Operace Anthropoid

Operace Anthropoid byl krycí název pro parašutistický výsadek vyslaný během druhé světové války z Velké Británie na území Protektorátu Čechy a Morava. Tvořili ho vojáci československé exilové armády Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Byl organizován zvláštní skupinou „D“ zpravodajského odboru exilového Ministerstva národní obrany a řazen byl do první vlny výsadků. Jednalo se o diverzní operaci, která proběhla mezi prosincem 1941 a červnem 1942. Jejím hlavním cílem bylo uskutečnit likvidaci zastupujícího říšského protektora a šéfa RSHA Reinharda Heydricha, k čemuž došlo 27. května 1942. Diverzní operace byla úspěšná, Heydrich na následky 4. června 1942 zemřel. Účastníci operace zaplatili za svůj čin životem, když spolu s dalšími výsadkáři podlehli 18. června 1942 v boji s přesilou nacistických vojáků v kostele sv. Cyrila a Metoděje.

Výbuchem zničený Heydrichův vůz Mercedes-Benz W142

Složení výsadku

Do výcviku na provedení operace byli povoláni rotmistr Jozef Gabčík (užívající křestní jméno Josef) a rotný Karel Svoboda. Svoboda byl ovšem koncem roku 1941 kvůli úrazu při cvičném seskoku z operace vyřazen a na Gabčíkův návrh nahrazen Janem Kubišem. Základním předpokladem pro úspěch operace bylo maximální utajení. Gabčík, Svoboda i Kubiš byli přeřazeni od svých jednotek k II. odboru (zpravodajskému) MNO bez sdělování podrobností. Výsledek akce měl působit dojmem spontánního aktu odporu domácího odboje. Celý plán znali v Londýně pouze čtyři lidé, další znali jen dílčí části plánu.[1] Organizátoři považovali operaci za víceméně sebevražednou a Gabčík s Kubišem na to byli několikrát upozorněni.

Výcvik

Samotný výcvik byl zahájen v létě 1941 ve výcvikových školách a stanicích SOE ve Skotsku, ve kterých prodělávali výcvik i britští commandos. Vojenský výcvik a bojové nasazení, kterými českoslovenští vojáci prošli, byly pro jejich příští úkoly nedostačující. Bylo nutné, aby prodělali výcvik v oblastech sabotáže, diverze a útočného boje.

Výcvik se skládal z ženijní části (ničení infrastruktury, komunikací, průmyslových objektů či transportních prostředků) včetně průzkumu, výroby a používání trhavých či hořlavých náloží a ručních bomb. Další částí byl vzdušný výcvik (seskok padákem, jeho balení, balení kontejnerů, jejich příjem ze vzduchu atd.), výcvik ve střelbě (mířená i letmá střelba z různých druhů pěchotních zbraní včetně odstřelovací pušky či lehkého kulometu), v boji holýma rukama a výcvik topografický a spojovací (Morseova abeceda a Q-kód), vytyčování přistávacích ploch atd. Celý kurz trval šest týdnů. Po skončení kurzu se parašutisté vrátili ke svým jednotkám, kde očekávali rozkaz k nasazení. Doba čekání závisela na technických možnostech SOE. V průběhu výcviku vypracovala SOE několik rámcových plánů atentátu založených na zvážení různých možností daných prostředím, ve kterém bude čin proveden.

Úkoly operace

rotmistr Jozef Gabčík

Úkolem operace byl čin demonstrativního charakteru, kterým by Spojencům i světové veřejnosti bylo dokázáno, že československý národ se s německou okupací nesmířil a stojí plně na straně spojeneckého úsilí o porážku nacistického Německa. Podle názoru hlavních představitelů československé exilové vlády v Londýně tím mohla být likvidace některého z předních exponentů okupační správy či českých kolaborantů; v úvahu přicházeli R. Heydrich a K. H. Frank.[2]

