Hantavirus

Hantavirus je dřívější označení pro rod RNA virů, dnes zvaný Orthohantavirus. Jde o viry patřící do čeledi Hantaviridae, řádu Bunyavirales.[1] Vyvolávají onemocnění různého stupně závažnosti, někdy i smrtelná. Obvykle postihují ledviny nebo dýchací systém.

Orthohantavirus
Sin Nombre – jeden z hantavirů
Baltimorova klasifikace virů
SkupinaV (ssRNA viry s negativní polaritou)
Vědecká klasifikace
RealmRiboviria
ŘíšeOrthornavirae
KmenNegarnaviricota
PodkmenPolyploviricotina
TřídaEllioviricetes
ŘádBunyavirales
ČeleďHantaviridae
PodčeleďMammantavirinae
RodOrthohantavirus
Typový druh
Hantaan orthohantavirus
Druhy

36 druhů,[1] mj.:

  • Dobrava virus
  • Hantaan virus
  • Prospect Hill virus
  • New York virus
  • Puumala virus
  • Sin Nombre virus
  • Seoul virus
  • Tula virus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tyto viry se vyskytují na celém světě včetně Česka. Jejich přenašeči jsou drobní hlodavci – člověk se může nakazit nejčastěji vdechnutím jejich rozprášených výkalů. Přenos hantavirů z člověka na člověka není znám.

Onemocnění

Prakticky všechny hantaviry vyvolávají lidská onemocnění. Pouze u druhu Prospect Hill, vyskytujícího se v USA, není žádné onemocnění známo.

Hantavirový plicní syndrom (HPS)

Toto závažné onemocnění, způsobené virem Sin Nombre, se vyskytuje především v Severní Americe.[2] Není příliš časté: např. v USA jej bylo od roku 1993 do 2009 nahlášeno 534 případů.[3] Z nich 36 % skončilo smrtí.

Onemocnění se projevuje nejdříve nespecifickými příznaky jako horečkou, bolestmi svalů nebo pocitem chladu.[4] Po 4–10 dnech se objevuje zrychlené dýchání a voda na plicích (fluidothorax).[5]

Hemoragická horečka s ledvinovými příznaky (HFRS)

Tato varianta hemoragické horečky napadající ledviny je rozšířená po celém světě. Je způsobena viry Dobrava, Hantaan, Puumala a Seoul.[2] Smrtnost pacientů zasažených tímto onemocněním je nejvyšší u viru Hantaan: 5–15 %; u Puumaly a Seoulu jen kolem 1 %.

Přenos viru a léčba

Hantaviry jsou jediné viry z čeledi Bunyaviridae, které jsou přenášeny zvířaty (ostatní jsou přenášeny lidmi).[2] Jejich přenašečem jsou drobní hlodavci, v Evropě např. hraboš norník rudý[6] a myšice lesní, v Asii potkan, krysa obecná a myšice temnopásá. Člověk se může nakazit vdechnutím rozprášených výkalů nebo požitím kontaminované potravy. Inkubační doba je kolem dvou týdnů. Vzájemný přenos mezi lidmi nebyl zaznamenán.[7]

Léčba se provádí symptomaticky – tedy podle příznaků onemocnění. Podle potřeb by měla být podávána vhodná širokospektrální antibiotika.[8]

Existuje i antivirotikum ribavirin (původně lék proti dýchacím onemocněním, nyní nejvíce používaný jako pomocný lék pro léčbu hepatitidy C).[9] Zdá se však, že nepůsobí u poruch dýchacího systému, ale jen na hemoragickou horečku s ledvinovými příznaky.[8]

Historie

Virus byl poprvé izolován z myšice temnopásé odchycené v roce 1976 v Jižní Koreji u řeky Hantaan – odtud pochází jeho název.[6]

Odkazy

Reference
  1. International Committee on Taxonomy of Viruses, Virus Taxonomy: 2019 Release. Dostupné online (anglicky)
  2. All About Hantaviruses [online]. National Center for Infectious Diseases, 2004-06-14 [cit. 2010-09-04]. Kapitola Virology. Dostupné online. (anglicky)
  3. All About Hantaviruses [online]. National Center for Infectious Diseases, 2009-12-02 [cit. 2010-09-04]. Kapitola Case Information. Dostupné online. (anglicky)
  4. All About Hantaviruses [online]. National Center for Infectious Diseases, 2009-12-02 [cit. 2010-09-04]. Kapitola Clinical Disease Manifestations. Dostupné online. (anglicky)
  5. All About Hantaviruses [online]. National Center for Infectious Diseases, 2004-08-05 [cit. 2010-09-04]. Kapitola What Are The Symptoms of HPS?. Dostupné online. (anglicky)
  6. Port [online]. Česká televize, 2009-02-21 [cit. 2010-08-29]. Kapitola Hantavirus – zákeřná nákaza. Dostupné online.
  7. Velký lékařský slovník on-line [online]. Maxdorf s.r.o. [cit. 2010-09-04]. Kapitola Hantavirus. Dostupné online. (2008-2010)
  8. All About Hantaviruses [online]. National Center for Infectious Diseases, 2004-06-22 [cit. 2010-09-04]. Kapitola Treatment. Dostupné online. (anglicky)
  9. Hepatitida C [online]. 2009 [cit. 2010-09-04]. Kapitola Léčba hepatitidy C. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-02.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.