Nadija Savčenková

Případ občanky Ukrajiny projednával nejprve soud v ruské Voroněži, který na ni na konci června 2014 uvalil vyšetřovací vazbu. Podle ruských vyšetřovatelů se Savčenková přihlásila během dovolené k dobrovolnické ukrajinské jednotce válčící u Luhansku. Během jedné z operací předala souřadnice skupiny ruských novinářů a civilistů, která byla vzápětí ostřelována minomety ukrajinských sil a dva novináři byli zabiti. Obvinění Savčenkové komentoval Vladimir Markin, mluvčí ruských vyšetřovatelů, slovy, že se budou za válečné zločiny v ukrajinské válce zodpovídat všichni, pachatelé i objednavatelé. Další na řadě byl podle něj ukrajinský ministr vnitra Arsen Avakov a bývalý gubernátor Dněpropetrovské oblasti Ihor Kolomojskyj.[11]

Nadija Savčenková s ukrajinským trojzubcem na tričku během hladovky, 10. února 2015

Dne 27. února 2015 uvedla Jelena Masjuková, členka rady pro lidská práva, která působila při ruském prezidentovi, že Savčenková je kvůli 76 dní trvající hladovce proti uvěznění na pokraji smrti a zemřít může každým dnem. Vyzvala ruské úřady, aby byla Savčenková propuštěna z vazební věznice do domácího vězení. Smrt Savčenkové by podle ní přinesla Rusku další mezinárodní ostudu a sankce, zatímco Savčenková by byla na Ukrajině hrdinkou. Soud ale místo toho prodloužil vazbu do května s prohlášením, že zdravotní stav je uspokojivý. Savčenková odmítala jíst, později také injekce glukózy. Zhubla 17 kg. Kreml na všechny výzvy odpovídal, že ve věci musí rozhodnout ruský soud.[1]

Dne 5. března 2015 Savčenková hladovku po varování lékařů po 83 dnech přerušila. Asi po 10 dnech ji nicméně obnovila.[13]

V červenci 2015 ruští vyšetřovatelé přitvrdili obvinění Ukrajinky a přehodnotili jej ze spoluúčasti na zabití dvou ruských novinářů na jejich vraždu,[12] za což jí hrozil vyšší trest, až 25 let vězení.[14] Předtím podle obhájců Savčenkové vyšetřovatelé odmítli všechny její žádosti včetně té, aby ji soudila porota. Důvodem mělo být, že v Rusku nemohou být ženy naproti mužům odsouzeny na doživotí, což hodlají obhájci napadnout.[12]

Na konci července byla navigátorka bitevního vrtulníku a poslankyně Ukrajinského parlamentu kvůli procesu převezena z moskevské věznice do ruského Doněcku nedaleko ukrajinských hranic. Doněck poblíž ukrajinských hranic byl vybrán záměrně, protože tam platí mimořádná opatření, díky kterým může FSB vykázat mezinárodní pozorovatele.[15][14]

Proces v Doněcku měl začít předběžným slyšením obžaloby i obhajoby s vyloučením veřejnosti a stanoveno mělo být také, kdy začne samotný proces. 30. července bylo jednání po začátku na žádost obhájců z procesních důvodů přerušen a soud také povolil Savčenko, aby ji navštívily matka a sestra. Proces provázela i na ruské poměry mimořádná bezpečnostní opatření, budovu chránily zvláštní jednotky OMON, na střechách v okolí byli ostřelovači a pochůzkáři měli psy.[14]

V březnu 2016 ruský prokurátor v soudním líčení navrhl pro Ukrajinku 23 let vězení.[4]

Plakát na podporu Nadiji Savčenkové na řečnickém pultu v ukrajinském parlamentu, březen 2015

Ukrajinští představitelé v čele s prezidentem Petrem Porošenkem se snažili podnikat kroky vedoucí k osvobození pilotky. Situaci označovali za nepřijatelnou. Zároveň dostávali z Moskvy odpověď, že se jim to nepodaří. Média také připomínala možnou souvislost s případem syna ruského poslance Valerije Selezňova Romana, který se odehrál ve stejné době. Moskva protestovala proti jeho únosu, když byl zadržen americkými agenty na Maledivách kvůli podezření, že kradl údaje o kreditních kartách.[11]

