Nobelova pamětní cena za ekonomii

Nobelova pamětní cena za ekonomii, oficiálně Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela (švédsky Sveriges Riksbanks pris i ekonomisk vetenskap till Alfred Nobels minne), běžně označovaná jen jako Nobelova cena za ekonomii je cena udílená od roku 1968 spolu s ostatními Nobelovými cenami.

Nobelova pamětní cena za ekonomii
MístoStockholm, Švédsko
ZeměŠvédsko
UdělujeKrálovská švédská akademie věd
První ročník1969
Webhttps://www.nobelprize.org/prizes/economic-sciences/
Nobelova cena za ekonomii 2008

Historie

Fakticky se nejedná o Nobelovu cenu, neboť nebyla zmíněna v Nobelově závěti. Zavedla ji Švédská říšská banka u příležitosti 300. výročí svého vzniku v roce 1969.

Proces udělování

O ceně rozhoduje, podobně jako při Nobelově ceně za chemii a fyziku, Švédská královská akademie věd a uděluje se společně s ostatními cenami v oblasti věd. Každý rok kvalifikovaní nominátoři nominují sto žijících osob, jejich jména potom dostane osmičlenný výbor, který nakonec předloží návrh ceny Nobelovu shromáždění. Nobelovo shromáždění potom hlasuje o kandidátech (dokud nejsou vybrání tři). Udělování se koná ve Stockholmu a je spojené s cenou 10 milionů švédských korun.

