Prusové
Baltští Prusové, známi též jako Staří Prusové (prusky a litevsky Prūsai, lotyšsky Prūši, polsky Prusowie, německy Pruzzen či Prußen) byli někdejší etnikum baltského původu (nezaměňovat s pozdějšími německými obyvateli Pruska), sídlící od počátku našeho letopočtu v jihovýchodním Pobaltí mezi ústími Visly a Němenu, na území, které se ve středověku nazývalo Prusy. Baltští Prusové spolu s Jotvingy, sídlícími dále ve vnitrozemí, náleželi jazykově k západní, dnes zcela vymřelé, větvi baltských jazyků.
| Prusové Prūsai
| |||||
geografie
| |||||
žádné | |||||
| obyvatelstvo | |||||
| státní útvar | |||||
| státní útvary a území | |||||
| |||||
Historie
Nejstarší nesporná písemná svědectví o Prusech lze najít v tzv. Geografu bavorském či cestopise Wulfstana z Hedeby z 9. století. Staří Prusové zůstali i po nástupu křesťanství ve většině zemí Evropy pohany a ani se politicky neintegrovali. Třebaže hovořili stejným jazykem, dělili se na řadu menších kmenů (Galindové, Sambové, Bartové, Nadrované aj.). Pokusy o jejich christianizaci zůstaly bezvýsledné, neboť Prusové považovali šíření křesťanství za záminku a nástroj cizí nadvlády – roku 997 tak zabili i pražského biskupa sv. Vojtěcha, který se je vypravil pokřtít. V letech 1217–1274 probíhala proti Prusům křížová výprava, což byla série různých samostatných tažení. Roku 1226 si pozval mazovský kníže Konrád I. na pomoc proti Prusům Řád německých rytířů, kterému se záhy podařilo území Prusů dobýt a založit tu vlastní stát. Do boje proti nepoddajným Prusům a na pomoc řádu vytáhl i český král Přemysl Otakar II., jeho výpravu zakončila vítězná bitva u Rudavy v roce 1254, v níž spolu s německými spojenci porazil vojsko Sambů, kmene obývajícího Sambijský poloostrov. Po neúspěšném povstání v letech 1260–1272 byli baltští Prusové zčásti vyhubeni a nahrazeni německými kolonisty, zbylí pozvolna asimilováni a germanizováni. Staré pruské náboženství bylo za pomoci meče a útlaku vymýceno a nahrazeno novou katolickou vírou šířenou řádovými rytíři, misionáři a novými osadníky. Od 14. století se dochovaly i nemnohé písemné památky pruského jazyka, jeho nejrozsáhlejším svědectvím je překlad Lutherova katechismu vydaný roku 1561 v Královci. Pruština definitivně vymřela na sklonku 17. století.
