Moravské přemyslovské úděly

Moravské přemyslovské úděly je označení historických území na Moravě, kde v 11. a 12. století vládla knížata z rodu Přemyslovců. Stabilně existovaly tři úděly: olomoucký, brněnský a znojemský.

Moravské úděly
← 
← 		 1055–1182  →
 →

vlajka
znak
geografie
nejdelší řeka:
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
České knížectví České knížectví
Svatá říše římská Svatá říše římská
státní útvary a území
předcházející:
České knížectví
Moravské knížectví
 následující:
Moravské markrabství
Arcidiecéze olomoucká

Brněnský, znojemský a olomoucký úděl

Na konci svého života určil roku 1055 kníže Břetislav I., že nejstarší člen rodu Přemyslovců bude vládnout z Prahy celé zemi (tzv. seniorát), jeho druhý syn se stane biskupem a nejmladší synové dostanou území na Moravě. Břetislavův nástupce Spytihněv II. se toto rozdělení státu pokusil zrušit, ale jednotliví Přemyslovci založili vlastní větve dynastie. Po definitivním rozdělení Moravy roku 1061 Vratislavem II. se postupně vytvořily tři celky – brněnský úděl, znojemský úděl a olomoucký úděl, kde měli dědičně vládnout potomci bratrů Vratislava II. (Konráda I. Brněnského a Oty Olomouckého). Čeští panovníci do poměrů v údělech často zasahovali, zbavovali jejich vládce moci a dosazovali své chráněnce nebo vládli přímo oni sami z titulu českého knížete. Přesto se i mnozí moravští Přemyslovci prosadili.

Olomoucko zaujímalo prostor u hranic s Uhrami, kde plnilo úlohu ochrany státu před napadením z východu. Šlo o zdaleka největší úděl, přičemž hranice s Brněnskem tvořilo zhruba povodí řek Svitavy a Svratky.[1] Z vládců Olomoucka se stal českým knížetem už první údělný kníže Vratislav (1061–1085, král 1085–1092), na pražský knížecí stolec usedl také Svatopluk (1107–1109).

Brněnsko zpočátku tvořilo spolu se Znojemskem jeden úděl, kde víceméně spolu vládli Konrád a Ota, jenž se později ujal Olomoucka. Z Brněnska byl nejvýznačnější hned první vládce Konrád, který krátce vládl i jako český kníže (1092). Větev brněnských Přemyslovců vymřela na konci 12. století.

Znojemsko se rozkládalo u hranic s Rakouskem a spolu s Brněnskem plnilo úlohu ochrany státu před napadením z jihu. Zřejmě po smrti Konráda Brněnského v roce 1092 došlo k rozdělení jeho údělu: Konrádův starší syn Oldřich získal Brněnsko, mladší Litold Znojemsko. Ze znojemských Přemyslovců se stal českým knížetem Konrád Ota (1182 a 1189–1191), v mezidobí moravský markrabě. Znojemská větev rodu vymřela právě Konrádem Otou v roce 1191.

Seznam vládců brněnského údělu
#jméno[2]vláda[2]poznámky[2]
1Konrád I. Brněnský 1055–1056Syn Břetislava I. Spytihněv II. ho povolal ke dvoru a zrušil úděly.
2Konrád I. Brněnský 1061–1092Podruhé. Vratislav II. vrátil bratrům úděly.
3Oldřich Brněnský 1092–1099Syn Konráda I. Uprchl před Břetislavem II.
4Bořivoj 1099–1100Bratr Břetislava II., ten ho pověřil správou Moravy. Budoucí kníže.
5Oldřich Brněnský 1100–1113Podruhé.
6Soběslav I. 1115–1123Syn krále Vratislava II., budoucí český kníže.
7Ota II. Olomoucký 1123–1125Také kníže olomouckého údělu. Nárokoval si český knížecí stolec, ale zemřel v bitvě u Chlumce.
8Vratislav Brněnský 1125–1129Syn Oldřicha Brněnského.
9Vratislav Brněnský 1130–1156Podruhé.
10Spytihněv Brněnský 1174–1177Syn Vratislava.
11Konrád II. Ota 1177–1182Také kníže znojemského údělu.

