Ostrožská Nová Ves

Samostatná fara v Ostrožské Nové Vsi vznikla v období 1492–1497. Před tou dobou byla vesnice přifařena ke Kunovicím. V 16. století se stala nakrátko protestantskou, jelikož zdejší farář Pavel Kyrmezer byl luterán. V obci bydleli také habáni, po bitvě na Bílé hoře ovšem v roce 1621 vypálila jejich domy císařská vojska. Za třicetileté války fara v obci zanikla a obec byla přifařena k Uherskému Ostrohu. Od roku 1751 sem byl vyslán ostrožský lokátor, o 23 let později zřízena kuracie a v roce 1855 vznikla jejím povýšením v obci opět autonomní farnost. Přifařeny byly i Chylice.[6]

Od roku 1772 je v obci podle novoveské kroniky žákům poskytováno vzdělání, nicméně podle některých záznamů byla v obci škola při faře už v 15. století, jež byla zavřena po vypuknutí Třicetileté války. Nadaní žáci mohli cestovat za vzděláním do Uherského Ostrohu. Snaha o obnovení školy přichází se založením lokálního kaplanství v roce 1751. Triviální školu nahradila chlapecká a dívčí obecná škola.

Stará budova školy (umístěna byla naproti dnešní školy) byla postavena roku 1854. V roce 1908 byla postavena nová budova, do které se přemístila výuka chlapců a dnes slouží pro druhý stupeň tříd novoveských žáků. Smíšená měšťanská škola byla zřízena roku 1922 společně s možností pokračovat na živnostenskou školu v obci, jež byla však po deseti letech zrušena. Ve školním roce 1932/1933 tak školu navštěvovalo 518 dětí a vyučovalo 16 pedagogů. Škola sloužila i obyvatelům Chylic a Ostrožské Lhoty. V roce 2003 byla otevřena přístavba novější budovy školy pro 1. stupeň, o rok později došlo k demolici bývalé budovy 2. stupně. Základní školu v současnosti navštěvuje kolem 300 dětí.

• Karel Krčma
• Josef Sobol
• Jan Hruška
• Jindřich Balcar
• Josef Balcárek
• Milan Jelínek
• Lubomír Oujezdský
• Mgr. Svatopluk Hofmann
• Mgr. Miroslava Vajdíková
• Mgr. Alena Horáková (od roku 2008 dodnes)

V roce 1978 byla ve středu obce v rámci akce Z vybudována mateřská škola pro 120 dětí (v akci vybudováno také koupaliště, autokemp, kino pro 250 diváků, vodovodní a kanalizační síť a nové veřejné osvětlení).[7]

Počátky těžby na území obce sahají do roku 1954, kdy byl založen národní podnik Těžba štěrkopísku. Získaný stavební materiál našel využití zejména při budování průmyslové infrastruktury na Ostravsku. Rozlehlé louky nakonec za desetiletí těžby nahradila soustava štěrkových jezer o rozloze 355 ha a maximální hloubce 15 m. Nejmenší z nich, tzv. Kunovskou tabuli, hojně využívají kanoisté a rybáři, na protějším břehu se nachází vyhledávaná nudapláž. Další z jezer slouží jako zásobárna vody pro široké okolí. Pro čistou vodu vhodnou ke koupání a krásnou přírodu v okolí je tato lokalita přezdívána také jako Slovácké moře.[9]

Evidovaný dobývací prostor o rozloze 5,17 km² byl vyhlášen v roce 1964, svou rozlohou i datem založení zastává první místo mezi ostatními dobývacími prostory ve Zlínském kraji [10], ve 20. letech 20. století se však očekává jeho zrušení. Z geologického hlediska lze za zajímavé označit nálezy révaitů v celé těžební lokalitě. Vzácné sloučeniny křemíku byly poprvé popsány právě po jejich nalezení mezi vytěženými sedimenty v obci.

Nejvyšším bodem katastrálního území obce je vrch Koruny s nadmořskou výškou 274 metrů, nejníže, ve výšce 172 m n. m, je položena oblast někdejších těžebních jezer. Obec leží na rozmezí dvou geomorfologických provincií – severozápadní část obce tvoří Západopanonská pánev v celku Dolnomoravský úval, zatímco výše položené oblasti na jihovýchodě leží v Západních Karpatech, jejíž součástí je Vizovická vrchovina. Svým relativním převýšením severozápadní část obce řadí mezi nížiny, jihovýchodní pak mezi pahorkatiny.