„Prezident Beneš se počátkem října 1941 připravoval na jednání se západními spojenci o oduznání mnichovské dohody a obnovení Československa v hranicích ze září 1938. Západní velmoci v prvních letech války totiž neuznávaly Československo jako subjekt mezinárodní politiky, a tak jeho poválečná obnova nebyla nijak samozřejmá. Dne 18. června 1941 Velká Británie sice definitivně uznala československou exilovou vládu v Londýně, ale mnichovská dohoda zůstávala v platnosti. To znamenalo, že i v případě vítězství ve válce by bylo Československo obnoveno v pomnichovských hranicích. Podle původních předpokladů měla jednání o oduznání mnichovské dohody předcházet demise protektorátní vlády, která by ukázala, že i politická reprezentace v protektorátu uznává Benešovu autoritu a celý český národ odmítá nacistickou okupaci. K demisi ale nedošlo, protektorátní reprezentace po příchodu Heydricha do Prahy neprotestovala proti vyhlášení stanného práva, smířila se i se zatčením ministerského předsedy Eliáše a zcela vstoupila do služeb okupační moci. Prezident Beneš byl proto nucen čelit stupňujícímu se nátlaku spojenců žádajících aktivní odpor v okupovaném protektorátu. Exilová vláda v Londýně se tak dostávala na poslední místo mezi zástupci okupovaných států, které přispívaly aktivním odbojem k porážce Německa.”

—Atentát, Operace ANTHROPOID 1941–1942, Vojenský historický ústav Praha 2007[3]

Členové desantu byli upozorněni, že konečný výběr cíle závisí na jejich uvážení. Ovšem SOE, která prováděla výcvik příslušníků desantu, zaměřila veškerou tréninkovou a přípravnou činnost na likvidaci R. Heydricha.[4] Operace, jejímž cílem bylo provést atentát, obdržela krycí jméno ANTHROPOID. Přípravy započaly 2. října 1941 ve spolupráci s britskou SOE a k provedení akce vybráni rotmistr Josef Gabčík a rotný Karel Svoboda. Akce měla být uskutečněna pokud možno co nejrychleji, tudíž byl vybrán symbolicky 28. říjen 1941, den výročí vzniku Československé republiky.[3]

Nasazení

Pomník na místě seskoku členů výsadkové skupiny Anthropoid (v pozadí dálnice D11)

Desant byl vysazen na třetí pokus 29. prosince 1941 v 02.24 hod. z letounu Handley Page Halifax Mk.II NF-V (ser. L9613) 138. peruti RAF.[5][pozn. 1] Poté byly vysazeny desanty operací Silver A (v 02.37 hod. mezi Poděbrady a Městcem Králové) a Silver B (v 02.56 hod. u Kasaliček nedaleko Přelouče). Gabčík s Kubišem seskočili u hřbitova obce Nehvizdy poblíž Prahy, přičemž plánovaným místem seskoku byly 100 km vzdálené Ejpovice u Plzně.[6] Navíc při seskoku se Josef Gabčík zranil na noze. Operační výstroj a sabotážní materiál ukryli v boudě zahradníka Antonína Sedláčka, kde přečkali noc.

Ráno na místní faře zjistili, že došlo ke značné navigační chybě a podle původních pokynů odjeli do Plzně, k policejnímu inspektoru Václavu Královi, který jim opatřil nové pracovní knížky. Z Plzně se vydali do Prahy za Václavem Růtou, u kterého pobyli pět dní. Během té doby vyzvedli ukrytý materiál, jenž postupně přemístili do dalších úkrytů v Praze a okolí. Zde se setkali s Janem Zelenkou-Hajským, přes kterého navázali spojení se sokolskou odbojovou organizací JINDRA.[7]

Přestože se Gabčík s Kubišem měli podle rozkazů zabývat výhradně přípravou atentátu na Heydricha, zúčastnili se kvůli naléhání příslušníků dalších výsadků navigační podpory akce Canonbury, při níž britské letectvo bombardovalo 26. dubna Škodovy závody. Tato operace skončila neúspěchem. Poté se Gabčík s Kubišem začali podrobně zabývat plánem na atentát. Na plánování a přípravě se přes zákaz ústředí podíleli další lidé z odboje, zejména učitel Jan Zelenka-Hajský. (Původní rozkazy dokonce zapovídaly jakékoliv[8] kontakty s domácím odbojem či dalšími výsadkovými skupinami.)

Gabčík s Kubišem o svém úkolu zástupcům domácího odboje nic neprozradili, ovšem ti odhadli, že se připravuje akce, která by mohla mít dalekosáhlé následky pro obyvatelstvo. Prostřednictvím vysílačky Libuše se pokoušeli přimět politické a vojenské vedení v Londýně, aby příkaz k atentátu zrušilo. To se však nestalo. Gabčík a Kubiš provedli řadu pozorování a pomocí informací dodaných učitelem Zelenkou připravili plán atentátu. K útoku byla zvolena ostrá pravá zatáčka z tehdejší Kirchmayerovy třídy (v současnosti ulice Zenklova) do ulice V Holešovičkách v Praze-Libni,[pozn. 2] kudy každodenně Heydrich projížděl autem do své kanceláře na Pražském hradě a kde musel jeho řidič automobil výrazně zpomalit.

