Volby do Říšské rady 1911

Volby do Říšské rady roku 1911 byly volby konané 13. a 21. června 1911 v Předlitavsku. Zvoleno v nich bylo 516 členů poslanecké sněmovny (dolní komory) celostátního parlamentu, Říšské rady. Šlo o historicky poslední celostátní volby v Předlitavsku před zánikem Rakouska-Uherska.

Dobové souvislosti

V roce 1911 Předlitavsku již více než dva roky vládla vláda Richarda Bienertha. Definovala se jako úřednická, odbornická a konzervativní, třebaže měla podporu některých sil v parlamentu. Trvale se potýkala s roztříštěností a nestabilitou parlamentního života v Rakousku. V roce 1911 se vláda uchýlila k trvalejšímu obcházení parlamentu s cílem parlament vyhladovět (myšleno obrazně, protože poslanci v době, kdy parlament nezasedal, nepobírali poslanecké diety a náhrady a vláda sněmovnu opakovaně odročovala). Tato taktika ovšem nebyla úspěšná, proti vládě se postavily silné frakce, zejména Polský klub. A když kabinet nedokázal projednat v parlamentu klíčové zákony, nechal Říšskou radu rozpustit a vypsat nové volby.[1]

Výsledky a dopady voleb

Volby proběhly ve dvou kolech 13. a 21. června 1911.[2]

Výrazným prvkem voleb roku 1911 byla porážka klerikálních stran, a to jak českých tak německých. Zejména německorakouští křesťanští sociálové zaznamenali výrazné ztráty. Naopak posílili němečtí i čeští agrárníci a taky nacionalistické formace jako čeští národní sociálové. Úspěchem nebyly volby pro rakouské sociální demokraty, protože jejich někdejší jednota zanikla a jednotlivé sociálnědemokratické strany v příslušných etnických skupinách postupovaly samostatně. Kvůli propadu klerikálních stran a zejména ztrátám křesťanských sociálů pak v červnu 1911 definitivně skončila vláda Richarda Bienertha.[3]

Ve volbách se silně projevily koalice pro druhé kolo voleb, takže některé strany sice zaznamenaly vysoký zisk hlasů, ale získaly málo mandátů, protože se proti jejich kandidátům spojili v druhém kole voliči ostatních stran.

Rozdělení mandátů na Říšské radě podle národnosti poslanců[2]
Národnost Němci Češi Poláci Ukrajinci Slovinci Italové Chorvati a Srbové Rumuni sionisté celkem
Mandátů 232 108 83 31 24 19 13 5 1 516


Výsledky voleb v Čechách[4]
Strana  % hlasů Mandátů
etnicky české strany
agrárníci 26,4 30
národní sociálové 9,7 15
sociální demokraté 36,5 14
mladočeši 9,8 14
státopráv. radikálové 2,4 1
staročeši 0,4 1
klerikálové 11,9 0
nezávislí 2,0 0
realisté 0,7 0
soc. dem. - centralisté 0,2 0
etnicky německé strany
radikálové 15,2 16
agrárníci 17,8 15
sociální demokraté 40,6 9
pokrokáři 4,8 4
Volkspartei 3,4 4
Všeněmci 4,3 3
DAP 5,4 2
křesť.-sociálové 6,8 1
nez. socialisté 1,0 1
společný něm. kandidát 0,7 0
Výsledky voleb na Moravě[4]
Strana  % hlasů Mandátů
etnicky české strany
sociální demokraté 26,5 11
klerikálové 36,6 7
agrárníci 18,9 6
mladočeši 8,4 4
nár. soc. 2,2 1
realisté 1,5 1
soc. dem. - centralisté 2,5 0
staročeši 2,1 0
nezávislí 1,2 0
etnicky německé strany
pokrokáři 19,7 6
radikálové 14,4 5
agrárníci 14,0 5
Volkspartei 9,5 3
soc. dem. 27,8 0
křesť.-sociálové 13,6 0
DAP 0,9 0
Výsledky voleb ve Slezsku[4]
Strana  % hlasů Mandátů
etnicky české strany
nár. sociálové 17,5 2
soc. dem. - centralisté 33,8 1
soc. dem. 35,5 0
nezávislí 6,2 0
etnicky německé strany
agrárníci 16,9 2
Volkspartei 10,4 2
pokrokáři 7,9 2
soc. dem. 39,8 1
DAP 4,8 1
radikálové 3,9 1
křesť. sociálové 16,3 0
etnicky polské strany
soc. dem. 45,0 1
konzervativci 42,1 1
lid. strana 10,5 1
nár. dem. 1,4 0

Odkazy

Reference

  1. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 548. (česky)
  2. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 333. (česky)
  3. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 548–549. (česky)
  4. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 629–631. (česky)

Související články

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.