena Masarykův student na pražské filosofické fakultě Milan Rastislav Štefánik.[8] Od roku 1902 působil v redakci Času Arnošt Heinrich, od roku 1904 redaktor brněnských Lidových novin a pozdější člen Masarykovy odbojové organizace Maffie. Odpovědným redaktorem listu byl v té době Masarykovi blízký další pozdější „mafián“ Cyril Dušek. V roce 1913 začal v Čase svoji novinářskou kariéru Ferdinand Peroutka.

Bezruč a Karafiát v Času

Jan Herben dostal v polovině ledna 1899 poštovní zásilku od tehdy zcela neznámého autora jímž byl Petr Bezruč. Žádal o vytištění tří básní, které se šéfredaktorovi času líbily a připravil jejich otištění: „Den Palackého“, „Škaredý zjev“, „Jen jedenkrát“ (vyšla pouze ta třetí, ostatní byly cenzorem jako nepřípustné zakázány). Z dlouhodobé korespondence obou pánů vzešlo publikování řady básní v roce 1903, které souhrnně vyšly v Knihovničce ČASu pod názvem „Slezské číslo“, které se stalo základem oceňovaných Bezručových Slezských písní.

Jan Karafiát vydal v době svého působení ve Velké Lhotě roku 1876 knihu Broučci, anonymně a vlastním nákladem. Po letech se dostala do rukou Jana Herbena, který ji půjčil mladému redaktorovi ČASu Gustavu Jarošovi, který roku 1893 napsal do ČASu článek začínající slovy: „Uznávám za potřebné promluviti o dětské knížce, jejíž spisovatel nadto není znám, která je již 17 let na světě a možno říci ze světa. Básníka jejího lze s rozvahou nazvati českým Andersenem.“ Díky ČASu se z neznámé knihy stalo žádané zboží a následovalo několik vydání za sebou, ale teprve v desátém vydání v roce 1912 byla knížka vydána s plným jménem autora.

Masaryk v meziválečném Času

Po sporu o Těšínsko začal roku 1920 ministr Beneš jednat s Poláky, a tím vzbudil nevoli národní demokracie. Předseda Kramář měl roku 1922 pět přednášek o zahraniční politice v nichž také nařkl Beneše, že politice nerozumí. Prezident Masaryk mu pádně odpověděl dvanácti novinovými příspěvky, podepsanými různými šiframi, neboť mu ústava ukládala maximální zdrženlivost v kritice politiků žijících. Autora, prezidenta Masaryka, identifikoval historik Jaroslav Werstadt, ale u jednoho velmi rozsáhlého článku, který vzbudil největší rozruch, si nebyl jist. Článek, podepsaný iniciálou T. vyšel v meziválečném Času 3. listopadu 1923 s titulkem „Prodaná nevěsta bez Jeníka“.

Pisatel reagoval na Kramářův článek otištěný v Národních listech v den pátého výročí vzniku republiky. Kramář tam preferoval domácí odboj a o zahraničním se nerozepsal. Proto ten vtipný název článku pisatele a následující odstavec: „Jubilejní článek se obešel bez jména prezidenta Masaryka. Dr. Kramář chce provozovat „Prodanou nevěstu“ bez Jeníka. Úmysl píchá do očí. Bez Vaška by to snad šlo, bez Jeníka je hra nemožná.“ Taktéž úmysl pisatele „T .“ píchá do očí: Masaryka přirovnává k Jeníkovi, a koho obsadil do role retardovaného Vaška, lze si domyslet. Vtipný článek v Čase je velmi dlouhý, věta ze závěru: „Pohříchu 28. října dr. Kramář zahrál na starý kolovrátek. V tom právě vidíme tu dvojakost strany – dr. Kramář překáží!“ Pisatel neříká, že překáží jemu, ale pouze konstatuje, že Kramář poškozuje svou stranu, její tiskový orgán i její žádoucí spolupráci s ostatními demokratickými proudy v zemi, což se záhy ukázalo jako pravdivé. Po patnácti letech, v roce 1938 se spisovatel Ivan Herben pokusil doložit, že autorem byl jeho otec Jan Herben, ale nepřesvědčil ani prezidentova syna, Jana Masaryka.[9]

V září roku 1920 vyšly v časopisu Čas příspěvky s názvem „Naše otázky a bolševické Rusko“, které pisatel podepsal pseudonymem „Československý legionář“. Avšak skutečnost, že se za tímto pseudonymem skrýval T. G. Masaryk, byla veřejným tajemstvím.[10]

Obnovený Čas

V roce 1993 byl Čas obnoven. Jako občasník Masarykova demokratického hnutí vychází 4 až 6krát ročně (ISSN 1210-1648). Předsedy redakčního kruhu obnoveného ČASu byli dr. Zdeněk Koňák (1993–1994), doc. Jaromír Hořec (1995–2004), Miroslav Sígl (2005–2006[11]) a doc. Vratislav Preclík (2006–2011), který je od roku 2011 předsedou nově zřízené redakční rady, zabývající se zejména legionářskou i sokolskou problematikou ve vztahu k T. G. Masarykovi a lidem kolem něho[12][13][14], i místům jeho působení[15][16]. A také ranou historií časopisu ČAS.[17] Zavedl rovněž rubriku „hledání mostů přes řeku času, právě před sto lety“.[18][19][20][21]