Atentát na Heydricha

V blízkosti místa atentátu stojí od roku 2009 památník Operace Anthropoid.
Podrobnější informace naleznete v článcích Atentát na Heydricha a Boj v kostele svatých Cyrila a Metoděje.

Dne 27. května 1942 oba příslušníci desantu Anthropoid společně s rtm. Valčíkem, příslušníkem desantu Silver A, zaútočili na vozidlo zastupujícího říšského protektora Heydricha. V rozhodující chvíli selhal Gabčíkův samopal Sten Mk.II, ale Kubiš hodil na vozidlo bombu plněnou plastickou trhavinou a s velmi citlivým nárazovým zapalovačem upraveným z protitankového granátu vz. 73.[9] Heydrich, který v rozporu s bezpečnostními předpisy nechal zastavit vozidlo, byl zraněn kovovým úlomkem z karoserie, který roztříštil 11. žebro, prorazil bránici a uvízl ve slezině.[10] Dne 4. června 1942 na následky infekce způsobené zraněním zemřel.[11]

Fotografie lokace, kde došlo k atentátu.

Atentátníkům se díky pomoci odboje podařilo ukrýt a německé moci se ani přes rozsáhlé vyšetřování a kruté represálie nedařilo přijít jim na stopu. Sedm parašutistů, již zůstalo v Praze (Josef Bublík, Jozef Gabčík, Jan Hrubý, Jan Kubiš, Adolf Opálka, Jaroslav Švarc, Josef Valčík), ukryli postupně představitelé pravoslavné církve (Jan Sonnewend, Vladimír Petřek, Václav Čikl). Poskytli jim úkryt v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.

Teprve zradou rtn. Karla Čurdy z výsadku Out Distance se německé vyšetřovací orgány dostaly k informacím. Dne 16. června 1942 Čurda z vlastní vůle gestapu udal všechny spolupracovníky parašutistů, které osobně znal v Praze, Pardubicích, Vojtíškovu tiskárnu v Lázních Bělohradě a Plzni. Nejbrutálnějšími vyšetřovacími metodami, jež gestapo použilo při výslechu desítek spolupracovníků parašutistů, se podařilo 17. června 1942 zjistit, kde se parašutisté ukrývají. Dne 18. června 1942 ve 4.15 hod. uzavřel náhradní prapor „Deutschland“ a strážní prapor „Prag“ obklíčení.

Při osmihodinovém boji s německými jednotkami zahynuli všichni výsadkáři.

Protože gestapo vítězoslavně ihned vytáhlo mrtvé parašutisty před kostel, není známo, ve kterých místech krypty Gabčík, Valčík, Hrubý a Švarc zemřeli. Nový výzkum ovšem analyzuje nalezené krevní stopy a porovnáním DNA s žijícími příbuznými zjišťuje, kdo zemřel v tumbě nedaleko schodů, kterými nacisté do krypty vnikli. Vyloučen je už Josef Valčík.[12]

Výsledek operace

V Mauthausenu bylo popraveno 294 příbuzných a spolupracovníků parašutistů, včetně dětí ve věku 14-17 let[13]

Přestože oba příslušníci desantu zahynuli, byla mise považována za úspěšnou, neboť zadaný úkol byl v plném rozsahu splněn. Samotná likvidace Heydricha se později stala předmětem řady sporů, neboť přes klady, které měla (zejména mezinárodní ohlas a následné odstoupení signatářských zemí od Mnichovské dohody („oduznání Mnichova“), které mělo přispět k znovuobnovení poválečné ČSR v předmnichovských hranicích), přinesla i zápory. V reakci na atentát nacisté zavraždili několik tisíc Čechů, mj. vypálili obce Lidice (10. června 1942) a Ležáky (24. června 1942). 24. října 1942, 26. ledna 1943 a 3. února 1944 zavraždili nacisté v koncentračním táboře Mauthausen celkem 294 nejbližších spolupracovníků parašutistů z řad českého odboje.[14] Nicméně i díky tomuto činu byla poválečná ČSR uznána mezi vítězi.

Odraz v kultuře

Ve filmu a televizi

Podrobnější informace naleznete v článku Atentát na Heydricha#Filmové zpracování atentátu.

