Zemské volby v Čechách 1908

V roce 1908 už česká politická scéna díky zavedení rovného a všeobecného volebního práva na celostátní úrovni, poprvé realizovaného ve volbách do Říšské rady roku 1907, nabyla rysů systému více politických stran. Původní dominance staročeské a od počátku 90. let 19. století mladočeské strany byla vystřídána soutěží několika silných, stavovsky a ideologicky definovaných politických subjektů, přičemž podobné rozrůzňování probíhalo i v sudetoněmeckém (českoněmeckém) táboře. I historické strany jako mladočeská se musely vyrovnávat s proměnou volebního systému a založit svou agitaci na daleko širší voličské a společenské základně. Národnostní konflikt obou zemských etnik zároveň zůstával nevyřešen a ani opakovaná kola usmiřovacích a vyrovnávacích konferencí na tom nic neměnila. Ideologické a etnické štěpení se prohlubovalo i na celostátní úrovni. Po čtyřletém funkčním období vlády Ernesta von Koerbera zažívalo Předlitavsko období vládní nestability, rychlého střídání kabinetů a častého zablokování Říšské rady obstrukcemi, na což exekutiva reagovala opakovaně vládnutím mimoparlamentním způsobem.[2]

Volební systém do Českého zemského sněmu odpovídal parametrům, které zde nastavila již únorová ústava roku 1861. Zvoleno bylo 236 poslanců a to ve čtyřech skupinách: kurie venkovských obcí, skupina měst, skupina obchodních a živnostenských komor a kurie velkostatkářská, ve všech s omezeným volebním právem (volební cenzus). Na sněmu pak tyto čtyři volební skupiny tvořily tři kurie (poslanci zvolení za skupinu měst a skupinu obchodních a živnostenských komor zasedali v společné kurii měst). Kromě nich na sněmu zasedalo šest nevolených virilistů, kteří mandát nabývali z titulu své funkce.[3][4]

Sněmovní volby potvrdily ústup pozic mladočeské strany, která sice zůstávala díky omezenému volebnímu právu významnou silou, ale v počtu mandátů ji předstihli čeští agrárníci. Podobně se propadala i pozice tradiční hlavní politické strany českoněmeckého tábora, pokrokové strany. I v sudetoněmecké společnosti uspěli agrární kandidáti a kromě toho i radikálně nacionalistické formace antisemitského a všeněmeckého ražení. Naopak slabé byly české i německé strany katolické orientace. Beze změn zůstal poměr sil mezi oběma politickými proudy velkostatkářů, tedy konzervativním a ústavověrným velkostatkem.[1] Velkostatkáři totiž podobně jako v zemských volbách roku 1901 uzavřeli předběžnou dohodu o rozdělení mandátů s tím, že ve sboru svěřeneckých velkostatků připadne všech 16 křesel konzervativnímu velkostatku a ve sboru nesvěřeneckém pak 33 mandátů konzervativnímu a 21 ústavověrnému velkostatku.[5]

Z národnostního hlediska byl sněm složen z 99 etnických Čechů (včetně 1 virilního mandátu rektora české univerzity) a 90 Němců (včetně 21 proněmeckých a provídeňských ústavověrných velkostatkářů a 1 virilního mandátu rektora německé univerzity). 49 poslanců za konzervativní velkostatek bylo národnostně převážně nevyhraněno, do kategorie národnostně nevyhraněných řadily Národní listy v povolební analýze i 4 zbylé virilní hlasy představitelů katolické hierarchie.[6]