Od roku 2011 přispívá odbornými články prof. Josef Dolista, který se zaměřuje na Masarykův filozofický koncept[22][23] a je člen redakční rady i volený člen předsednictva Masarykova demokratického hnutí. Od roku 2008 jsou v ČASu také zveřejňovány vybrané vítězné práce studentů a žáků účastnících se celostátní soutěže "Masaryk do škol" (TGM – život, dílo a odkaz pro současnost i budoucnost).[24]

Odkazy

Poznámky
  1. Skutečnost připomenul Vratislav Preclík ve své přednášce k stému výročí volby Tomáše Garrigua Masaryka prvním prezidentem ve Státní (Středočeské) vědecké knihovně v Kladně 14. listopadu 2018 (V. Preclík: Masaryk a českoslovenští legionáři, Kladno SVK 2018)

Reference
  1. Titulní strana prvního výtisku. Čas. 20. 12. 1886, s. 1. Dostupné online.
  2. PRECLÍK, Vratislav: „Profesor Masaryk, opora realistů“, in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, říjen – prosinec 2021, roč. XXIX., čís. 136, ISSN 1210-1648, str. 4–14
  3. PRECLÍK, Vratislav: „Profesor Masaryk, převzetí Času realisty a jednání se staročechy“, in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, leden – březen 2022, roč. XXX., čís. 137. ISSN 1210-1648, str. 12 – 21
  4. Herben, Jan. „Deset let proti proudu“, Praha 1898
  5. MASARYK, Tomáš Garrigue. Vasić – Forgach – Aehrenthal : Einiges Material zur Charakteristik unserer Diplomatie. Prag : Čas, 1911
  6. HÁLEK, Jan; MOSKOVIC, Boris. Fenomén Maffie – Český (domácí) protirakouský odboj v proměnách 20. století. [s.l.]: Nakladatelství Academia, 2020. 325 s. S. 70.
  7. záhlaví listu. Čas. 30. 9. 1900, s. 1. Dostupné online.
  8. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3
  9. HOUŠKA, Vítězslav. TGM známý a neznámý. Praha: [s.n.], 2005. S. 150–170.
  10. Podle „Střípků z mozaiky“, in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, červenec – září 2018, roč. XXVI. čís. 123. ISSN 1210-1648, str. 36–39
  11. Zřízení funkce předsedy Redakčního kruhu ČAS, Kronika Času – Personálie, in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, listopad – prosinec 2007 roč. XV. čís. 80. ISSN 1210-1648, str. 36-43
  12. Preclík Vratislav: "Profesor Masaryk a Podkarpatská Rus právě před sto lety", in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, leden - březen 2019, roč. XXVII. čís. 125. ISSN 1210-1648, str. 18–23
  13. Vratislav Preclík: Milan Rastislav Štefánik, Masarykův spolubojovník, in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, duben – červen 2019, roč. XXVII. čís. 126. ISSN 1210-1648, str. 5–10
  14. PRECLÍK, Vratislav: Vzpomínka na hrdiny třetího odboje (Heliodor Píka, Milada Horáková), in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, červenec – září 2019, roč. XXVII. čís. 127. ISSN 1210-1648, str. 6–10
  15. PRECLÍK, Vratislav: Prezident Masaryk a Lány, právě před sto lety, in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, říjen – prosinec 2020, roč. XXVIII., čís. 132. ISSN 1210-1648, str. 8–13
  16. PRECLÍK, Vratislav: Masarykův podzim roku 1921, in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, červenec – září 2021, roč. XXIX., čís. 135. ISSN 1210-1648, str. 14–19
  17. PRECLÍK, Vratislav: Profesor Masaryk v době založení časopisu ČAS, in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, duben – červen 2021, roč. XXIX., čís. 134. ISSN 1210-1648, str. 15–23
  18. PRECLÍK, Vratislav: Prezident Masaryk v novém samostatném státě právě před sto lety (Vánoce 1919), in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, říjen – prosinec 2019, roč. XXVII., čís. 128. ISSN 1210-1648, str. 7–13
  19. Vratislav Preclík: Prezident Masaryk a Tusarova vláda, in Čas. Ročník XXVIII, číslo 130/duben-červen 2020, registrace MK ČR 7435, ISSN 1210-1648, str. 6–13
  20. PRECLÍK, Vratislav: Prezident Osvoboditel právě před sto lety, in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, leden – březen 2020, roč. XXVIII., čís. 129. ISSN 1210-1648, str. 9–16
  21. PRECLÍK, Vratislav: Prezident Masaryk a vláda Jana Černého, in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, červenec – září 2020, roč. XXVIII., čís. 131. ISSN 1210-1648, str. 10–16
  22. Dolista Josef: „Rusko a Evropa v pojetí T. G. Masaryka“, in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, duben – červen 2015, roč. XXIII. čís. 110. ISSN 1210-1648, str. 4–15
  23. Josef Dolista: Kult Rozumu a Nejvyšší bytosti v pojetí T. G. Masaryka, in Čas. Ročník XXVIII, číslo 130/duben-červen 2020, registrace MK ČR 7435, ISSN 1210-1648, str. 14–18
  24. Sborník oceněných literárních prací a studentů XI. ročníku soutěže TGM – život, dílo a odkaz pro současnost, 165 str., vydalo nakladatelství Paris ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2020, ISBN 978-80-87173-54-1

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.