Vývoj obou území je typický pro provincii Západních Karpat. Povrch celého území byl v průběhu prvohor a velké části druhohor tvarován podobně jako území Českého masivu, horniny vyvrásněné v prvohorách se tak postupně vlivem eroze snižovaly. Výrazné změny geologického vývoje oblasti přineslo až alpinské vrásnění, které probíhalo mezi svrchní křídou a miocénem na přelomu druhohor a třetihor. Písek, štěrk a jíl, které tvořily dno druhohorního moře, se díky tektonickým tlakům zpevňují a začínají tvořit pro Vnější západní Karpaty typická flyšová pásma, tedy nepravidelně uspořádané vrstvy pískovce, slepence a jílovce. V případě vyvýšenin se poté jedná o příkrovy, které byly přemístěny vlivem několika etap vrásnění. Díky exogenním přírodním procesům se povrch z geomorfologického hlediska mění dodnes.

V západní části obce se nachází okraj nivy řeky Moravy, kde převažují fluvizemě [12]. Naopak ve východní části obce převažují hnědozemě a černozemě, převážně v okolí vodních toků pak také nejúrodněší černice [13]. Důkaz rozmanitosti půdních typů na území obce představuje úzký pás kambizemě, který se nachází na přechodu mezi Dolnomoravským úvalem a Vizovickou vrchovinou. Podle katalogu bonitovaných půdně ekologických jednotek se na většině území obce nachází průměrně až nadprůměrně úrodná půda. Půdotvorným substrátem jsou spraše. Zejména ve členité západní části obce půdu ohrožuje vodní eroze.

Vegetační pokryv obce lze označit za pestrý. Východ obce tvoří lužní lesy s převahou dubů, habrů a jasanů, nachází se zde však také borovicový les plantážního typu. Lesní porost na menší ploše se nachází ještě v okolí vypuštěného rybníka Gramance a místní části Novoveské lázně. V lužních lesích se hojně vyskytuje spárkatá zvěř. Intravilán zahrnuje také užitkové zahrady. Zastavené území plynule přechází k zemědělsky využívaným polím.

Do obecního vodovodního řadu putuje pitná voda přímo ze zdrojů, které se nachází na jejím katastrálním území. Zdejší zdroje vody hrají důležitou roli v zásobování celého Slovácka. V blízkém okolí obce byla v roce 1976 vybudována úpravna vody s maximálním výkonem 240 l/s, v současné době je její maximální kapacita využita asi z poloviny[14]. Místní obyvatelé navíc čerpají kvalitní vodu také z vlastních studen, přesná evidence však neexistuje.

Pitná voda se v současnosti jímá z vodárenské nádrže, která původně vznikla vytěžením úložišť štěrku, a ze soustavy devíti studen v oblasti Kunovského lesa a z vrtu HVN9. Hloubka studen se pohybuje v rozmezí 5 až 10 m, vrt je hluboký 133 metrů. Do úpravny vod putuje kapalina díky dvěma čerpacím stanicím s názvy Les a Jezero.

Úpravna je v majetku akciové společnosti Slovácké vodárny a kanalizace. Pitná voda z obou zdrojů zásobuje velkou část Uherskohradišťska, vodárenská nádrž patří mezi pět největších zdrojů pitné vody v celém Česku. Kvalitu vodě dodávají příměsi podzemní vody obsahující více železa a manganu. Technické potíže domácích spotřebičů však může způsobovat vyšší obsah vápenatých kationtů.

Počet obyvatel obce od začátku devadesátých let mírně klesá, zejména centrální část obce postupně vymírá. Naopak v Chylicích se i přes katastrofální následky povodní v roce 1997 lidé nově usazují. V obci mírně převažují ženy nad muži, lidé v produktivním věku představují přibližně 66 % obyvatel.

Místní část Chylice

SDH je nejstarším zájmovým spolkem obce. V Ostrožské Nové Vsi byl založen roku 1888 starostou Tomášem Bočkem, který se stal zároveň jeho prvním předsedou. Hlavním náčelníkem se stal hostinský Matěj Kusák a jednatelem učitel Pavel Vágner. Chylický sbor se založení dočkal až roku 1927 – prvním předsedou se stal Jakub Červenák a náčelníkem Jan Hanáček. Oddíly se ihned po založení ujmuly vůdčí role v kulturním životě obce a výnosy ze zábav sloužily k pokrytí nákladů za hasičskou techniku. Po útlumu kulturní činnosti během druhé světové války přichází rozkvět novoveského spolku – oddíl získává první automobil k dopravě stříkačky, roku 1948 přijímá za členky první ženy. Sloučení obce s Chylicemi roku 1949 neznamenalo automatické sloučení obou spolků, kromě období 1951–1953 působí oba spolky samostatně. Definitivní sloučení přišlo až roku 1975. Oddíl našel útočiště na zbrojnici v Chylicích a čítal více než 100 členů z řad dospělých i mládeže. Největší obětavost prokázal spolek během povodní roku 1997, kdy se ujmul humanitárních prací v obci. Každoročně pořádají hasiči svůj ples za velké účasti z řad občanů.[15]

