Venkov

Venkov je prostor mimo městské osídlení, který je charakterizován nižší hustotou zalidnění a tradičním zaměřením na zemědělství. Pojem bývá užíván v dichotomii město vs. venkov. Tyto dva prostory se liší nejen charakterem osídlení a architekturou, ale i převládajícím způsobem obživy, stylem života, kulturou atd.

Česká venkovská krajina.

Liší se také převládající charakter sociálních sítí a organizace společenství. Venkov bývá považován za prostředí méně anonymní, s vyšší sociální kontrolou, ale také s vyšší sociální soudržností a sociální oporou. Sociologové upozorňují např. i na rozdílné vnímání času na venkově a ve městě.

V sociologii je venkov zkoumán v rámci sociologie venkova či sociologie zemědělství a dále také v sociologii způsobu života a sociologii rekreace. Určitých témat se dotýká také demografie a sociologická demografie či ekologie. [1]


Vymezení venkova

Potřeba vymezení venkova (venkovských obcí, venkovského prostoru) vyvstala v České republice zejména v souvislosti s dotačními programy na podporu venkova a snahou etablovat venkov jako samostatný resort. Vymezení venkova není kodifikováno a neexistuje ani obecně vnímaná hranice mezi venkovem a městem. Při pokusech o vymezení hraje roli hustota osídlení či absolutní počet obyvatel obce, urbanistická nebo socioprofesní struktura, případně architektonické charakteristiky, způsob komunikace obyvatel atd.[2]

V české odborné literatuře jsou obvykle za venkovské obce pokládány ty, které mají méně než 2000 obyvatel, s odkazem na § 3 zákona o obcích je však stále častěji užívána hranice 3000 obyvatel (podmínka pro jmenování obce městem). Kritérium vymezení venkovských obcí podle jejich správního statutu je považováno za zcela nevhodné a nevyužitelné, podobně jako kategorizace úřadů státní správy.[2]

V rámci českého Programu rozvoje venkova byl venkovský prostor stanoven podle kritérií OECD a Eurostatu na úrovni jednotek NUTS III (kraje) tak, že za významně nebo převážně venkovské území bylo označeno celé území České republiky s výjimkou hlavního města Prahy.[2] Na úrovni jednotek NUTS III definuje OECD a Eurostat venkovské regiony podle podílu obyvatelstva žijícího ve venkovských obcí (žije-li v nich více než 50 % obyvatel, jde o region převážně venkovský, žije-li v nich více než 15 % obyvatel, jde o region významně venkovský, ostatní regiony jsou převážně městské), přičemž za venkovské jsou považovány obce s hustotou osídlení pod 150 obyv./km² (venkovskou obcí podle této metodiky není například Josefův Důl u Mladé Boleslavi, který má průměrnou hustotu zalidnění cca 720 obyv./km²).[2] Jako vhodné se jeví hodnotit regiony na úrovni správních obvodů obcí s rozšířenou působností.[2]

Venkov jako téma sociální ekologie

Intenzivně se fenoménu venkova věnoval sociální ekolog Bohuslav Blažek, který tématu věnoval mimo jiné dvě knihy: Venkov / Města / Média (vydalo Sociologické nakladatelství v roce 1998) a Venkovy – anamnéza, diagnóza, terapie (vydalo nakladatelství Era v roce 2004).

Reference

  1. HUDEČKOVÁ, Helena. Venkov - Sociologická encyklopedie [online]. Sociologický ústav Akademie věd České republiky [cit. 2020-06-24]. Dostupné online. (čeština)
  2. Radim Perlín: Vymezení venkovských obcí v Česku, Obec a finance, 2/2009, v Deníku veřejné správy publikováno 14. 7. 2009

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.