Rostov na Donu
Rostov na Donu (rusky Росто́в-на-Дону) je město na jihu evropské části Ruské federace. Leží na řece Don, 46 km od jejího ústí do Azovského moře a asi 100 km od hranic s Ukrajinou. Je správním střediskem Rostovské oblasti a celého Jižního federálního okruhu. Žije zde přibližně 1,13 milionu[3] obyvatel.
Rostov na Donu Ростов-на-Дону | |
---|---|
Stéla Město vojenské slávy, Pamětní Komplex padlých válečníků, Budova městské rady, Dům Ivana Zvorykina, Kostel přímluvy, Rostovský zvedací most | |
znak vlajka | |
Poloha | |
Souřadnice | 47°14′ s. š., 39°43′ v. d. |
Nadmořská výška | 73[1] m n. m. |
Časové pásmo | UTC+3[2] |
Stát | Rusko |
Federální okruh | Jižní |
Oblast | Rostovská |
Administrativní dělení | 8 obvodů (rajónů) |
Rostovská oblast na mapě Ruska | |
Rostov na Donu | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 348,5 km² |
Počet obyvatel | 1 125 299 (2017)[3] |
Hustota zalidnění | 3 079 obyv./km² |
Správa | |
Starosta | Michail Černyšjov |
Vznik | 1749 |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | +(7)863 |
PSČ | 60401 |
Označení vozidel | 61, 161 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
Město bylo založeno v roce 1749 a nedlouho po jeho založení zde vznikla i pevnost. Pojmenováno bylo po biskupovi svatém Dimitriji Rostovském, pocházejícím z Rostova v Jaroslavské oblasti. Díky vhodné poloze nedaleko moře se malé město kolem své pevnosti postupně rozšiřovalo. Název Rostov na Donu ve své dnešní podobě je z roku 1796, kdy tehdejší městečko získalo práva skutečného města. Díky velkému dopravnímu ruchu na řece Donu se rozrůstalo tak rychle, že už roku 1928 sem byly přestěhovány úřady regionální správy z Novočerkassku. V rámci boje komunistů proti náboženství, po ruské občanské válce a ustanovení rudé vlády tu byly zbořeny dvě kdysi dominantní katedrály – Katedrála sv. Alexandra Něvského a Katedrála sv. Jiří v Nachičevanu.
V době Velké vlastenecké války bylo město dvakrát obsazeno německou armádou. První okupace začala 21. prosince 1941 a trvala sedm dní. Němečtí generálové město považovali za důležitou železniční křižovatku, říční přístav a přístup na Kavkaz. První tanková armáda byla z města vytlačena 27. prosince 1941 avšak Němci město znovu obsadili 24. července 1942. Druhá okupace trvala až do 14. února 1943. Obnova bombardováním těžce poškozeného města trvala deset let.
Přestože na začátku 90. let minulého století po pádu SSSR tu byla bída a kriminalita, situace se dnes lepší. Vznikají nové podniky a jiné se sem usazují z okolních oblastí. Důležitým zaměstnavatelem je firma Rostvertol, vyrábějící vrtulníky.
Obyvatelstvo
Milionu obyvatel dosáhl Rostov na konci 80. let 20. století; v současnosti je 10. největším městem Ruska. Většinu obyvatelstva tvoří Rusové, výraznější menšinou (okolo 2 %) jsou Ukrajinci a Arméni.
Rok | 1840 | 1897 | 1914 | 1939 | 1959 | 1970 | 1989 | 2000 | 2010 |
Obyvatel | 12 600 | 119 500 | 172 300 | 502 900 | 600 000 | 757 000 | 1 019 300 | 1 012 700 | 1 089 851 |
Doprava
V Rostově funguje mezinárodní letiště a mezinárodní říční přístav. Sídlí zde správa Severokavkazské dráhy. Městem prochází dopravní koridor Moskva–Voroněž–Rostov na Donu–Kavkaz. Zároveň zde odbočuje silnice spojující Rostov s Mariupolem a Oděsou a železnice přes Taganrog na Donbas a dále na Ukrajinu.
Tramvajová doprava v Rostově na Donu čítala roku 2007 6 linek; dále zde jezdí 11 linek trolejbusů, 72 linek autobusů a 54 maršrutek. Již několik desetiletí je v plánu výstavba metra, v květnu 2010 počítal plán města s první linkou vedoucí směrem západ - severovýchod, plánované datum uvedení do provozu první etapy metra je v roce 2020.
V dubnu 2021 byl v rostovském přístavu dokončen terminál na překládku až 1 milionu tun obilí ročně. Kapacita terminálu bude postupně navyšována.[4]
Osobnosti města
- Jelena Gněsina (1874–1967), ruská hudební pedagožka, pianistka a skladatelka
- Martiros Sarjan (1880–1972), arménský malíř
- Sabina Spielrein (1885–1942), ruská lékařka židovského původu
- Savielly Tartakower (1887–1956), kosmopolitní šachový velmistr a teoretik
- Georgij Petrusov (1903–1971), sovětský novinářský fotograf
- Alexandr Pečerskij (1909–1990), poručík Rudé armády, přeživší KL Sobibor
- Michail Simonov (1929–2011), sovětský a ruský konstruktér letadel
- Viktor Ponědělnik (1937), ruský fotbalista
- Alexandr Kajdanovskij (1946–1995), sovětský, respektive ruský herec, scenárista a režisér
- Konstantin Lavroněnko (1961), ruský filmový a divadelní herec
- Alexandr Mitrofanov (1957), český novinář ruské národnosti
- Irina Livanovová (1965), ruská filmová herečka
- Světlana Gončarenková (1971), ruská atletka, sprinterka
- Antonina Krivošapková (1987), ruská atletka, sprinterka
- Eva Rivas (1987), rusko–arménská zpěvačka
- Throawy (2005), ruský poloprofesionální hráč hry Counter Strike Global Offensive
- Věra Stěpanovna Morhunovová (1924 – 1944) – padlá při osvobozování Československa za druhé světové války
Partnerská města
Galerie
- Jižní Federální Univerzita
- Rezidenční komplex
- Kostel Svatého Pantaleona
Panoráma
Odkazy
Reference
- Global Gazetteer [online]. Falling Rain Genomics, Inc., 2010 [cit. 2012-03-11]. Dostupné online. (anglicky)
- Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
- Dostupné online.
- В ростовском порту построили зерновой терминал, способный переваливать до 1 млн т в год. www.korabel.ru [online]. [cit. 2021-04-19]. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Rostov na Donu na Wikimedia Commons
- Oficiální stránka městské správy Archivováno 2. 1. 2011 na Wayback Machine
- Rostov na mojgorod.ru
- Kostely ve starém Rostově
- Topografická mapa ze sovětských dob
- Historické obrázky města