Martin Bormann

Martin Bormann (17. června 1900, Halberstadt – 2. května 1945, Berlín) byl mj. vedoucí kanceláře Adolfa Hitlera (respektive jeho osobní tajemník) a vedoucí hlavní kanceláře NSDAP v hodnosti říšského ministra. Byl znám jako „hnědá (či také šedá) eminence“ a postupně se propracoval mezi nejmocnější muže Třetí říše.

Martin Bormann
Martin Bormann
Narození17. června 1900 nebo 17. července 1900
Halberstadt, Německá říše Německá říše
Úmrtí2. května 1945 (ve věku 44 let)
Berlín, Německá říše Německá říše
Příčina úmrtíotrava
Povolánípolitik, zemědělec a voják
OceněníZlatý stranický odznak
Reichsführer-SS
Čestný prýmek starého bojovníka
Řád italské koruny
Řád krve
… více na Wikidatech
Politická stranaNárodně socialistická německá dělnická strana
ChoťGerda Bormann (od 1929)
DětiMartin Bormann
PříbuzníAlbert Bormann (sourozenec)
Walter Buch (manželčin otec)[1]
Funkcečlen Reichstagu Nacistického Německa
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Byl synem vojenského hudebníka a poštovního úředníka v Halberstadtu, který však záhy zemřel a tak byl vychováván otčímem, bankovním ředitelem. Studoval reálné gymnázium ve Výmaru, ale studium nedokončil. Za první světové války sloužil u dělostřeleckého pluku a po válce pracoval na šlechtickém velkostatku v Meklenbursku v Herzbergu u Parchimu, kde řídil ilegální a pravicově nacionální dobrovolnický sbor, což byla tlupa bývalých vojáků, kterou majitel statku najímal na hlídání nedaleké otevřené hranice s Polskem. V roce 1924 byl odsouzen k jedenáctiměsíčnímu vězení za napomáhání při těžkém ublížení na zdraví s dokonaným zabitím (vražda Walthera Kadowa). Jeho spolupachatelem byl Rudolf Höss, který dostal deset let.

Kariéra

Výhodným sňatkem s Gerdou Buchovou, dcerou partajního soudce NSDAP Waltera Bucha, jeho kariéra nabrala vzestupnou tendenci. Stal se vedoucím podpůrné pokladny NSDAP, od roku 1932 řídil hlavní správu strany. Vrcholu kariéry dosáhl jako vůdcův tajemník. Byl to také on, kdo dostal (a i realizoval) myšlenku vybudovat pro Adolfa Hitlera tzv. Orlí hnízdo – novodobou tvrz v nedostupných Alpách, k příležitosti vůdcových 50. narozenin.

Adolf Hitler jej ve své závěti označil za „svého nejvěrnějšího muže“ a jejího vykonavatele.

Nenáviděná osoba

Bormann se velmi snažil, aby se nikdo nedostal k Hitlerovi blíže než on. To se mu i často dařilo. Jeho přístup k ostatním z něj však udělal nejnenáviděnějšího muže v Hitlerově okolí.

Albert Speer, jehož obliba ze strany Hitlera Bormannovi obzvlášť vadila, o něm ve svých pamětech k roku 1943 vzpomínal:

"Energicky, brutálně a lstivě dbal na to, aby se nikdo nedostal výš. Nyní nasadil všechny páky, aby zredukoval mou moc."

Laura Schrödelová, Hessova sekretářka, o něm prohlásila ve vztahu k Hitlerově sídle na Obersalzbergu:

"Tam se z Bormanna stal, jak jsme říkali, satan."
"Nikdo ho neměl rád."

Reinhard Spitzy, Ribbentropův referent, na něj zase vzpomínal takto:

"Bormann se udělal naprosto nepostradatelným a u něj fungovalo vše nejlépe. Byl to však zlý duch. Já osobně jsem Bormanna nenáviděl. Nemohl jsem ho vystát, měl jsem pocit, že je to naprosto od základu zlý člověk."

Odsouzení v nepřítomnosti a smrt

V Norimberském procesu byl Bormann v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti – nevědělo se totiž v té době zcela jistě, zdali ještě není naživu a nebude dopaden. Ač se v dnešní době jeví jako nejpravděpodobnější variantou jeho smrti sebevražda ampulí cyankáli, kolem jeho smrti dodnes zůstává několik otazníků. Naposledy byl totiž spatřen v noci na 2. května 1945 Arturem Axmannem v blízkosti berlínského nádraží Lehrter Bahnhof, když spolu opouštěli Hitlerův bunkr před blížící se sovětskou armádou – jejich cesty se ale krátce nato rozešly. V roce 1972 byly však zcela náhodou při stavebních pracích v oblasti tohoto nádraží nalezeny dělníky kosterní ostatky, které nesly stopy užití cyankáli. Užití této ampule potvrdil později i ústav soudního lékařství a 11. dubna 1973 byl Martin Bormann úředně prohlášen za mrtvého. To, že tyto ostatky patří skutečně Bormannovi, se v roce 1998 definitivně potvrdilo analýzou DNA.