Parlamentní shromáždění Rady Evropy v lednu 2015 odsouhlasilo rezoluci, která Rusko důrazně žádala o okamžité propuštění Savčenkové. Zároveň prodloužilo až do dubna 2015 odebrání ruských hlasovacích práv, která mu byla odebrána už v dubnu 2014 kvůli anexi Krymu. V návaznosti na to Rusko stáhlo svoje rozhodnutí umožnit návštěvu evropských poslanců v moskevské vazební věznici, kde v té době Savčenková držela už 40 dní hladovku.[16]

O propuštění Savčenkové usilovala také Evropská unie a Evropský parlament,[1] k propuštění vyzvaly Spojené státy, Velká Británie, Česko, Slovensko a další země.[15]

Protest na podporu Savčenkové v Seattlu ve státě Washington 9. února 2015

Prokuratura chtěla u soudu dokázat, že Savčenková věděla o pohybu ruských novinářů a záměrně na ně navedla palbu z minometů. Naproti tomu obhajoba tvrdila, že Savčenková byla unesena do Ruska ještě před touto událostí a že incident se udál náhodou.[14]

Hlavní svědkyní obhajoby byla sestra Savčenkové Vira, které byl ale na hraničním přechodu znemožněn vstup do Ruska, když cestovala k soudu. Navigátorce bitevního vrtulníku a poslankyni Ukrajinského parlamentu tak bylo de facto odepřeno právo na obhajobu, protože setra byla její jedinou svědkyní. Ruská tajná služba FSB sestře zakázala vstup do země až do září 2020.[18]

Politolog z FSV UK Karel Svoboda mínil, že byl případ od začátku podivný. Zvláštní mu přišlo, že někdo může navést záměrně palbu na civilisty a pak záměrně nelegálně překročit hranici do Ruska, což podle něj popírá veškerou logiku.[14]

Svoboda také mínil, že případ mohl být exemplární proto, že obviněnou byla žena. Mělo to ukázat, že dění na Ukrajině nebylo jen excesem jednotlivých vojáků, ale že zahrnovalo všechny složky obyvatelstva včetně žen. To by pak potvrdilo ruskou rétoriku o genocidě obyvatelstva.[14]

17. prosince 2015 Savčenková zahájila další hladovku do ukončení soudu. Kvůli hladovce přitom trpěla dušností a bolestmi žaludku. Vypovídala ale ve stoje a nechtěla dát najevo slabost. Její rodina se domnívala, že verdikt soudu je předem daný a objednaný Kremlem, protože soud ignoroval důkazy o nevině a předkládal nepravdivé důkazy. Její sestra podle svých slov věřila v zázrak a ve zproštění viny, protože měla pilotka pevné alibi. Věřila také v možnost pozdější výměny vězňů.[19]

Na hladovku navázaly strany sdružené v Alianci liberálů a demokratů pro Evropu v rámci Rady Evropy a v druhé polovině února držely řetězovou hladovku. Každý z účřastníků hladověl jeden den a střídali se v řadě po sobě.[19]

Savčenková pohrozila, že v případě jiného než osvobozujícího rozsudku přestane i pít. Poslední doušek prý vypije deset dní po rozsudku.[15] Soud ji ale 3. března odmítl přečíst závěrečnou řeč a neočekávaně odročil jednání bez zdůvodnění na 9. března. Savčenková tak na protest proti tomu začala suchou hladovku držet od následujícího dne.[7] Zdravotní stav se přitom rychle zhoršoval a 7. března, kdy ji navštívil generální ukrajinský konzul Vitalyj Moskalenko, podle něj měla suché oči, bolesti hlavy, zrychlený tep, oteklé nohy a křeče. Na setkání ale přišla po svých a odmítala pomoc a ošetření od ruských doktorů. Návštěvu ukrajinských doktorů přitom ruská vězeňská služba neumožňovala. Advokáti žádali převoz Savčenkové do Moskvy, kde čekali tři ukrajinští lékaři připraveni okamžitě pomoci. Ruské úřady přitom měly právo Savčenkovou krmit násilím, aby odvrátily její smrt. Savčenková suchou hladovku komentovala slovy, že nechce čekat v nejistotě a že vězení opustí za svých podmínek, aby světu ukázala, že jednotlivec může Rusko donutit něco udělat, pokud je nezlomný a nebojí se, tak jako ona.[8]

Na podporu Savčenkové se 6. března konaly na Ukrajině demonstrace. Demonstrovalo se také před budovou ruské ambasády v Kyjevě, na kterou házeli demonstranti vajíčka, rajčata a kamení. Druhý den se k ambasádě demonstranti vrátili, ale protesty už byly slabší. Ukrajinský prezident Petro Porošenko znovu oslovil představitele EU a USA, aby zvýšili tlak na propuštění Savčenkové.[8]