O operaci bylo natočeno několik filmů. Ještě za války, hned v roce 1943, vznikly dva americké snímky - Hangmen Also Die! a Hitler's Madman. Za klasický snímek je považován film Atentát od Jiřího Sequense z roku 1964 (v hlavních rolích Ladislav Mrkvička a Rudolf Jelínek). Nepříliš historicky věrný byl americký film Operace Daybreak z roku 1975. V roce 2015 byl o akci natočen film Anthropoid, který byl do kin uveden v říjnu 2016 (ústřední dvojice v podání Cilliana Murphyho a Jamieho Dornana). V červnu 2017 pak vstoupil do kin další zahraniční film s názvem Smrtihlav, který byl natočen podle oceňované knihy HHhH francouzského spisovatele Laurenta Bineta (Gabčík a Kubiš ztvárněni Jackem Reynorem a Jackem O'Connellem).

Přípravám atentátu se věnoval také třetí z dílů televizní série Pavla Kosatíka a Roberta Sedláčka - České století, s názvem Kulka pro Heydricha.

V hudbě

Nejen Anthropoidem, ale rovněž dalšími československými paravýsadky (Silver A, Silver B, Out Distance, Tin, Bioscop...), a zejména závěrečným bojem o kostel sv. Cyrila a Metoděje je inspirována píseň „Battledress“ Jana Vyčítala a píseň „Jdou muži tmou“ kapely Hostband.

Zradě Karla Čurdy, která vedla k dopadení parašutistů, se pak věnuje píseň „Nová Hlína“ folkové skupiny Epydemye, která společně s písní „Skočil jsem do tmy“, věnované veliteli Out Distance Adolfu Opálkovi, vyšla jako součást alba Kotlina, zaměřeného na historii 20. století v Československu.

Operace byla předlohou také pro píseň nacionalistické punkové skupiny Celková Impotence pod názvem „Nikdy se nevzdáme“.[15]

Téma operace Anthropoid je ústředním motivem písně „SS-3“ od americké thrashmetalové skupiny Slayer.

V literatuře

Kromě výše uvedeného románu HHhH francouzského spisovatele Laurenta Bineta byl atentát a okolnosti kolem něj ztvárněn rovněž v románu Dva proti říši českého spisovatele Jiřího Šulce.

Ostatní

Česká počítačová hra Attentat 1942, na které spolupracovali historikové z Akademie věd České republiky, zachycuje události následující bezprostředně po atentátu na Heydricha i následné represe v Protektorátu Čechy a Morava během druhé heydrichiády.[16]

U tramvajové zastávky Vychovatelna byl 22. května 2021 odhalen mural, který vypráví příběh operace.[17]

Odkazy

Poznámky

  1. František Moravec ovšem v knize Špión, jemuž nevěřili uvádí, že k seskoku došlo až koncem dubna 1942, se zdůvodněním, že se úmyslně čekalo, až skončí tuhá zima, jelikož parašutisté nedostali žádné úkrytové adresy a počítalo se s tím, že budou nuceni strávit nějaký čas v přírodě. Rovněž tvrdí, že původním místem výsadku mělo být okolí Benešova u Prahy. Plzeň byla podle něj coby důležité průmyslové středisko pro vysazení parašutistů s úkoly konspirativního charakteru vyhodnocena jako nevhodná.
  2. Křižovatka byla od té doby několikrát přestavěna; místo atentátu se v současnosti nachází vlevo od jednosměrného sjezdu z ulice Zenklova na ulici V Holešovičkách, zhruba v místech památníku Operace Anthropoid.

