Otrava kyanidy

K otravě kyanidy dochází při expozici živého organismu sloučenině, která rozpuštěna ve vodě uvolňuje kyanidové ionty (CN). Nejčastějšími látkami způsobujícími tuto otravu jsou plynný kyanovodík a krystalické soli kyanid draselný a kyanid sodný. Kyanidové ionty zastavují buněčné dýchání inhibicí mitochondriálního enzymu nazvaného cytochrom c oxidáza.

Akutní otrava

Kyanidy způsobují, že buňky nejsou schopny využít kyslík; primárně se jedná o inhibici cytochrom C oxidázy. Při vdechování vysokých koncentrací kyanovodíku nastává kóma s křečemi, apnoe, zástava srdce a smrt během několika minut. Při nižších dávkách může ztrátě vědomí předcházet celková slabost, závratě, bolest hlavy, vertigo, schvácenost a obtížné dýchání. V první fázi bezvědomí je dýchání často dostatečné nebo i zrychlené, pak se ale situace zhoršuje, nastává hluboké kóma, někdy spojené s plicním edémem, a nakonec zástava srdce. Kůže zrůžoví vznikem kyanido-hemoglobinových komplexů. Smrtelná dávka pro člověka může být už 1,5 mg/kg tělesné hmotnosti.[1] Koncentrace kyanidu v krvi lze měřit za účelem potvrzení diagnózy u hospitalizovaných pacientů nebo při forenzním vyšetřování kriminálních otrav. Toxické účinky kyanidu se mohou objevit i po požití amygdalinu (obsaženého v mandlích a v jádrech meruňkových pecek), dlouhodobějším podávání nitroprussidu nebo po expozici plynům vzniklým spalováním syntetických materiálů.[2][3][4]

Chronická otrava

Expozice nízkým dávkám kyanidu po dlouhou dobu (např. po používání kořenů manioku jako hlavního zdroje potravy v tropické Africe) vede ke zvýšeným úrovním kyanidu v krvi, které způsobují slabost a celou škálu různých symptomů, například trvalou paralýzu, nervové léze[5][6][7], hypothyroidismus[6] a u těhotných žen potraty.[8][9] Mezi další účinky patří mírné poškození jater a ledvin.[10][11]

Léčba a antidota

V USA se v rámci první pomoci používá malá inhalační dávka amylnitritu, po ní následuje nitrožilní podání dusitanu sodného a pak (opět do žíly) thiosíran sodný.[12] Nově schváleným léčivem v USA je hydroxokobalamin a je dostupný v balíčcích první pomoci pro tyto otravy.[13] V jiných zemích se mohou používat odlišné metody léčby.

Historie

Plynové komory

Válka

Kyanidy byly shromažďovány v arzenálech Sovětského svazu i USA během 50. a 60. let 20. století. Ovšem jako bojový plyn není kyanovodík příliš účinný, protože je lehčí než vzduch a pro zneschopnění nebo zabití nepřátelských vojáků je ho potřeba velmi mnoho.

Přestože nebyly potvrzeny žádné případy použití kyanovodíku jako zbraně, mohl být použit v Iráku během plynového útoku, který Saddám Husajn nařídil provést proti Kurdům v 80. letech. Tato informace však není ověřená.[17]

Sebevraždy

Kyanidové soli se někdy využívají k rychlým sebevraždám. Je známo, že rychleji působí nalačno.

Vraždy

Terorismus

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cyanide poisoning na anglické Wikipedii.

  1. http://www.hc-sc.gc.ca/ewh-semt/pubs/water-eau/cyanide-cyanure/index-eng.php
  2. Frison G, Zancanaro F, Favretto D, Ferrara SD. An improved method for cyanide determination in blood using solid-phase microextraction and gas chromatography/mass spectrometry. Rapid Commun. Mass Spectrom.. 2006, s. 2932–8. DOI 10.1002/rcm.268910.1002/rcm.2689. PMID 16941546. (anglicky)
  3. R. Baselt. Disposition of Toxic Drugs and Chemicals in Man. 8th. vyd. Foster City, CA: Biomedical Publications, 2008. S. 373–7. (anglicky)
  4. Nirtoprusside and Cyanide Toxicity. anesthesiageneral.com. Dostupné online. (anglicky)
  5. Soto-Blanco B, Maiorka PC, Gorniak SL. Effects of long-term low-dose cyanide administration to rats. Ecotoxicology and Environmental Safety. 2002, s. 37-41. DOI 10.1006/eesa.2002.2189. PMID 12481854. (anglicky)
  6. Soto-Blanco B, Stegelmeier BL, Pfister JA, et al. Comparative effects of prolonged administration of cyanide, thiocyanate and chokecherry (Prunus virginiana) to goats. Journal of Applied Toxicology. 2008, s. 356-63. DOI 10.1002/jat.1286. PMID 17631662. (anglicky)
  7. Soto-Blanco B, Maiorka PC, Gorniak SL. Neuropathologic study of long term cyanide administration to goats. Food and Chemical Toxicology. 2002, s. 1693-1698. DOI 10.1016/S0278-6915(02)00151-5. PMID 12176095. (anglicky)
  8. Soto-Blanco B, Gorniak SL. Prenatal toxicity of cyanide in goats—a model for teratological studies in ruminants. Theriogenology. 2004, s. 1012-26. DOI 10.1016/j.theriogenology.2003.12.023. PMID 15289044. (anglicky)
  9. Soto-Blanco B, Pereira, Verechia FT, et al. Fetal and maternal lesions of cyanide dosing to pregnant goats. Small Ruminant Research. 2009, s. 76-80. DOI 10.1016/j.smallrumres.2009.09.029. (anglicky)
  10. Sousa AB, Soto-Blanco B, Guerra JL, Kimura ET, Gorniak SL. Does prolonged oral exposure to cyanide promote hepatotoxicity and nephrotoxicity?. Toxicology. 2002, s. 87-95. DOI 10.1016/S0300-483X(02)00041-0. PMID 11985886. (anglicky)
  11. Manzano H, de Sousa AB, Soto-Blanco B, et al. Effects of long-term cyanide ingestion by pigs. Veterinary Research Communications. 2007, s. 93-104. DOI 10.1007/s11259-006-3361-x. PMID 17180454. (anglicky)
  12. Cyanide Toxicity: Practice Essentials, Background, Pathophysiology. emedicine.medscape.com. 2018-01-02. Dostupné online [cit. 2018-07-04].
  13. Cyanide Toxicity Treatment & Management: Approach Considerations, Prehospital Care, Emergency Department Care. emedicine.medscape.com. 2018-01-02. Dostupné online [cit. 2018-07-04].
  14. Archivovaná kopie. www.holocaust-history.org [online]. [cit. 2011-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-07.
  15. http://civilliberty.about.com/od/capitalpunishment/ig/Types-of-Executions/Gas-Chamber-Executions.htm
  16. Nazi Deathcamps [online]. [cit. 2010-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
  17. http://www.bt.cdc.gov/agent/cyanide/basics/facts.asp. www.bt.cdc.gov [online]. [cit. 2011-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-04-15.
  18. Chronology of Aum Shinrikyo's CBW Activities [online]. [cit. 2011-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-06. (anglicky)
  19. Time magazine, The Untold Story of al-Qaeda's Plot to Attack the Subway Archivováno 10. 1. 2007 na Wayback Machine, 19 Jun 2006, accessed 20 Jan 2007.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.