Ve dvacátých letech minulého století vznikly v obci hned dva tělovýchovné spolky. Sokol se začíná angažovat v roce 1923, dnes v obci však již nepůsobí. Na činnost o tři roky staršího Orla navazuje novoveská jednota opět od roku 1990. Spolek čítá na 70 členů a dlouhodobě se potýká s jejich úbytkem. Orel v obci provozuje také posilovnu. Starostkou místní jednoty je Adéla Botková.[16]

Ve sportovních odvětvích reprezentuje Orel jen oddíl stolního tenisu. Klub vznikl na popud prvního předsedy oddílu Antonína Vlka v 60. letech minulého století ještě jako samostatná sportovní organizace. Dlouholetého předsedu vystřídal ve své funkci v roce 2014 Ivo Mikoška, za jehož éry se v obci pravidelně začal konat novoroční turnaj O Pohár starosty obce určený jak pro výkonnostní, tak pro amatérské hráče. Od roku 2015 se oddíl ujímá také pořadatelství ústředního orelského turnaje jednotlivců ve stolním tenisu.

Novoveská družstva patří mezi pravidelné účastníky orelských turnajů a nejvyšší krajské soutěže. V soutěžích nastupuje přes třicet hráčů, tréninků se účastní také řada mladých talentů. Klub od jeho vzniku odchoval řadu úspěšných sportovců. Za zmínku stojí především krátká účast stolních tenistek v ligových soutěžích a reprezentace Antonína Vlka na veteránských turnajích po celém světě.

Fotbalový oddíl v Ostrožské Nové Vsi byl založen roku 1932 iniciativou pana Františka Šálka. Muži hrají nejvyšší soutěž okresu Uherské Hradiště, v mladších kategoriích klub zastupují téměř všechny věkové kategorie od mladší přípravky až po dorost. V klubu začínali mj. bývalí prvoligoví hráči Josef Jelének a Antonín Jurásek. Odchovanci klubu jsou i bratři Michal a Lukáš Sadílkovi, kteří působí v profesionálním fotbale. Po přestupu do Slovácka se Lukáš stal platným členem prvoligového kádru,[17] jeho mladší bratr Michal byl i díky angažmá v nizozemském PSV Eindhoven[18] vyhlášen nejlepším českým dorostencem za rok 2016.[19] Dlouholetým předsedou fotbalového klubu je Marek Tvrdoň.

Od roku 1957 funguje v obci úspěšný oddíl rychlostní kanoistiky, který vychoval řadu českých a československých reprezentantů.[20] Každoročně se ujímá pořadatelství několika tradičních akcí včetně Mezinárodního mistrovství Moravy v rychlostní kanoistice Slovácká 500, mistrovství Moravy dračích lodí a závodu Novoveský přespolák pro profesionální i amatérské běžce.

Včelařský spolek v Ostrožské Nové Vsi a okolí byl založen roku 1925 s členskou základnou sedmnácti včelařů z Nové Vsi a Chylic se 115 včelstvy. Hned z počátku činnosti byli včelaři velmi aktivní, ať už při vysazování alejí stromů (pěšinka u lázní). Prvním jednatelem spolku byl pan Martin Červenák. Už v roce 1932 měl spolek tedy 27 členů, v roce 1936 do něj přistoupilo i 18 chovatelů včel z Ostrožské Lhoty. Po druhé světové válce a následné kolektivizaci se činnost utlumila, dnes ovšem spolek jakožto základní organizace Českého svazu včelařů opět úspěšně funguje. Mezi další úspěšné jednatele spolku patřili František Boček a František Nešpor (autor myšlenky včelařské stezky a knihy Včelí království pro děti). Dodnes sdružuje novoveská organizace včelaře z Ostrožské Nové Vsi, Chylic i Ostrožské Lhoty. Počet jejich členů se pohybuje kolem třiceti sedmi.[21]

