Pavel Landovský

Vyučil se původně nástrojařem a po maturitě na strojní průmyslovce se čtyřikrát marně pokoušel dostat na studium herectví na DAMU. Začínal jako řadový statista v teplickém divadle. V roce 1960 začal hrát v Severomoravském oblastním divadle v Šumperku, v letech 1961–1963 působil v Západočeském divadle Klatovy, 1963–1965 ve Východočeském divadle Pardubice. V roce 1966 zakotvil na jedenáct let v pražském Činoherním klubu, kde byl spolutvůrcem jeho nejslavnější éry (Revizor, Strýček Váňa). Landovského angažmá ukončil mocenský zásah v době normalizace (1976). V roce 1978 v pražském Bytovém divadle Vlasty Chramostové hrál ve hře Play Macbeth roli Makbetha. Po návratu z Rakouska hrál v letech 1990–2008 v Divadle Na zábradlí, v Národním divadle, v Divadle v Dlouhé a Divadle Hybernia. Působil také jako příležitostný dramatik (kromě divadla psal i pro Československý rozhlas).

Landovský byl vynikající jako řecký proutník v kunderovské adaptaci Já, truchlivý bůh, nezapomenutelný je jako sládek v Havlově Audienci. Hrál v řadě legendárních československých filmů, v Ostře sledovaných vlacích, Markétě Lazarové či Adelheid. Populární byl také jeho major Terazky v adaptaci Švandrlíkových Černých baronů.[1]

Landovský se zasloužil o zveřejnění textu Charty 77, protože její první opisy se podařilo Václavu Havlovi odeslat poštou poté, co Landovský ve svém autě ujel StB, která je pronásledovala. Po podpisu Charty 77 byl opakovaně vyslýchán StB a v rámci akce Asanace vyhnán do emigrace do Rakouska (1978). Zde se stal hercem prestižního vídeňského Burgtheateru, od roku 1989 hrál opět doma v Československu (Česku). V posledních letech trpěl cukrovkou a po prodělané cévní mozkové příhodě byl upoután na invalidní vozík. Pavel Landovský zemřel doma v pátek večer 10. října 2014 na infarkt myokardu. Poslední rozloučení s umělcem se konalo v kostele sv. Ignáce na Karlově náměstí v Praze 17. října 2014. Pohřben je Dobrnicích nedaleko Číhoště.[2]

Jeho manželkou byla v letech 1962–1973 dramatička a scénografka Helena Albertová.[3] Syn Jakub je právníkem a komunálním politikem, partnerem dcery Beatrice byl básník J. H. Krchovský.[4][5] Jeho synovcem je herec Pavel Slabý.

• Pamětní deska Pavlu Landovskému v Havlíčkově Brodě[6]

• Případ pro vesnického policajta
• Hodinový hoteliér – Činoherní klub (rež. Evald Schorm, výprava Libor Fára (j. h.), hudba Petr Skoumal; 1969), dále např. Žižkovské divadlo Praha (rež. Jiří Menzel; 1990) ... Divadlo na Vinohradech (rež. Ivan Rajmont; 2014), Divadlo F. X. Šaldy v Liberci (rež. Ondřej Pavelka; 2014); zpracováno jako rozhlasová hra v Českém rozhlasu (rež. Josef Melč, hlavní role: Rudolf Hrušínský a Radovan Lukavský)[7]
• Supermanka
• Sanitární noc
• Noční linka (1978) – rozhlasová hra, premiéra 1978 (pod jménem Karla Steigerwalda)[8]
• Objížďka (1978) – rozhlasová hra [9]
• Arest
• Protentokrát zbohatnem.

Všechny hry vyšly souborně v roce 2013.[10]

• 1966 Ostře sledované vlaky
• 1967 Svatba jako řemen
• 1967 Soukromá vichřice
• 1967 Pension pro svobodné pány
• 1967 Marketa Lazarová
• 1968 Rakev ve snu viděti
• 1969 Flirt se slečnou Stříbrnou – role: profesor tělocviku Vašek Žamberk
• 1969 Utrpení mladého Boháčka
• 1969 Případ pro začínajícího kata
• 1969 Já, truchlivý bůh
• 1970 Svatby pana Voka
• 1971 Hry lásky šálivé
• Slaměný klobouk (1971)
• Hledá se pan Tau (1972)
• Ragtime (1981)
• Nesnesitelná lehkost bytí (1988)
• Černí baroni (1992)
• Nejasná zpráva o konci světa (1997)
• Stůj, nebo se netrefím! (1997)
• Anděl Exit (2000)
• Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko (2001)
• Kousek nebe (2005)
• Vratné lahve (2007)
• Chyťte doktora (2007)
• Nestyda (2008)
• Setkání v Praze, s vraždou (2008), (TV film)
• 2009 Stínu neutečeš

• 1969 Brýle (TV mikrokomedie) – role: vedoucí kuchyně
• 1969 Bližní na tapetě (TV cyklus mikrokomedií Malé justiční omyly) – role: řidič sanitky Václav Kadeřábek (1.příběh: Nactiutrhač)
• 1971 Silvestrovské kousky pana Housky (TV komedie) – role: František Houska