Strana		Hlasy			Poslanci
		Abs.	%	±	Abs.	%	±
České strany
	Českoslovanská strana agrární	102,399	25.6	10.2▲	43	17.8	25▲
	Národní strana svobodomyslná	44,304	11.1	20.5▼	38	15.7	28▼
	Strana katolického lidu	34,076	8.5	8.2▲	1	0.4	1▲
	Státoprávní strany (ČSNS a radikálové)	24,587	6.1	1.1▲	5	2.1	2▲
	Společní čeští kandidáti	6,095	1.5	1.5▲	1	0.4	1▲
	Národní strana	5,541	1.4	0.2▼	4	1.7	2▼
	Česká strana pokroková	3,126	0.8	0.6▲	1	0.4	1▲
	Živnostenští kandidáti	1,990	0.5	0.5▲	0	–	0▬
	samostatní mladočeši	1,744	0.4	0.4▲	2	0.8	2▲
	samostatní státoprávníci	1,708	0.4	0.4▲	2	0.8	2▲
	samostatní agrárníci	1,543	0.4	0.4▲	0	–	0▬
	ženská kandidátka	199	0.1	0.1▲	0	–	0▬
	bez bližšího určení	3,964	1.0	0.4▲	1	0.4	1▲
Češi celkem		231,284	57.6	1.1▲	98	40.5	1▲
Německé strany
	Německá agrární strana	31,906	8.0	5.9▲	15	6.2	12▲
	Německá radikální strana	27,880	7.0	7.0▲	15	6.2	15▲
	Německá pokroková strana	18,728	4.7	5.5▼	19	7.9	7▼
	Německá lidová strana	10,656	2.6	2.8▼	8	3.3	6▼
	Všeněmecké sjednocení	9,450	2.4	11.6▼	4	1.7	21▼
	Společní němečtí kandidáti	6,826	1.7	1.7▲	0	–	0▬
	Křesťansko-sociální strana	6,508	1.6	0.5▲	2	0.8	1▲
	samostatní agrárníci	4,394	1.1	1.1▲	1	0.4	1▲
	samostatní radikálové	863	0.2	0.2▲	1	0.4	1▲
	Německá lidová strana dělnická	104	0.0	0.0▬	0	–	0▬
	bez bližšího určení	3,814	1.0	1.0▲	3	1.2	3▲
Němci celkem		121,124	30.3	4.3▼	68	28.1	4▼
Národnostně nevyhraněné strany
	Sociální demokracie	39,443	9.8	5.1▲	0	–	0▬
Velkostatkářské strany
	Strana konzervativního velkostatku	5,136	1.3	1.2▼	49	20.2	0▬
	Strana ústavověrného velkostatku	3,066	0.8	0.7▼	21	8.7	0▬
Velkostatkáři celkem		8,202	2.1	1.9▼	70	28.9	0▬
virilní poslanci		–	–	–	6	2.5	0▬
Celkem		400,058	100	–	242	100	–
Zdroj: [7]

Český zemský sněm zůstával i nadále složen na základě kuriového systému, tedy s výrazně omezeným volebním právem (zcela bez zastoupení i nadále proto zůstávali sociální demokraté). Pro nemožnost dohody české a německé politické reprezentace byl sněm trvale paralyzován a jeho význam jako relevantního politického fóra klesal. V době sněmovních voleb působila v Předlitavsku vláda Maxe Becka. Ta měla ambici dosáhnout urovnání národnostních sporů a utvořit trvalejší provládní většinu. Na Českém zemském sněmu ale po volbách opět probíhaly česko-německé potyčky a obstrukce a vláda reagovala tím, že sněm prakticky nesvolávala.[8] První zasedání sněmu se po březnových volbách uskutečnilo až 15. září 1908. Okamžitě na něm byly předloženy různé stranické návrhy na reformu volebního systému, 8. října 1908 pak vláda předložila vlastní návrh. Němečtí poslanci ale proti navrhovaným změnám přešli do obstrukce a zablokovali jakékoliv jednání tohoto zákonodárného sboru. Kvůli obstrukci bylo znemožněno i formální konstituování sněmu s jeho orgány a výbory.[9] Početní poměry na sněmu vyžadovaly pro schválení případné volební reformy přítomnost minimálně 182 poslanců, z nichž pro návrh muselo hlasovat 122. Ani jedno ze zemských etnik tak nemohlo takovou změnu prosadit proti vůli druhého zemského národa.[6]

15. října 1908 byl sněm odročen a začala vleklá krize jeho akceschopnosti. Čeští poslanci mezitím jako odvetu začali paralyzovat jednání Říšské rady pomocí obstrukcí. Eskalace národnostního napětí pak dokonce vedla v prosinci 1908 vládu k vyhlášení stanného práva v Praze a okolí.[10]

Sněm se již nikdy ve svém plénu nesešel a v roce 1913 ho vláda nechala rozpustit (takzvané Anenské patenty) a nahradit technokratickou zemskou správní komisí.