Dobrnice

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352.[5]

V západní části katastrálního území leží přírodní rezervace Velká a Malá olšina. Do jihozápadní části území také zasahuje přírodní rezervace Hroznětínská louka a olšina.

• Mateřská škola a Základní škola Dobrnice

Nedaleko Chlumu byla provozována skelná huť Neu Chrámboř (Nový Chraňbože), která nahradila starší huť Alt Chrámboř. V roce 1782 je zde uváděn jako skelmistr Kopp. V letech 1788–1794 je zde pak skelmistr Josef Čapek. V roce 1794 si sklárnu najmul František Seewald, který měl před tím pronajatu huť v Beneticích. Seewald huť provozoval až do své smrti v roce 1806. Před tím ještě roku 1800 zřídil huť u Sokolovce na libickém panství. Obě huti po jeho smrti vedla krátce jeho manželka jako vdova a dědička (huť u Sokolovce do roku 1808 a huť Chraňbožskou do roku 1809).

V březnu 1831 koupil Josef Eisner von Eisenstein vrbické panství i s hutí chraňbožskou. Josef Eisner do té doby provozoval huť ve Slavětíně. Na huti měl sice vlastního skelmistra, ale přesto žádal sám v roce 1835 pro huť o Landesfabriksbefungnis, které mu bylo ještě téhož roku guberniem uděleno. Huti se zde dařilo. Zaměstnávala na 150 lidí s roční výrobou 1 225  000 skel v hodnotě 40 000 zlatých. Sklo, které se zde i zušlechťovalo, se dodávalo do Holandska, Hamburku a Ameriky. Po úmrtí Josefa Eisnera von Eisenstein zdědila panství i s hutí jeho dcera provdaná z Rittersteinů, za níž byla huť v roce 1871 zrušena.

• Kostel Všech svatých

• 
  Kostel od východu
• 
  Mateřská a základní škola
• 
  Stavení se čtyřlístkem
• 
  Autobusová zastávka
• 
  Rybníček v centru
• 
  Památný strom: dub letní