Zanechal po sobě několik dětí, jeho nejstarší syn Martin Bormann (1930–2013) se stal teologem a je znám i z několika dokumentů pojednávajících o jeho otci. O svém otci v jednom z nich prohlásil:

"Myslím, že Hitler byl pro mého otce osobou, které zasvětil nebo věnoval svůj život. Svou celou tvůrčí sílu, svou osobní oddanost. Bylo to snad ještě silnější než jeho vztah k rodině."

Manželství a vztah k milence

V roce 1929 se oženil s Gerdou Buchovou (1909–1946), jejíž rodina patřila k věrným a uvědomělým příznivcům nacismu a NSDAP. Gerda byla z nacionálněsocialistického hlediska příkladnou manželkou, jejíž zájmy se omezovaly na domácnost a výchovu dětí, kterých měla se svým manželem nakonec devět. Svoji manželku často podváděl a dlouhodobý milenecký vztah udržoval s herečkou Manjou Behrensovou. Gerda ale o mileneckých aférách svého muže věděla a dokonce ho v jeho počínání podporovala, o čemž svědčí dochovaná korespondence mezi oběma manželi. Gerda Bormannová považovala svou toleranci za zcela samozřejmou a zastávala názor, že ctnostný a rasově hodnotný muž by měl mít nárok na jedno či více manželství. Trio Martin Bormann, Gerda Bormannová a Manja Behrensová zřejmě fungovalo bez problémů, jak o tom svědčí například dopis Gerdy Bormannové z Obersalzbergu z 24. ledna 1944:

„ Mně je M. (Manja) tak sympatická, že bych se nikdy nemohla hněvat, a všechny děti ji mají moc rády. Je také mnohem lepší hospodyně než já. “
— Z dopisu Gerdy Bormannové svému manželi Martinovi z 24. ledna 1944

Martin Bormann své ženě 18. srpna 1944 píše:

„ Milá holčičko! Právě jsem mluvil s M. (Manjou). Ptala se, zda jsi dobře dojela, a zdůraznila, že se jí strašně stýská. Řekl jsem jí, že je milé, milované koťátko a že by zase měla brzy zajet do Obersalzbergu. “
— Z dopisu Martina Bormanna své manželce Gerdě z 18. srpna 1944

Z desítek dochovaných dopisů je zcela zřejmé, že jeho manželství bylo i přes svou netradiční podobu skutečně velmi šťastné a harmonické. Gerda Bormannová se i veřejně zasazovala o uzákonění mnohoženství v nacistickém Německu, ovšem s tou podmínkou, že by další manželství sloužilo k plození potomstva a nebylo by zneužíváno k nevázanému pohlavnímu styku. Bojovala také o zrovnoprávnění nemanželských dětí a ostře kritizovala diskriminaci neprovdaných matek. Chtěla zakázat výraz „manželská nevěra“ ve filmu a literatuře. Její plány však nedošly naplnění a Gerda Bormannová, uvědomělá a fanatická podporovatelka nacismu, zemřela necelý rok po smrti svého manžela a po pádu nacistické říše, 23. března 1946.

Zajímavosti

V roce 1968 se použil Bormann jako postava do komediálního hororu Divadla Járy Cimrmana, Domácí Zabijačka od Jiřího Šebánka. Podtitul této hry zní "Nebyl tady Bormann?" V této hře mají všechny ostatní postavy cíl najít a zabít nacistu Bormanna, ale nakonec se pozabíjejí navzájem. Tuto postavu ztvárnil Oldřich Unger. Hra se však již nehraje, poněvadž s odchodem Jiřího Šebánka z Divadla Járy Cimrmana se z repertoáru stahuje. Dočkala se pouhých 34 repríz.

Vyznamenání

Odkazy

Reference
  1. Německá národní knihovna, Státní knihovna Berlín, Bavorská státní knihovna, Rakouská národní knihovna: Gemeinsame Normdatei.
  2. Válka.cz, Pamětní vyznamenání 9. listopadu 1923 (Řád krve)
  3. Válka.cz, Služební vyznamenání NSDAP
  4. Válka.cz, Služební vyznamenání SS

Literatura
  • Bedürftig, Friedemann: Třetí říše a druhá světová válka – Lexikon německého nacionálního socialismu 1933-1945, Praha 2002.
  • Knopp, Guido: Hitlerovi pomocníci, Praha 1998.
  • Speer, Albert: V srdci Třetí říše, Brno 1996.
  • Sigmundová, Anna Maria: Ženy nacistů II., Praha 2001.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.