Marie Magdalena Trčková z Lípy

Narodila se v roce 1569 do rodiny významného a bohatého českého šlechtického rodu Lobkoviců Ladislavu Popelovi a Magdaleně Polyxeně ze Salmu. Měla pravděpodobně deset sourozenců, zmínky se ale zachovaly jen o mladší sestře Griseldě a dvou mladších bratrech Adamu Ekkovi a Janu Mikulášovi. O jejím mládí se nezachovaly žádné zmínky, dohaduje se ale, že se jí dostalo standardního vzdělání typického pro šlechtické dívky té doby, o kterých se předpokládalo, že se výhodně provdají a ujmou se role paní domu. Zcela určitě například uměla číst a psát. Po otci zdědila podnikatelské schopnosti, po matce evangelickou víru, které se do smrti, přes pozdější pobělohorskou katolizaci nevzdala.

8. února 1588 se provdala za Jana Trčku z Lípy a na Opočně. Vliv na jejich sňatek mělo nejen bohatství Trčků, ale i společná evangelická víra obou rodů. Z manželství vzešly čtyři děti, které se dožily dospělosti. Jméno nejstarší dcery neznáme, ví se ale, že zemřela v 15 letech, těsně před svou svatbou s Jindřichem Matyášem z Thurnu. Jako druhá se narodila dcera Alžběta, později provdaná za Viléma Kinského. V roce 1599 se narodil Adam Erdman, který byl později v Chebu zavražděn společně s Albrechtem z Valdštejna. Dalším z dětí byl syn Vilém, který většinu života prožil v cizině. Nejmladším z dětí byla dcera Johana, který se provdala do rodiny Švamberků.

Opočenský zámek, sídlo manželů Trčkových

Po rodičích zdědila vlohy pro podnikatelskou činnost, vrozené vlohy navíc prohloubila bojem o majetek strýce Jiřího z Lobkovic a otce, Ladislava Popela z Lobkovic, kteří byli obviněni z proticísařského spiknutí a hrozilo, že lobkovický majetek bude konfiskován. Sňatkem do rodu Trčků se dostala do prostředí, které bylo na podnikatelskou činnost zaměřeno a tak mohla své vlohy plně rozvinout. Její manžel Jan Rudolf Trčka byl znám svou podnikatelskou zdatností a díky jeho obchodům se trčkovský majetek stále rozrůstal. V době sňatku náležely do trčkovského vlastnictví statky na Královéhradecku a Čáslavsku, např. Smiřice, Opočno, Ledeč nad Sázavou, Žleby a další. Celý trčkovský majetek byl odhadován na 4 miliony zlatých. Další rozmnožení došlo dědictvím po Burianu Trčkovi a nevlastním bratrovi Maxmilianovi. Po nich Trčka zdědil např. Německý Brod, Světlou n./S. a další. Kromě toho Trčkové vlastnili statky a polnosti u Prahy. Sama Marie Magdalena vlastnila Ledeč n./S. či Chotěboř, Žacléř, Bohdaneč a řadu dalších velkostatků. Začátkem 17. století potom převzala od svého manžela správu celého trčkovského majetku. Největší nákupy však Marie Magdaléna uskutečnila až po Bílé hoře, kdy došlo k rozsáhlým konfiskacím majetků a kdy došlo i k největšímu rozšíření trčkovského dominia v severovýchodních Čechách. Ve své obchodní činnosti si počínala velmi razantně a cílevědomě a nakupovala místo jednotlivých statků a vsí celá panství. Tak získala nejen statky Žireč či Bohdaneč, ale i panství Větrný Jeníkov. V roce 1623 zakoupila náchodsko-rýzmburké panství. Cílem všech nákupů bylo vytvořit velký územní celek s centrem v Opočně. Proto kromě nákupů prováděla i rozsáhlé výměny, zejména s Albrechtem z Valdštejna v roce 1624. Tím rozšiřování trčkovských majetků prakticky dokončila. Marie Magdalena Trčková byla energická žena s velkým obchodním nadáním a citem pro příležitosti. Zároveň byla na jedné straně dobrou hospodářkou, na straně druhé se snaha o co nejvyšší výnos z majetků a hospodářské činnosti projevovala až bezohledným a bezcitným jednáním s poddanými, které ji vyneslo přezdívku Zlá Manda a vyvrcholilo ve velké selské povstání. To nakonec musely potlačit jednotky Albrechta z Valdštejna.[1]