Seznam vládců znojemského údělu
#jméno[3]vláda[3]poznámky[3]
1Ota I. Olomoucký 1055–1056Syn knížete Břetislava I.
2Konrád I. Brněnský 1061–1092Syn knížete Břetislava I.
3Litold Znojemský 1092–1099Syn Konráda I. Brněnského, rozdělení údělu mezi Konrádovy syny.
4Bořivoj 1099–1100Bratr Břetislava II., ten ho pověřil správou Moravy. Budoucí kníže.
5Litold Znojemský 1101–1112Podruhé.
6Oldřich Brněnský 1112–1113Litoldův bratr, po jehož smrti úděl zdědil, ale přežil ho jen o rok.
7Soběslav I. 1115–1123Syn krále Vratislava II., bratr Vladislava I., pozdější kníže.
8Konrád II. Znojemský 1123–1161 (respektive 1123–28 a 1134–1161)Syn Litolda Znojemského, v letech 1128–1134 vězněn knížetem Soběslavem.
9Konrád III. Ota asi 1161–1182Syn Konráda II., od roku 1182 markrabě.

Seznam vládců olomouckého údělu
#jméno[3]vláda[3]poznámky[3]
1Vratislav 1055–1056Syn Břetislava I. Z údělu utekl před starším bratrem Spytihněvem II.
2Vratislav 1058–1061Podruhé. Roku 1061 se po Spytihněvově smrti stal knížetem jako Vratislav II.
3Ota I. Olomoucký 1061–1087Syn Břetislava I.
4Boleslav 1090–1091Král Vratislav II. svěří olomoucký úděl svému synovi Boleslavovi. Práva Otových potomků naopak bránil Konrád I. Brněnský.
5Svatopluk Olomoucký 1091–1107Synové Oty I. Olomouckého, zpočátku za ně vládla jejich matka Eufémie Uherská.
6Ota II. Olomoucký 1091–1110Synové Oty I. Olomouckého, zpočátku za ně vládla jejich matka Eufémie Uherská.
7Ota II. Olomoucký 1113–1126Podruhé. Nárokoval si český knížecí stolec, ale zemřel v bitvě u Chlumce.
8Václav (I.) 1126–1130Syn Svatopluka Olomouckého.
9Lupolt Olomoucký 1135–1137Syn knížete Bořivoje II.
10Vladislav Olomoucký 1137–1140Syn Soběslava I. Otec mu svěřil Olomoucko, chtěl tak potvrdit úmysl udělat Vladislava svým nástupcem v Praze.
11Ota III. Dětleb 1140–1160Syn Oty II. Olomouckého.
12Bedřich 1164–1173Syn Vladislava II., kníže.
13Oldřich 1173–1176Syn Soběslava I. Pomohl bratrovi Soběslavovi II. na knížecí stolec a ten mu svěřil Olomoucko.
14Václav II. 1177–1178Syn Soběslava I., budoucí kníže. Od bratra Soběslava II. získal olomoucký úděl a později i brněnský. V roce 1179 utekl před knížetem Bedřichem.
15Konrád III. Ota 1180–1182Syn Konráda Znojemského, budoucí kníže.
16Vladimír Olomoucký 1185–????Syn Oty III. Dětleba, bratr Břetislava Olomouckého; úděl mu svěřil Konrád Ota poté, co se stal českým knížetem.
16Břetislav Olomoucký 1185–1200Syn Oty III. Dětleba, úděl mu svěřil Konrád Ota poté, co se stal knížetem. Měl syna Sifrida

Odkazy

Reference
  1. SCHULZ, Jindřich, a kol. Olomouc. Malé dějiny města. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. ISBN 80-244-0493-1. S. 31.
  2. SCHELLE, Karel. Velké dějiny Zemí Koruny české. Tematická řada, Stát. Praha: Paseka, 2015. 649 s. ISBN 978-80-7432-652-3. S. 43.
  3. SCHELLE, Karel. Velké dějiny Zemí Koruny české. Tematická řada, Stát. Praha: Paseka, 2015. 649 s. ISBN 978-80-7432-652-3. S. 44.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.