Volby do Říšské rady 1911
Volby do Říšské rady roku 1911 byly volby konané 13. a 21. června 1911 v Předlitavsku. Zvoleno v nich bylo 516 členů poslanecké sněmovny (dolní komory) celostátního parlamentu, Říšské rady. Šlo o historicky poslední celostátní volby v Předlitavsku před zánikem Rakouska-Uherska.
Dobové souvislosti
V roce 1911 Předlitavsku již více než dva roky vládla vláda Richarda Bienertha. Definovala se jako úřednická, odbornická a konzervativní, třebaže měla podporu některých sil v parlamentu. Trvale se potýkala s roztříštěností a nestabilitou parlamentního života v Rakousku. V roce 1911 se vláda uchýlila k trvalejšímu obcházení parlamentu s cílem parlament vyhladovět (myšleno obrazně, protože poslanci v době, kdy parlament nezasedal, nepobírali poslanecké diety a náhrady a vláda sněmovnu opakovaně odročovala). Tato taktika ovšem nebyla úspěšná, proti vládě se postavily silné frakce, zejména Polský klub. A když kabinet nedokázal projednat v parlamentu klíčové zákony, nechal Říšskou radu rozpustit a vypsat nové volby.[1]
Výsledky a dopady voleb
Volby proběhly ve dvou kolech 13. a 21. června 1911.[2]
Výrazným prvkem voleb roku 1911 byla porážka klerikálních stran, a to jak českých tak německých. Zejména německorakouští křesťanští sociálové zaznamenali výrazné ztráty. Naopak posílili němečtí i čeští agrárníci a taky nacionalistické formace jako čeští národní sociálové. Úspěchem nebyly volby pro rakouské sociální demokraty, protože jejich někdejší jednota zanikla a jednotlivé sociálnědemokratické strany v příslušných etnických skupinách postupovaly samostatně. Kvůli propadu klerikálních stran a zejména ztrátám křesťanských sociálů pak v červnu 1911 definitivně skončila vláda Richarda Bienertha.[3]
Ve volbách se silně projevily koalice pro druhé kolo voleb, takže některé strany sice zaznamenaly vysoký zisk hlasů, ale získaly málo mandátů, protože se proti jejich kandidátům spojili v druhém kole voliči ostatních stran.
Národnost | Němci | Češi | Poláci | Ukrajinci | Slovinci | Italové | Chorvati a Srbové | Rumuni | sionisté | celkem |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Mandátů | 232 | 108 | 83 | 31 | 24 | 19 | 13 | 5 | 1 | 516 |
Strana | % hlasů | Mandátů |
---|---|---|
etnicky české strany | ||
agrárníci | 26,4 | 30 |
národní sociálové | 9,7 | 15 |
sociální demokraté | 36,5 | 14 |
mladočeši | 9,8 | 14 |
státopráv. radikálové | 2,4 | 1 |
staročeši | 0,4 | 1 |
klerikálové | 11,9 | 0 |
nezávislí | 2,0 | 0 |
realisté | 0,7 | 0 |
soc. dem. - centralisté | 0,2 | 0 |
etnicky německé strany | ||
radikálové | 15,2 | 16 |
agrárníci | 17,8 | 15 |
sociální demokraté | 40,6 | 9 |
pokrokáři | 4,8 | 4 |
Volkspartei | 3,4 | 4 |
Všeněmci | 4,3 | 3 |
DAP | 5,4 | 2 |
křesť.-sociálové | 6,8 | 1 |
nez. socialisté | 1,0 | 1 |
společný něm. kandidát | 0,7 | 0 |
Strana | % hlasů | Mandátů |
---|---|---|
etnicky české strany | ||
sociální demokraté | 26,5 | 11 |
klerikálové | 36,6 | 7 |
agrárníci | 18,9 | 6 |
mladočeši | 8,4 | 4 |
nár. soc. | 2,2 | 1 |
realisté | 1,5 | 1 |
soc. dem. - centralisté | 2,5 | 0 |
staročeši | 2,1 | 0 |
nezávislí | 1,2 | 0 |
etnicky německé strany | ||
pokrokáři | 19,7 | 6 |
radikálové | 14,4 | 5 |
agrárníci | 14,0 | 5 |
Volkspartei | 9,5 | 3 |
soc. dem. | 27,8 | 0 |
křesť.-sociálové | 13,6 | 0 |
DAP | 0,9 | 0 |
Strana | % hlasů | Mandátů |
---|---|---|
etnicky české strany | ||
nár. sociálové | 17,5 | 2 |
soc. dem. - centralisté | 33,8 | 1 |
soc. dem. | 35,5 | 0 |
nezávislí | 6,2 | 0 |
etnicky německé strany | ||
agrárníci | 16,9 | 2 |
Volkspartei | 10,4 | 2 |
pokrokáři | 7,9 | 2 |
soc. dem. | 39,8 | 1 |
DAP | 4,8 | 1 |
radikálové | 3,9 | 1 |
křesť. sociálové | 16,3 | 0 |
etnicky polské strany | ||
soc. dem. | 45,0 | 1 |
konzervativci | 42,1 | 1 |
lid. strana | 10,5 | 1 |
nár. dem. | 1,4 | 0 |
Odkazy
Reference
- Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 548. (česky)
- kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 333. (česky)
- Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 548–549. (česky)
- kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 629–631. (česky)