Drslavici

Častěji než jméno „Drslav“ (např. Drzlau) se vyskytuje celé jméno s významem „Držislav“ (např. Drisizlau v Čechách již roku 1062[1] a v Chorvatsku Dirzislaus již v 10. století) a je obdobou složených jmen jako je například „Držikraj“ (Drisikray) či „Držimír“ (Drisimir) z Kosmovy kroniky, nicméně prvním doloženým předkem je Drslav, v letech 1160–1165 kastelán plzeňského hradu.

Od Drslaviců odvozovali svůj původ různé šlechtické rody, například Černínové z Chudenic.

Drslavici zastávali úřady nejen na Plzeňsku, byli i v nejvyšších zemských hodnostech. Nejprve se v letech 1160–1189 stal Drisizlai urbis prefecti Pelzenne, Drslav praefectus urbis Pelzen, Sezema byl v roce 1175 a 1176 praefectus de Plizen. Černín byl v letech 1205–1212 nejvyšší komoří, tentýž úřad v letech 1279–1282 zastával i Děpolt z Rýzmberka.

Mikuláš z Potštejna a Litic (†1341)[2] patřil k loupeživým rytířům v podhůří Orlických hor, jeho statky dědili a rozmnožili Žampachové z Potštejna. Významného postavení dosáhl Břeněk z Rýzmberka, který byl v letech 1396–1397 nejvyšší sudí zemský, stejný úřad držel v letech 1479 až 1504 i Půta z Rýzmberka. Patrně nejvýznačnějšího postavení z tohoto rodu dosáhla Vilém mladší z Rýzmberka, který byl nejvyšším komorníkem za králů Jiřího a Vladislava až do své smrti roku 1479.

Erb Drslaviců[3] měl zlatou čarou svisle rozdělený štít (heraldicky polcený/půlený) – vlevo červený (heraldicky vpravo), v pravé (heraldicky levé) polovici štítu tři vodorovné modrobílé pruhy (tzv. polotrojříčí značící řeky Otavu, Úhlavu a Vltavu), obdobný erb s jinými barvami používají dosud hrabata Černínové z Chudenic.

V čele rodu Drslaviců bývali od 2. poloviny 13. století pánové z Rýzmberka (Risenberka) a mezi nimi pošlost skalská, která se nazývala po svém sídle Švihově Švihovskými z Rýzmberka a roku 1720 vymřela po meči. Vedle Švihovských proslula dolanská větev, ze které pocházela rodová větev Výrků z Rýzmberka, kteří se ve 14. století psala z Výrova, a vladyků ze Svrčovce a z Bystřice. Severně od Švihova na Vřeskovicích se usadili vladykové ze Vřeskovic erbu Rýzmberského, jejichž nejstarší předek se k roku 1339 nazýval Ota ze Vřeskovic či z Biřkova. Další ratolestí rodu Vřeskovských byli vladykové ze Schonangeru, mezi nimi se proslavil Racek ze Schonangeru jakožto válečník proti pohanským Litevcům roku 1385 a na hranicích Chorvatska u Dunaje roku 1392. Přeštice připadly smrtí Svatobora z Přeštic před rokem 1238 maltézskému řádu. Skočice, Poříčí, Jinín a Roupov drželi tři bratři Jaroslav, Drslav a Ota v létech 1320–1339, ale již v druhé polovině 14. století vladykové z Roupova jiného erbu než Rýzmberského se rozrodili v těch místech. Dále z kmene Drslaviců pocházeli páni z Kánic, vladykové z Malesic u Plzně (Dorota z Malesic, * 1432) a Ulických z Ulic, kteří měli v erbu černé pruhy na zlatém štítě, a brzy po roce 1576 vymřeli křivoklátským hejtmanem Václavem Uličkou z Ulic, a konečně také Polákové ze Sulislavi a Mnichové z Blahoust u Stříbra. Vladykové Sulkové a Stachové z Hrádku byli usedlí kolem Strážova a vymřeli v 16. století.