Základní organizace chovatelů vznikla v obci roku 1938 z podnětu místního faráře Mořice Lusky, který se sám stal místopředsedou spolku. Novoveští chovatelé zdárně reprezentovali svou obec na závodech poštovních holubů, nejúspěšnějšími členy v historii spolku jsou Ludvík Vítek a Zdeněk Bilík, kterým se podařilo ovládnout celkové pořadí oblastního spolku okresu Uherské Hradiště, za zmínku stojí také vítězství Antonína Kauce v seriálu Mistrovství Moravy dlouhých tratí. Holub z jeho chovu se účastnil také Olympiády poštovních holubů, kde reprezentoval Českou republiku. Přestože má holubářství v obci velkou tradici a spolek má v obci své zázemí, počet členů postupně upadal a obecní organizace byla na konci roku 2015 definitivně zrušena. Posledním předsedou spolku byl Antonín Jurásek.[22]

V obci byla v padesátých letech 20. století vybudována štěrkovna. Štěrk se přepravuje po remorkérech, které mohou plout po vodních plochách vzniklých v důsledku těžby. Těžba je zajišťována společností Dobet, postupně však upadá. Nejvýznamnější firmou v obci je Kovovýroba Hoffman, zabývající se strojírenstvím, zejména výrobou automobilových dílů a lisovacích nástrojů. V roce 2019, kdy ve společnosti pracovalo asi 285 zaměstnanců, ji koupila německá společnost EBZ.[23]

Obec využívá svého potenciálu v oblasti cestovního ruchu (lázně, cyklostezka, jezera, golfové hřiště), turisté tedy v obci mohou využít služeb pohostinství, restaurací nebo hotelu. Obyvatelům je k dispozici trojice zubních lékařů a také trojice praktických lékařů (z toho jedna dětská). V obci působí též lékárna.[8] V roce 2018 došlo k otevření komplexu obecního úřadu, kde našla místo také knihovna a pošta. Renovovaný multifunkční sál zase využijí členové místního ochotnického divadelního spolku BLIC.

První organizace sdružující čtenáře na území obce nesla název „Čtenářský spolek“. Založena byla roku 1878 a sídlila v bývalém kulturním domě v Chylicích. V tehdejší Nové Vsi bylo podobné sdružení založeno až o sedm let později a své útočiště nalezli čtenáři v hostinci pana Matěje Kusáka v místní části Kopanice (budova dnešního obchodu). Po sloučení obcí v roce 1949 sloužila všem obyvatelům knihovna na kulturním domě v Chylicích, v průběhu let sídlila instituce v dnes již nestojícím domě bývalé mateřské školy vedle fary a v budově bývalé jídelny v areálu nynější mateřské školy. Od roku 2018 našla knihovna své útočiště v nově vybudovaných části komplexu obecního úřadu a díky větším prostorám nového sídla se stala jedním z center kulturního života v obci.[24]

V začátcích čítal knihovní fond 2500 knih, dnes mají čtenáři možnost vypůjčit si knihu z nabídky více než 12 500 titulů. Služby knihovny využívá dlouhodobě téměř 500 registrovaných čtenářů.[25] Pozici knihovnice v obci zastává Hana Uherková.

Obec je proslulá osobitým stylem malování místních kraslic. O umění novoveských maléreček byly v průběhu uplynulého století publikovány desítky článků, ať už samostatně nebo v odborné literatuře. Jeden z článků o krasličářské tradici v Ostrožské Nové Vsi podrobně zpracovala v roce 1996 PhDr. Romana Habartová, odborná pracovnice Slováckého muzea v Uherském Hradišti[27]. Veškeré publikace řadí obec svou krasličářskou dovedností a specifičností k nejdůležitějšímu a zároveň nejstaršímu centru malování kraslic na Slovácku. Přestože se dříve malování vajíček věnovala velká spousta místních žen, měla každá malérečka svůj osobitý styl a „rukopis“. K „pracovnímu náčiní“ malérečky patřila stužka – dřívko s dutou trubičkou na kreslení - a dřevěný stojánek s kovovou lžící na plátky včelího vosku, zahřívaného vespod parafinovou svíčkou. Mezi nejrozšířenější i nejvzácnější typy kraslic se řadí kraslice tzv. „zelové“, vynikající jemnými geometrickými, mozaikovitými vzory. V konečné fázi malování se tato vajíčka ponoří do vody z kysaného zelí (odtud název „zelové“) nebo do vody od okurek. Místa nekrytá voskem jsou kyselostí vyleptána do bíla.[28] I další dva typy kraslic „halúzkové“ a „kostelové“ zaujaly svou dokonalostí a získaly obrovský obdiv. Názvy jsou odvozeny od motivů, které znázorňují.