Chorvatské království (1527–1868)

Vojenská hranice ve Slavonii (1751)

Uhersko byla poraženo v bitvě u Moháče v roce 1526. V roce 1527 chorvatská šlechta uznala habsburka Ferdinanda I. chorvatským králem v rámci unie s Uherskem, ale výměnou za to, že bude vést obranu proti Turkům. Tak se Habsburkové stali králi Chorvatska jak volbou, tak dědičským nárokem a zároveň také jako uherští králové. V této době bylo Chorvatsko součástí tzv. Královského Uherska.

Roku 1529 v centrální Chorvatsku a Slavonii na obranu křesťanského světa vzniká tzv. Vojenská hranice. Ta byla rozdělena na Chorvatskou vojenskou hranici (ta je zrušena roku 1881) a Slavonskou vojenskou hranici. Do této oblasti (tzv. Krajina) při dnešní hranici s Bosnou a Hercegovinou směřovala vlna srbských uprchlíků, kteří zde změnili etnickou situaci. Během válek Rakouské monarchie s Osmanskou říší dochází k roku 1699 k osvobození Slavonie, jejíž území bylo rozděleno mezi Vojenskou hranici a později (1744) vzniklou rakouskou korunní zemi Království Slavonie. Slavonské království bylo současně podřízeno Chorvatskému království i Svatoštěpánské koruně (Uhrám).

V roce 1809 byly Napoleonem zřízeny na bývalém rakouském území tzv. Ilyrské provincie, které zahrnovaly historické země Dalmácii, Istrii, Kraňsko, Gorice, Terst, Dubrovníka, Korutansko a tzv. chorvatské přímoří. Ilyrské provincie se stali součástí francouzského císařství a jeho deparmentem, v čele stál francouzský guvernér. Francouzská správa zde oslabila feudální vztahy a vytvořila příznivé podmínky pro rozvoj národního hnutí Jihoslovanů.

Roku 1815 po Napoleonově pádu Ilyrské provincie připadly rakouskému císařství, kdy získali Habsburkové Jaderské pobřeží zpět byla z velké části obnovena předchozí správa, tím pádem bylo dřívější velké Chorvatské království rozděleno (alespoň pod habsburskou vládou) na 3 celky resp. korunní země: království Chorvatské (zabíralo pouze tzv. centrální Chorvatsko), království Slavonské (oblast Slavonie) a království Dalmácie (oblast dalmácie, Dubrovníku a Kotoru). Každá z těchto "chorvatských" korunních zemí měla vlastní částečnou autonomii. Ostatní území bývalých Ilyrských provincií se stalo součástí nově utvořené korunní země království Illyrského (to ale bylo roku 1849 rozděleno na historické země). Království Slavonské bylo v letech 1744-1849 formálně podřízeno království Chorvatskému, v letech 1849-1868, již nezávislá korunní země.

Tradiční zemské sněmy, které byly do roku 1848 orgány stavovského zastoupení, byly po revoluci z roku 1848 císařskou vládou ve všech korunních zemích, včetně chorvatských zrušeny a teprve roku 1860 svolány v nové formě. Nyní už jen část členů zemských sněmů měla své postavení zaručena, zatímco zbytek byl volen.