Reference

  1. MORAVEC, František. Špión, jemuž nevěřili. Praha: Rozmluvy, 1990. ISBN 0-946352-42-9. S. 288.
  2. Michal BURIAN, Aleš KNÍŽEK, Jiří RAJLICH, Eduard STEHLÍK: Atentát, Operace ANTHROPOID 1941–1942, Vojenský historický ústav Praha, Ministerstvo obrany ČR – AVIS, 2007
  3. Michal BURIAN, Aleš KNÍŽEK, Jiří RAJLICH, Eduard STEHLÍK: Atentát, Operace ANTHROPOID 1941–1942, Vojenský historický ústav Praha, Ministerstvo obrany ČR – AVIS, 2007, strana 31
  4. ŠOLC, Jiří. Přijdeme za svítání. Praha: Naše vojsko, 2005. ISBN 80-206-0800-1. S. 84.
  5. BURIAN, Michal; KNÍŽEK, Aleš; RAJLICH, Jiří, STEHLÍK, Eduard. Atentát: Operace Anthropoid 1941–1942. 2. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – Agentura vojenských informací a služeb, 2007. Dostupné online. ISBN 978-80-7278-411-0. S. 44–45.
  6. Operace Antropoid, díl 4/10, CRo 3, rozhlas.cz, 2009.
  7. JANÍK, Vlastislav. Příběh rodiny Růtových. S. 80. Paměť a dějiny [online]. Ústav pro studium totalitních režimů České republiky, 2016 [cit. 2018-02-14]. Roč. X, čís. 2, s. 80. Dostupné online. ISSN 1802-8241.
  8. Znalecký posudek č. 23/2012 v trestní věci Jan Šinágl dle čj. KRPS-40309-51/TČ-2011-010271
  9. BURIAN, Michal; KNÍŽEK, Aleš; RAJLICH, Jiří, STEHLÍK, Eduard. Atentát: Operace Anthropoid 1941–1942. 2. uprav. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – AVIS, 2007, s. 37, 45. ISBN 978-80-7278-411-0. Dostupné z: http://www.army.cz/assets/files/9952/atentat_cz.pdf
  10. BURIAN, Michal; KNÍŽEK, Aleš; RAJLICH, Jiří, STEHLÍK, Eduard. Atentát: Operace Anthropoid 1941–1942. 2. uprav. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – AVIS, 2007, s. 65. ISBN 978-80-7278-411-0. Dostupné z: http://www.army.cz/assets/files/9952/atentat_cz.pdf
  11. http://zpravy.idnes.cz/heydrich-zemrel-na-otravu-krve-dzu-/zahranicni.aspx?c=A040617_221623_vedatech_pol
  12. EXKLUZIVNĚ: V kryptě, kde se po zabití Heydricha ukrývali parašutisté, se po 75 letech našly stopy krve - Info.cz. Info.cz. Dostupné online [cit. 2017-04-24]. (česky)
  13. Poprava 262 spolupracovníků parašutistů v Mauthausenu 24. 10. 1942 - 74 let. Fronta.cz
  14. Poprava 262 spolupracovníků parašutistů v Mauthausenu 24. 10. 1942 | Fronta.cz. www.fronta.cz [online]. [cit. 2017-11-26]. Dostupné online. (česky)
  15. https://www.youtube.com/watch?v=ThG5HFEsEMM&list=PL8X6EMmTjQODIySTMKK2lu_HUfko-3qEJ&index=3&t=0s
  16. Webová stránka autorů
  17. Na zdi u libeňské Vychovatelny ožívá příběh Anthropoidu [online]. Praha: Úřad městské části Praha 8, 2021-04-26 [cit. 2021-05-08]. Dostupné online.

Literatura

  • BINET, Laurent. HHhH. Praha: Argo, 2010. ISBN 978-2-246-76001-6.
  • HANÁK, Vítězslav. Muži a radiostanice tajné války. Dvůr Králové nad Labem: ELLI print, 2002. ISBN 80-239-0322-5.
  • REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1.
  • ŠOLC, Jiří. Přijdeme za svítání. Praha: Naše vojsko, 2005. ISBN 80-206-0800-1.
  • ŠULC, Jiří. Dva proti Říši. Praha: Knižní klub, 2007. ISBN 978-80-242-1935-6.
  • BURIAN, Michal; KNÍŽEK, Aleš; RAJLICH, Jiří, STEHLÍK, Eduard. Atentát: Operace Anthropoid, 1941-1942. 2. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – Agentura vojenských informací a služeb, 2007. 96 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7278-411-0.
  • NERADOVÁ, Jitka. Doskočiště Protektorát.  Praha, nakl. Jalna, 2016. ISBN 978-80-86396-86-6
  • ŠMEJKAL, Pavel, Padevět, Jiří. Anthropoid. Praha: Academia, 2017, ISBN 978-80-200-2753-5
  • ŠMEJKAL, Pavel, Padevět, Jiří. Anthropoid (Guide, english version). Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2563-0
  • ŠMEJAKL, Pavel, Padevět, Jiří. Anthropoid (Ein historischer Reiseführer). Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2564-7
  • PADEVĚT, Jiří. Dotek Anthropoidu. Praha: Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2675-0
  • KMOCH, Pavel. Operace Anthropoid: Epilog. Praha: Academia, 2018. ISBN 978-80-200-2869-3

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.