Myšice temnopásá

Myšice temnopásá (Apodemus agrarius) je menší myšovitý hlodavec, o málo větší než myš domácí. Žije především ve vlhčích oblastech, ale také na polích a u okrajů lesa. Je rozšířena ve střední a východní Evropě od Německa až po Kavkaz. Druhou izolovanou oblastí rozšíření je Dálný východ. V Česku žije na severní a střední Moravě a v severních oblastech Čech.

Myšice temnopásá
Myšice temnopásá
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Nadtřídačtyřnožci (Tetrapoda)
Třídasavci (Mammalia)
Řádhlodavci (Rodentia)
Podřádmyšovci (Myomorpha)
Čeleďmyšovití (Muridae)
Rodmyšice (Apodemus)
Binomické jméno
Apodemus agrarius
(Pallas, 1771)
Rozšíření myšice temnopásé
Rozšíření myšice temnopásé
      celoroční výskyt
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rozšíření myšice temnopásé v Česku

Po hřbetě této myšice se od hlavy až k ocasu táhne 2–3 mm široký tmavý pruh.

Popis

Svrchní strana těla myšice temnopásé je rezavě hnědá až žlutohnědá.[2] Břicho má výrazně světlé – šedohnědé až do bíla. Délka těla je 70–125 mm, ocas má o trochu kratší než tělo. Váží 15–40 g.

Rozšíření

Myšice temnopásá je kromě českých zemí rozšířena prakticky v celé střední a východní Evropě. Na západě zasahuje až do severoněmeckých nížin a do severní Itálie. Dále žije ve všech zemích střední a východní Evropy včetně celého Balkánu, pobaltských států a Ruska.[3] Zde zasahuje až do Kavkazu a do zakavkazských republik. Oblast výskytu pokrývá děle Sibiř až po Bajkal, část Kazachstánu a Kyrgyzstánu a přilehlé oblasti Číny a Mongolska.

Druhou oblastí myšice temnopásé je východní Asie: žije v Číně (především Mandžusku), na Tchaj-wan, v Koreji a na ruském Dálném východě v oblasti ohraničené na jihu 25. stupněm severní šířky.[4]

Rozšíření v Česku

V Česku se myšice temnopásá dlouhodobě vyskytuje především na celé severní Moravě, přibližné severně od Olomouce.[2] V období po druhé světové válce se rozšířila i dále na jih – především na Vsetínsko a Kroměřížsko a také do okolí Brna. Nejnověji byla nalezena i v okolí Hodonína a Znojma, i když zde již, stejně jako u Brna, jde jen o ostrůvkovitý výskyt.

V Čechách se vyskytuje jen na severu od Teplicka přes Českolipsko až k Liberecku. Ostrůvkovitě se pak vyskytuje na Chebsku, v Krušných horách, ve východním Podkrkonoší a v Broumovském výběžku. Dřívější literární záznamy o nálezech z jiných částí Čech, především z Českobudějovické pánve, nejsou spolehlivě doložené.[2]

Na Dálném východě je velmi hojná; v Evropě už výrazněji méně. Její populační hustota zde kolísá mezi 5 a 50 jedinci na hektar.[4] V rocích populační exploze je počet zvířat výrazně vyšší, ale v Evropě nebyla od roku 1970 žádná takové exploze zaznamenána.

Prostředí

Myšice temnopásá žije v otevřené krajině. S oblibou vyhledává vlhčí stanoviště (rákosí), ale stejně často ji lze nalézt i na polích, na mezích a na okrajích menších lesíků,[2] ale i na okrajích zahrad nebo městských parků.[4] Proniká do okolí lidských sídlišť a přizpůsobí se i životu v menších vesnicích.

Nejvíce se vyskytuje v nížinách, ale ostrůvkovitě žije i ve vyšších polohách: v Krušných horách a Jeseníkách až do 800 m n. m., v Krkonoších i nad 1000 m. V Evropě byla nejvýše nalezena v Severní Makedonii – 1750 m.[4]

Způsob života

Žije v nehlubokých norách, které si vyhrabává celá skupina jedinců. Obvykle mívají dva vchody.[5] Je aktivní hlavně za soumraku, ale i ve dne.[2] Neskáče a nešplhá tak dobře, jako myšice lesní a myšice křovinná.[6] Na zimu se stěhuje do stohů nebo do budov.

Rozmnožuje se od dubna do října. Po 3 týdnech březosti přivádějí samice na svět 4–9 mláďat. Ta jsou 14 dní kojena; pohlavně dospívají ve 2 měsících. V jednom roce mívá samice 2–3 vrhy.

Potrava

Myšice temnopásá je všežravá. Rostlinná potrava však u ní převažuje – požírá hlavně semena pěstovaných rostlin, plevelů, jejich zelené části i kořínky. Z živočichů se živí larvami hmyzu i dalšími drobnými bezobratlými (pavouky, žížalami).[2]

Nemoci

Myšice je přenašečem některých patogenů – z jedince odchyceného v roce 1976 v jižní Koreji u řeky Hantaan byl poprvé izolován hantavirus.[7]

Odkazy

Reference
  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-22]
  2. ANDĚRA, Miloš. Profil taxonu myšice temnopásá [online]. BioLib [cit. 2010-01-18]. Dostupné online.
  3. Fauna Europaea [online]. 2009 [cit. 2010-01-18]. Kapitola Apodemus agrarius - Distribution. Dostupné online. (anglicky)
  4. MITCHEL-JONES, A. J., a kol. The Atlas of European Mammals. London: Academic Press, 1999. Dostupné online. ISBN 0-85661-130-1. Kapitola Apodemus agrarius, s. 266. (anglicky)
  5. GAISLER, Jiří; ZEJDA, Jan. Savci. Praha: Aventinum nakladatelství, 1995. ISBN 80-85277-92-1. Kapitola Myšice temnopásá, s. 322.
  6. HANZÁK, Jan; VESELOVSKÝ, Zdeněk. Světem zvířat. I. díl – Savci. Praha: Albatros, 1975. Kapitola Čeleď: Myšovití, s. 233–234.
  7. Port [online]. Česká televize, 2009-02-21 [cit. 2010-08-29]. Kapitola Hantavirus – zákeřná nákaza. Dostupné online.

Literatura
  • Anděra Miloš, Horáček Ivan (2005): Poznáváme naše savce. Sobotales, Praha

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.