Dolní Lužice

Dolní Lužice (německy Niederlausitz, dolnolužickosrbsky Dolna Łužyca, hornolužickosrbsky Delnja Łužica, polsky Dolne Łużyce, latinsky Lusatia inferior) je historické území, které je od roku 1945 rozděleno mezi Německo a Polsko. Téměř celá německá část Dolní Lužice je součástí spolkové země Braniborsko, zatímco vesnice Geierswalde (lužickosrbsky Lejno), Kromlau (lužickosrbsky Kromola) a město Lauta (lužickosrbsky Łuty) náležejí od roku 1990 k Sasku. Menší polská část je součástí Lubušského vojvodství. Centrem Dolní Lužice je Chotěbuz (německy Cottbus, dolnolužickosrbsky Chóśebuz, hornolužickosrbsky Choćebuz) v dnešním Braniborsku. V letech 1348–1635 byla Dolní Lužice součástí České koruny.

Dolní Lužice Niederlausitz (de) Dolna Łužyca (dsb) Lusatia inferior (la) ←  1410–1952  → znak
geografie Dolní Lužice v rámci Koruny České a Svaté říše římské r. 1618
hlavní město:	Chotěbuz (něm. Cottbus)
obyvatelstvo
národnostní složení:	Němci, Lužičtí Srbové, Poláci
jazyky:	němčina, dolnolužická srbština, polština
náboženství:	římskokatolické, protestantské
státní útvar
státní zřízení:	dědičná monarchie
mateřská země:	Svatá říše římská Svatá říše římská Země Koruny české Země Koruny české Saské kurfiřtství Saské kurfiřtství Pruské království Pruské království
vznik:	1076 – získal lénem část území pozdější Horní Lužice a část Dolní Lužice (Východní Marku) český kníže a posléze král Vratislav II.
zánik:	1952 – byly obě Lužice zrušeny, Dolní Lužice byla v rámci NDR začleněna do Chotěbuzského kraje
státní útvary a území
předcházející: Lužické markrabství následující: Německá demokratická republika

Dolní Lužice sousedí na jihu s Horní Lužicí, na východě se Slezskem, na severovýchodě s Lubušskem, na severu a severozápadě s vlastním Braniborskem, na západě s tou částí území bývalé provincie Sasko, která dnes náleží k Braniborsku.