Markrabství Istrie

Markrabství Istrie (italsky Margraviato d'Istria, chorvatsky Markgrofovija Istra, slovinsky Mejna grofovija Istra, německy Markgrafschaft Istrien), dříve Istrijská marka, byla historická země rozkládající se z větší části na poloostrově Istrie a také na přilehlých ostrovech v Jaderském moři.

Markrabství Istrie
Markgrafschaft Istrien (de)
Marchesato d’Istria (it)
Markgrofovija Istra (hr)
Mejna grofija Istra (sl)
 
 
7991420
18491918
 
 

vlajka

znak
geografie

Marka v rámci Svaté říše římské kolem roku 1000

Markrabství Istrie na mapě Rakouska-Uherska
rozloha:
4941 km²
obyvatelstvo
počet obyvatel:
317 610 (rok 1890)
národnostní složení:
státní útvar
Svatá říše římská Svatá říše římská
Rakouské císařství Rakouské císařství (18611867)
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko (18671918)
vznik:
799 – vytvoření marky
zánik:
1420 – rozděleno mezi Benátsko a Habsburky
1918 – součást Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů
státní útvary a území
předcházející:
Veronské markrabství
Istrijský kraj
následující:
Benátská republika
Italské království

Historie

Od roku 976 tvořila oblast zvláštní marku tehdejšího Korutanského vévodství. Později po roce 1209 se města na západním pobřeží ocitla pod nadvládou Benátek.

V roce 1420 byla Istrijská marka definitivně rozdělena mezi Benátskou republiku (jihozápadní část) a Habsburky (severovýchodní část), kteří přijali titul istrijského markraběte do své titulatury. Ti ale již od roku 1374 ovládali velkou část vnitrozemí poloostrova. Habsburská část Istrie pak byla správou spojená s Kraňskem.

Znak markrabství od H. G. Ströhla

Istrie byla opět sjednocena až v roce 1797 tzv. Mírem v Campo Formio, kdy západní benátská část přešla do rakouských rukou a byla připojena ke stávající rakouské korunní zemi Markrabství Istrie. Tímto mírem získalo Rakousko ale také Benátsko a Dalmácii.

Od roku 1861 byla Istrie samostatnou korunní zemi Rakouského císařství, od roku 1867 Rakouska-Uherska. Disponovala zemskou samosprávou, jejímž nejvyšším orgánem byl Istrijský zemský sněm. Z hlediska státní správy ovšem byla součástí provincie Rakouské přímoří, v níž se dále nalézaly i další dvě korunní země: Terst a Gorice a Gradiška se společným místodržícím. V roce 1920, podle Saintgermainské smlouvy, připadla Istrie Itálii.

Demografie

Etnické a náboženské složení

Z etnického hlediska byla populace Istrie smíšená. Na západním pobřeží a ve městech převládali Italové, ve vnitrozemí Slovinci a Chorvati. Jistou část obyvatelstva tvořili i Němci a žila zde malá komunita Istrorumunů. Podle sčítání lidu 1890 v Rakousku-Uhersku žilo v Istrii 140 713 osob Srbo-Chorvatského obcovacího jazyka, 118 027 hovořících italsky, 44 418 slovinsky, 5004 (v jiném zdroji 5904) německy, dále 470 rumunsky a 400 česky.[1][2]

Co se týče náboženské orientace, bylo obyvatelstvo Istrie v drtivé většině katolické. Sčítání roku 1890 zde evidovalo podíl obyvatel římskokatolického vyznání 99,6 %. V celé zemi žilo tehdy jen 443 osob řeckokatolického vyznání, 100 evangelíků, 274 kalvinistů a 229 židů.[2]

Počet obyvatel

Istrie měla k roku 1890 317 610 obyvatel.[2] V roce 1857 tu žilo pouze 230 000 lidí. Hustota zalidnění dosahovala podle sčítání lidu z roku 1890 64 obyvatel na kilometr čtvereční. Podíl městského obyvatelstva (v obcích nad 2000 obyvatel) byl 23,8 %.[1]

Geografie

Markrabství Istrie mělo (včetně ostrovů) rozlohu 4941,5 kilometrů čtverečních. Délka pobřeží (pevninské části) činila 365 km.[1]

Největší města

Nejlidnatějším městem Istrie byla roku 1890 Pula s více než 26 tisíci obyvatel. Hlavní město Poreč bylo až 11. v pořadí s populací necelých 3 tisíce lidí.[1]

Pořadí Název Počet obyv. (r. 1890) Fotografie
1. Pula 26 742
2. Rovinj 9 662
3. Koper 8 191
4. Piran 7 724
5. Vodnjan 5 087
6. Mali Lošinj 4 928
7. Izola 4 896
8. Cres 4 645
9. Muggia 3 357
10. Buje 2 728
11. Poreč 2 685

Správní dělení

Znak Istrie

Korunní země Istrie se dělila na konci 19. století na šest politických okresů: Koper, Lošinj, Poreč, Pazin, Pula, Volosko.[2]

Ostrovy

Součástí Istrie byly v době její existence jako historické země následující ostrovy:

  • Andrija
  • Bodulaš
  • Brijuni
  • Ceja
  • Cres
  • Fenera
  • Fenoliga
  • Galijola
  • Ilovik
  • Katarina
  • Koludarc
  • Kotež
  • Kozjak
  • Krasnica (Vanga)
  • Krk
  • Levan
  • Levanić
  • Lošinj
  • Male Orjule
  • Male Srakane
  • Mali Osir
  • Mišnjak
  • Murtar
  • Plavnik
  • Pomerski Školjić
  • Porer
  • Prvić
  • Pusti Otok
  • Premanturski Školjić
  • Samuncel

V současnosti je území bývalého markrabství rozděleno mezi Chorvatsko (jižní a střední část někdejšího Markrabství Istrie) a Slovinsko (severní část bývalého markrabství Istrie). Malá část historické Istrie okolo města Muggia na předměstí Terstu je součástí Itálie.

Odkazy

Reference

  1. Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha: [s.n.], 1897. Dostupné online. Kapitola Istrie, s. 832. (česky)
  2. A Pallas nagy lexikona, 1897., Isztria [online]. mek.oszk.hu [cit. 2016-03-04]. Dostupné online. (maďarsky)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.