Držitelé Nobelovy ceny za ekonomii

Rok Jméno Udělena
1969 Ragnar A. K. Frisch (Norsko), Jan Tinbergen (Holandsko) za rozvoj a aplikaci dynamických modelů při analýze ekonomických procesů
1970 Paul A. Samuelson (USA) za vědecký příspěvek k rozvoji statické a dynamické ekonomické teorie a aktivní přispění ke zvýšení analytické úrovně ekonomické vědy
1971 Simon Kuznets (USA) za empiricky podloženou interpretaci ekonomického růstu, vedoucí k novému a hlubšímu pochopení ekonomických a společenských struktur a procesů rozvoje
1972 Kenneth J. Arrow (USA), John R. Hicks (VB) za průkopnické příspěvky k teorii všeobecné rovnováhy a teorii blahobytu
1973 Wassily Leontief (Rusko) za rozvoj input-output metody a její aplikaci na důležité ekonomické problémy
1974 Friedrich A. Hayek (Rakousko), Gunnar Myrdal (Švédsko) za průkopnickou práci v teorii peněz a ekonomických kolísání a za pronikavou analýzu vzájemné závislosti ekonomických, společenských a institucionálních jevů
1975 Leonid V. Kantorovich (Sovětský svaz), Tjalling Ch. Koopmans (Holandsko) za příspěvek k teorii optimální alokace zdrojů
1976 Milton Friedman (USA) za výsledky v oblasti spotřební analýzy, historie a teorie peněz a za předvedení složitosti stabilizační politiky
1977 James E. Meade (VB), Bertil Ohlin (Švédsko) za průkopnický příspěvek k teorii mezinárodního obchodu a pohybu mezinárodního kapitálu
1978 Herbert A. Simon (USA) za průkopnický výzkum rozhodovacích procesů v rámci organizace
1979 Arthur W. Lewis (Svatá Lucie), Theodore Schultz (USA) za průkopnický výzkum ekonomického rozvoje se zvláštním zřetelem na problémy rozvojových zemí
1980 Lawrence Klein (USA) za vytvoření ekonometrických modelů a jejich aplikaci při analýze ekonomického kolísání a ekonomické politiky
1981 James Tobin (USA) za analýzu finančních trhů a jejich vztahu k rozhodování o nákladech, zaměstnanosti, výrobě a cenách
1982 George J. Stigler (USA) za významné studie o průmyslové struktuře, fungování trhu a o příčinách a následcích veřejné regulace
1983 Gerard Debreu (Francie/USA) za začlenění nových analytických metod do ekonomické teorie a za přesnou reformulaci teorie všeobecné rovnováhy
1984 Richard Stone (VB) za fundamentální přínosy v oblasti soustav národních účtů a značné zdokonalení základů pro empirickou ekonomickou analýzu
1985 Franco Modigliani (USA) za průkopnické práce při analýze spotřeby a úspor obyvatelstva a za teoretické práce v oblasti podnikových financí a finančních trhů
1986 James Buchanan (USA) za rozvoj smluvních a konstitučních základů teorie ekonomického a politického rozhodování
1987 Robert M. Solow (USA) za průkopnické práce v oboru teorie ekonomického růstu
1988 Maurice Allais (Francie) za přínos k teorii trhu a efektivního využívání zdrojů
1989 Trygve Haavelmo (Norsko) za objasnění pravděpodobnostních základů ekonometrie a za analýzu simultánních ekonomických struktur
1990 Harry Markowitz, Merton H. Miller, William Sharpe (všichni USA) za průkopnickou práci v oblasti ekonomie a financí a financí korporací
1991 Ronald Coase (VB) za objev a objasnění významu transakčních nákladů a vlastnických práv pro institucionální strukturu a fungování ekonomiky
1992 Gary Becker (USA) za rozšíření sféry mikroekonomické analýzy na nové oblasti lidského chování a lidských vztahů, včetně chování netržního
1993 Robert Fogel, Douglass North (oba USA) za znovuobnovení výzkumu ekonomické historie prostřednictvím aplikování ekonomické teorie a kvantitativních metod za účelem vysvětlení ekonomických a institucionálních změn
1994 John Harsanyi, John Forbes Nash (oba USA), Reinhard Selten (Německo) za průkopnickou analýzu rovnováhy v teorii nekooperativních her
1995 Robert Lucas Jr. (USA) za to, že rozpracoval a aplikoval hypotézu racionálních očekávání, a tak transformoval makroekonomickou analýzu a prohloubil naše porozumění hospodářské politice
1996 James Mirrlees (VB), William Vickrey (USA) za zásadní příspěvek k ekonomické teorii stimulů v podmínkách asymetrických informací
1997 Robert Carhart Merton, Myron Scholes (oba USA) za novou metodu určování hodnoty derivátů
1998 Amartya Sen (Indie) za příspěvek k ekonomii blahobytu
1999 Robert Mundell (Kanada) za analýzu měnové a fiskální politiky v různých režimech určování měnových kurzů a za analýzu optimálních oblastí společné měny
2000 James Heckman, Daniel McFadden (oba USA) za rozvoj teorie a metod analýzy selektivních vzorků
2001 George A. Akerlof, Andrew Michael Spence, Joseph E. Stiglitz (všichni USA) za analýzu trhů při existenci asymetrických informací
2002 Daniel Kahneman (Izrael/USA), Vernon L. Smith (USA) za uplatnění laboratorních pokusů jako nástroje empirických hospodářských analýz, zvláště při studiu alternativních tržních mechanismů
2003 Robert F. Engle (USA), Clive W. J. Granger (VB) za vyvinutí metod analýzy ekonomických časových řad vykazujících časově podmíněnou volatilitu
2004 Finn E. Kydland (Norsko), Edward C. Prescott (USA) za teorii hospodářských cyklů a ekonomické politiky, časové konzistence ekonomické politiky a zkoumání sil, které řídí výkyvy hospodářského cyklu
2005 Robert Aumann (Izrael/USA), Thomas Schelling (USA) za zvýšení porozumění konfliktům a spolupráci prostřednictvím analýzy teorie her
2006 Edmund S. Phelps (USA) za objevy v makroekonomické politice
2007 Leonid Hurwicz, Eric S. Maskin a Roger B. Myerson (všichni USA) za položení základů teorie návrhu mechanismů
2008 Paul Krugman (USA) za analýzu obchodních vzorců a lokalizace ekonomické aktivity
2009 Elinor Ostrom (USA) za analýzu ekonomického řízení, zejména společného vlastnictví
Oliver Williamson (USA) za analýzu ekonomického řízení, zejména hranice firmy
2010 Peter Diamond, Dale Mortensen (oba USA), Christopher Pissarides (Kypr) za analýzu trhů práce zatížených náklady na vyhledávání
2011 Thomas J. Sargent, Christopher A. Sims (oba USA) za empirický výzkum příčin a následků v makroekonomii
2012 Alvin E. Roth, Lloyd Shapley (oba USA) za teorii stabilních tržních alokací a praktický návrh trhů
2013 Eugene Fama, Robert Shiller, Lars Peter Hansen (všichni USA) za empirické analýzy cen akcií, úvěrů a nemovitostí
2014 Jean Tirole (Francie) za analýzu tržní síly a regulace
2015 Angus Deaton (VB) za analýzu spotřeby, chudoby a bohatství
2016 Oliver Hart (VB, USA), Bengt Holmström (Finsko) za rozvoj teorie smluv[1]
2017 Richard Thaler (USA) za svůj příspěvek k behaviorální ekonomii[2]
2018 William Nordhaus za zahrnutí změny klimatu do dlouhodobé makroekonomické analýzy[3]
Paul Romer za zahrnutí technologických inovací do dlouhodobé makroekonomické analýzy[3]
2019 Abhijit Banerjee (USA), Esther Duflo (Francie) a Michael Kremer (USA) za experimentální přístup ke zmírnění chudoby ve světě[4]
2020 Paul Milgrom, Robert B. Wilson za vývoj teorie aukcí[5]
2021 David Card (Kanada/USA) za empirické příspěvky k ekonomii práce
Joshua D. Angrist (Izrael/USA), Guido W. Imbens (Nizozemsko/USA) za metodologické příspěvky k analýze kauzálních vztahů

Kontroverze

Kontroverze kolem ceny se týká několika problémů:

  1. Spojení ceny s Nobelovým jménem, ačkoli není obsažena v Nobelově závěti.
  2. Ekonomie je společenská věda, což ztěžuje objektivní hodnocení kandidátů.
  3. Dojem, že nejvlivnější ekonomové dostali ceny v 70. a 80. letech a od té doby jsou existující kandidáti v oblasti ekonomie slabší, a proto jejich ocenění spornější.
  4. Zvýhodňování mainstreamové ekonomie.

Odkazy

Reference

  1. Dva ekonomové zkoumali „pavučiny smluv a dohod“. Dostali Nobelovu cenu. ČT24 [online]. 2016-10-10 [cit. 2016-10-13]. Dostupné online.
  2. Nobelovu cenu za ekonomii dostal Richard H. Thaler. ČT24 [online]. 2017-10-09 [cit. 2017-10-09]. Dostupné online.
  3. The Prize in Economic Sciences 2018, NobelPrize.org
  4. Ekonomická redakce; ČTK. Nobelovu cenu dostali tři ekonomové za novou metodu boje s chudobou. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-10-14 [cit. 2019-10-14]. Dostupné online.
  5. Cenu Švédskej ríšskej banky za ekonomické vedy na pamiatku Alfreda Nobela získali Paul Milgrom a Robert Wilson [online]. Finančné Noviny, 2018-10-13 [cit. 2020-10-15]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.