10. března Naďa Savčenková suchou část hladovky přerušila na žádost obsaženou v dopisu podepsaném jménem ukrajinského prezidenta Petra Porošenka, a začala přijímat tekutiny.[20] Dopis byl ale podvržen.[21][22] Suchá hladovka si podle právníků vyžádala řadu zdravotních komplikací, včetně zánětu vnitřních orgánů.[23]

Nadija Savčenková po propuštění v ukrajinském parlamentu, 31 květen 2016

Tekutiny opět přestala přijímat 6. dubna[24] s cílem vynutit si pevné určení data jejího návratu do vlasti. Lékaři jí tekutiny částečně doplňovali nitrožilně, avšak podle vyjádření její sestry a právníka byl 17. dubna už její stav kritický.[25] Doktoři obdrželi souhlas s nitrožilní procedurou pouze do 20. dubna.[26]

19. dubna Petro Porošenko oznámil, že došlo k dohodě s ruským prezidentem Vladimírem Putinem, ohledně propuštění již ruskými soudy odsouzené Nadi Savčenkové výměnou za dva ruské vojáky zadržené na Ukrajině.[27] Na žádost své matky a sestry proto Naďa Savčenková ukončila svou hladovku úplně.[28]

Savčenková na velvyslanectví USA v Kyjevě s velvyslancem Pyattem, 1. červenec 2016

Dne 25. května 2016 byla na letišti v Rostově na Donu vyměněna za dva příslušníky ruské armády (Jevgenije Jerofejeva a Alexandra Alexandrova) a v doprovodu Petra Porošenka odletěla do Kyjeva.[29] Na své první tiskové konferenci po návratu uvedla, že by nejraději opět pracovala jako vojenská pilotka, avšak v případě potřeby je připravena se ucházet o prezidentskou funkci.[30]

Obrovská popularita Savčenkové se projevila už ve volbách 2014, kdy byla zvolena z čela kandidátky strany Vlast poslankyní ukrajinského parlamentu. Po návratu z ruského věznění se mluvilo dokonce o možnosti, že by se stala prezidentkou země. Na jaře roku 2016 ale začala Savčenková volat po jednání se separatisty, což začalo ničit její reputaci. Z prezidentských ambicí tak nic nevzešlo a v prosinci 2016 Savčenková přiznala, že se setkala v Minsku s vůdci proruských separatistů Alexandrem Zacharčenkem a Igorem Plotnickým. Přestože po této schůzce separatisti propustili jednu zadržovanou soudkyni a jednu novinářku, k udržení reputace ji to nestačilo a ta začala naopak velmi klesat. O své schůzce ani neinformovala svoji stranu Vlast a Tymošenková prohlásila, že strana nepodporuje žádný kontakt se separatisty a Savčenková stranu opustila. Deník Ukrajinska pravda označil Savčenkovou za ukázkový případ, jak lze zcela během několika měsíců přijít o výjimečnou reputaci. Po rozchodu se stranou Vlast Savčenková založila hnutí RUNA.[31]

22. března 2018 byla po předešlém zbavení imunity zatčena agenty tajné služby SBU a obviněna z přípravy převratu.[32] Generální prokurátor Jurij Lucenko jí označil za „nástroj Kremlu ke zničení Ukrajiny“. Podle sestry Savčenkové „Televizní stanice o ní už neinformují, a když, tak na ni házejí špínu. Úřady ji chtějí zdiskreditovat.“[33] Savčenková byla obviněna z údajné přípravy ozbrojeného útoku na parlament za pomoci granátů a automatických střelných zbraní.[34]

Od prosince 2018 Savčenková, která obvinila ukrajinskou vládu z nekompetence a korupce, držela ve vězení hladovku na protest proti nátlaku ukrajinské tajné služby.[35]

V dubnu 2019 byla propuštěna, nicméně stíhání zastaveno nebylo.[34]

Během voleb 2019 do ukrajinského parlamentu kandidovala Savčenková jako nezávislá v Doněcké oblasti. Kandidatura ale skončila debaklem, když ji podpořilo pouze 8 voličů.[34]

• Oleg Sencov
• Olexandr Kolčenko

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nadija Viktorivna Savčenková na Wikimedia Commons
• Osoba Nadija Savčenková ve Wikicitátech
• Ukrajinská pilotka jako symbol odporu, záznam pořadu 90' ČT24, rozhovor s Nadijou Savčenkovou, 11. ledna 2017