Oleh Sencov

Narodil se 13. července 1976 v Simferopolu, hlavním městě Krymské oblasti tehdejší Ukrajinské SSR. Studoval nejprve na Kyjevské státní ekonomické univerzitě a později také v Moskvě, kde navštěvoval kurzy filmové režie a scenáristiky.[2]

Oleg Sencov se aktivně podílel na akcích hnutí Automajdan a stal se i odpůrcem připojení Krymu k Rusku. Po anexi poloostrova Ruskou federací se účastnil demonstrací a byl jedním z aktivistů zatčených v květnu 2014 ruskou FSB.[3]

Po zatčení byli členové skupiny obviněni z členství v ukrajinské nacionalistické straně Pravý sektor,[pozn. 1] v Rusku zařazené mezi teroristické organizace. Obžaloba je dále vinila ze zapálení kanceláří Ruské obce Krymu a místní pobočky strany Jednotné Rusko, ze záměru vyhodit do povětří památník Vladimira Iljiče Lenina a z přípravy teroristických činů na Krymu.[5][6] Podle soudních záznamů se místní FSB o skupině dozvěděla poté, co se její člen Alexej Čirnij - ve snaze o získání bomby - obrátil na kamaráda-chemika Alexandra Pirogova, který upozornil policii.[7]

Podle samotného Sencova byla všechna obvinění smyšlená. Popíral, že by kdy patřil ke straně Pravý sektor, nebo že by na Krymu zakládal její novou buňku. Pravý sektor jeho slova potvrdil - vydal prohlášení, že není ani nebyl členem strany.[8] Oleg Sencov také odmítal, že by se podílel na žhářských útocích v sídlech Ruské obce Krymu a Jednotného Ruska. Nesouhlasil ani s obviněním, že chystal odpálení Leninova památníku a památníku s věčným ohněm a nezákonně držel zbraně a výbušniny. K činům se sice dříve přiznal, ale přiznání bylo podle něj vynuceno výhrůžkami a mučením.[9] O údajném mučení promluvili i dva další obžalovaní – Gennadij Afanasjev a Alexandr Čirnij. Oba uvedli, že je vyšetřovatelé fyzicky týrali a Gennadij Afanasjev, který předtím potvrzoval, že patřil do teroristické skupiny vedené Sencovem, později vypověděl, že byl k tomuto tvrzení donucen. Za to, že obviní Sencova a dalšího obžalovaného aktivistu Oleksandra Kolčenka, měl také získat kratší a lehčí trest.[10][11] Vyšetřovatelé odmítli prošetřovat, jestli k fyzickému nátlaku došlo nebo ne. Jizvy na těle Olega Sencova vysvětlili jeho údajnou zálibou v sadomasochistických praktikách. Poukazovali přitom na erotické pomůcky, jež byly nalezeny v jeho bytě.[12][13]

Obžaloba opírala svá obvinění například o nálezy výbušnin a zbraní, které měly patřit Olegu Sencovovi, nebo je podle jeho pokynů měli pořizovat jiní členové skupiny.[14] Jako další důkazy byla předložena telefonická nebo internetová data, která měla dokládat, že byl hlavní obviněný v kontaktu se zástupci Pravého sektoru.[15] Důkazy, které by zaznamenávaly přímou účast Olega Sencova na trestných činech, předloženy nebyly. Obžaloba tvrdila, že Sencov nevystupoval přímo, ale prostřednictvím Afanasjeva a Čirného.[14] Obhajoba jakákoli obvinění odmítala.

Vojenský soud vynesl rozsudek 25. srpna 2015 v jihoruském Rostově na Donu. Oleg Sencov byl odsouzen ke 20 letům vězení. S obviněním, soudem ani rozsudkem nesouhlasilo několik ruských, evropských a mezinárodních organizací. Veřejně ho zpochybnila například organizace Amnesty International, ruské hnutí Открытая Россия[16], nebo mimo jiné Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Nesouhlas vyjádřili i někteří světoví režiséři - Wim Wenders, Pedro Almodóvar, Agnieszka Holland a další.

Několik narážek na proces s Olegem Sencovem udělal i ruský performer Pjotr Pavlenskij. Pavlenskij se po svém uměleckém vystoupení Strach také zodpovídal před soudem a mj. požadoval, aby nebyl souzen za vandalismus, ale za teroristický čin, tak jako ukrajinský režisér.[17]

Dne 14. května 2018 zahájil ve vězení ve městě Labytnangi časově neomezenou hladovku. Podmínkou jejího přerušení bylo propuštění všech ukrajinských politických vězňů na území Ruska.[18] Šestadvacátý den hladovky byl kritický, Sencov byl převezen do nemocnice, kde byl jeho stav stabilizován. Od té doby dostával katetrem 3 až 4 litry výživy.[19] Po měsících ale hladovku bez výsledku ukončil.[20]

19. července 2019 požádal nový prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj ruskou stranu o propuštění a výměnu Oleha Sencova za filmaře a novináře Kyryla Vyšinského, který byl tou dobou vězněn v Kyjevě.[20] Z ruského vězení byl nakonec propuštěn se 34 dalšími Ukrajinci 7. září 2019. Stalo se tak během výměny 70 zajatců z obou stran konfliktu.[21]

Sencov má s Natalií Kaplanovou 2 děti: dceru Alinu (* 2002) a syna Vladislava (*2004).

Ve dnech 3.-5. března 2020 Sencov navštívil Prahu na pozvání pořadatelů festivalu Jeden svět, na němž proslovil projev, přednášel také na FAMU[22].

Svůj první krátký film Den jako stvořený pro banánové rybičky natočil v roce 2008. Ve tvorbě krátkometrážních filmů pokračoval i v následujícím roce, kdy vznikl jeho druhý snímek Roh býka.[23] Roku 2011 natočil svůj zatím jediný celovečerní film Gamer (rusky Гамер, „Hráč“) o hráči počítačových her, který skončí druhý na mistrovství světa.[24] Film se účastnil několika zahraničních festivalů - například festivalu v Rotterdamu (Nizozemsko) a festivalu v Chanty-Mansijsku (Rusko). Zde získal cenu asociace filmových vědců a kritiků a na festivalu v Oděse mu byla udělena speciální cena poroty.

• Knihy:
  • Kupte si knihu, je směšná (Купите книгу — она смешная), 2014
  • Povídky (Рассказы) - autobiografické; Kijev: Laurus, 2015
  • Marketér (Mapkeтеp) - druhá sbírka povídek; z vězení; 2019, česky Artforum 2020

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Oleg Sencov na Wikimedia Commons
• Oleg Sencov v Česko-Slovenské filmové databázi
• Rozhovor z 26.2.2020 https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/putin-nas-chce-sezrat-tvrdi-ukrajinsky-reziser-oleg-sencov/r~4637a7fe570211eaa04e0cc47ab5f122/
• http://www.ukrajinci.cz/o-nas/skola-detem-literatura/skola-detem+c10/kratke-zabery-olega-sencova-z-vlastniho-detstvi+a10774.htm