Leonid Kantorovič
Leonid Vitaljevič Kantorovič (rusky Леони́д Вита́льевич Канторо́вич; 19. ledna 1912 Petrohrad – 7. dubna 1986 Moskva)[1] byl sovětský matematik a ekonom, který v roce 1975 získal spolu s Tjallingem Koopmansem Cenu Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela za „příspěvek k teorii optimální alokace zdrojů“. Je to jediný člověk ze Sovětského svazu, který tuto cenu získal. Je mimo jiné tvůrcem lineárního programování.[1]
| Leonid Kantorovič | |
|---|---|
 Leonid Kantorovič v roce 1975 | |
| Narození | 19. ledna 1912 Petrohrad,  Ruské impérium |
| Úmrtí | 7. dubna 1986 (ve věku 74 let) Moskva,  Sovětský svaz |
| Národnost | sovětská |
| Původ | ruský |
| Alma mater | Leningradská státní univerzita |
| Pracoviště | Akademie věd SSSR 1961–71 Leningradská státní univerzita 1934–60 |
| Obor | matematika |
| Známý díky | lineární programování teorie aproximace iterační metoda funkcionální analýza numerická matematika |
| Ocenění | Nobelova cena za ekonomii (1975) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leonid Kantorovich na anglické Wikipedii.
- Клюкин, П. Н. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-03-14]. Heslo КАНТОРО́ВИЧ. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Leonid Kantorovič na Wikimedia Commons - Autobiografie na Nobelprize.org (anglicky)
Leonid Vitaljevič Kantorovič v roce 1976
Autoritní data  |
|
|---|
Portály: Ekonomie | Matematika
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.