Syn Adam Erdman Trčka z Lípy

Důležitým činitelem v její politické činnosti byla protestantská víra, která byla tradiční nejen v rodu Trčků, do kterého se přivdala, ale i v rodu Lobkoviců. Zejména v období pobělohorské katolizace bylo obtížné svou víru udržet a zároveň neupadnout do nemilosti u císaře. Již v mládí byla nucena bojovat, když se majetek jejího otce Ladislava z Lobkovic ocitl v ohrožení, neboť byl jako přívrženec stavů odsouzen k doživotnímu vězení. Její matka Polyxena jí svěřila část lobkovického majetku, aby tak zabránila jeho konfiskaci. V období stavovského povstání Magdalena svého muže nabádala, aby se snažil zachovat dobré vztahy jak se stavy, tak s císařkou stranou. Udržet dobré vztahy s oběma stranama bylo v té době snahou nejen Magdaleny, ale i jejího muže. To se projevovalo kromě jiného i tím, že Trčkové obě strany finančně podporovali.

Po porážce stavů na Bílé hoře se jejím hlavním cílem stala záchrana majetku. Manžela donutila k sepsání ponížené supliky císaři Rudolfu II., přesto byl Trčka v únoru 1621 zatčen za podporu stavů a umístěn do domácího vězení. Magdalena sepsala další dopis, ale podnikla i další kroky, když nabídla velkorysé půjčky císařskému dvoru. Díky tomu byl v září 1621 Trčka propuštěn z vězení a rehabilitován.

V roce 1624 byl vydán patent, kterým Rudolf II. prohlásil katolictví za jedinou povolenou víru, čímž nutil příslušníky stavů buď ke konverzi, nebo k emigraci a tím i opuštění majetku. Zatímco její manžel Jan a syn Adam Erdman konvertovali ke katolictví, ona sama získala od císaře povolení setrvat ve své protestantské víře. V té setrvala až do své smrti.

Přes svůj přechod na stranu vítězů (a významném podílu na získávání konfiskovaných majetků stavovské šlechty) si stále zachovávala kontakt na stavovskou emigraci, kde se v Drážďanech nacházela i její dcera Alžběta, provdaná Kinská a mladší syn Vilém. S dcerou Alžbětou udržovala prostřednictvím korespondence úzký vztah. Stejně jako většina české šlechty, která zemi neopustila i ona pociťovala roztrpčení nad novými poměry, zejména omezování privilegií a práv, které vnímala jako snahu zničit českou šlechtu. Kromě toho se u ní projevovala v mládí nabytá silná nedůvěra k rodu Habsburků.

Valdštejnovo spiknutí

S Albrechtem z Valdštejna Magdalena spolupracovala po obchodní stránce již při nákupu poběhorských konfiskátů, ale bližší vztah (který ale nepřekročil společenský rámec) navázali po roce 1627, po sňatku Adama Erdmana Trčky s Maxmiliánou z Harrachu, sestrou Albrechtovy manželky, kdy se z nich stali švagři. Valdštejn se v roce 1631 na opočenském zámku stal kmotrem Erdmanova syna. Křtiny na opočenském zámku se ale, podle pozdějších svědectví staly i začátkem kontaktů sesazeného generalissima Valdštejna se stavovskou emigrací, zejména s Jindřichem Matyášem z Thurnu a jeho prostřednictvím i se švédským králem Gustavem Adolfem. Podle těchto svědectví za navázáním kontaktů stála kromě Adama Erdmana i Marie Magdalena, která považovala poměry v Čechách za neudržitelné. Podle některých tvrzení se trčkovská domácnost stala centrem proticísařského spiknutí, což je sice zpochybňováno, ale je fakt, že Marie Magdalena o kontaktech Valdštejna se stavovskou emigrací věděla a korespondence procházela právě přes ni. Trčkovi v té době již trvale sídlili na zámku ve Světlé n./S. Ona sama si sice přála změnu poměrů v Čechách (pomáhala financovat saskou armádu, která v roce 1631 obsadila Prahu s vírou, že dojde ke změně poměrů a nechápala, proč se Valdštejn postavil na stranu Habsburků), ale zároveň nebyla ochotná vracet majetek nabytý z konfiskátů. Hlavní důvody tak byly spíše sentimentální, přála si totiž především návrat syna a dcery i přátel z emigrace.[2]

Zámek Světlá nad Sázavou, místo skonu Marie Magdaleny Trčkové

Marie Magdalena Trčková zemřela ve Světlé nad Sázavou 8. ledna 1633. Důvod její smrti není znám. Pohřbena byla, stejně jako její manžel Jan Rudolf, v kryptě kostela svatého Václava ve Světlé nad Sázavou.[3]

• Bakalářská práce (pdf)
• Marie Magdalena Trčková na idnes.cz
• Marie Magdalena Trčková na stoplusjednicka.cz
• Marie Magdalena Trčková na severovychod.jaybee.cz