Mateřídouška

Mateřídouška (Thymus) je rod aromatických rostlin z čeledi hluchavkovitých. Jsou to stálezelené keře, polokeře nebo na bázi dřevnatějící byliny s drobnými tuhými listy a žlázkami produkujícími vonné silice. Květy jsou uspořádány ve složených lichopřeslenech, mohou být oboupohlavné nebo pouze samičí. Opylovány jsou hmyzem, plody jsou tvrdky.

Mateřídouška
Mateřídouška – botanická ilustrace
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďhluchavkovité (Lamiaceae)
PodčeleďNepetoideae
Rodmateřídouška (Thymus)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mateřídoušky jsou rozšířeny ve většině Evropy a velké části Asie, v severní Africe, v Etiopské vysočině, na ostrovech Makaronésie a na jižním pobřeží Grónska. Nejvíce druhů pochází ze západního Středomoří, kde se též nachází vývojové centrum rodu. Vyrůstají obvykle na plném slunci v suchých trávnících, na mezích a skalnatých stráních, v lesních lemech a světlých lesích, ve středomořských nízkých křovinách zvaných garrigue, někdy i na vysokohorských holích nad horní hranicí lesa. Taxonomicky patří k velmi obtížným rodům se složitými genetickými poměry, velkou morfologickou proměnlivostí a častou hybridizací. V české květeně se vyskytují zástupci 7 původních druhů a řada přirozených kříženců. Nejčastějším druhem je zde mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides). Jeden druh, mateřídouška ozdobná sudetská, patří ke kriticky ohroženým.

Mateřídouška patří ke starým a velmi oblíbeným léčivým bylinám. Droga má silné antiseptické, antibakteriální, fungicidní, spazmolytické a uklidňující účinky, navozuje příjemný spánek, pomáhá proti stresu a nervovému vypětí a podporuje imunitní systém organismu. Používá se ve formě sirupů, čajů a tinktur proti kašli, zahlenění, zažívacím a žaludečním potížím jako jsou nadýmání a průjmy, k ošetření hnisavých nehojících se ran, k bylinným koupelím nebo k výplachům dutin. Představuje důležitou surovinu v aromaterapii a kosmetice. Jako koření je vhodná k masitým, zeleninovým i sladkým pokrmům či jako bouquet garni, dále do omáček, marinád, bylinkových octů a másel. Patří k významným medonosným rostlinám s dobrou produkcí nektaru, známy jsou druhové medy produkované zejména ve Středomoří. Často se pěstují i různé zahradní okrasné kultivary. Objevuje se také v mytologii, lidové kultuře a literatuře. V tradiční české literatuře bývá spojována se vzpomínkami na mateřskou lásku.

Etymologie

Český název je odvozen z obrazného pojmenování „douška“, tj. duše matky (staročesky mateřie dúška), což je nejspíše doslovný překlad latinského výrazu matris animula zmiňovaného v díle Origines biskupa Isidora Sevillského. Původně zřejmě odkazoval k rozšířené lidové pověsti o této květině jako duši zemřelé matky, která její vůní vyjadřuje lásku svým dětem. Později byla ztotožněna s matkou Boží, jak o tom svědčí např. ruský lidový výraz pro mateřídoušku „bogorodskaja travka“.[1][2] Nářečními výrazy typickými zejména pro Slezsko jsou mateřinka či mateřánka, na jižní Moravě též babídouška či mařídouška (podle Maří Magdaleny).[3] Latinský název pochází z řečtiny, jeho základem je buď slovo thyo (parfém, vůně), nebo thymos (síla, odvaha).[4]

Charakteristika

Vegetativní orgány
Detail stonku a listové žilnatiny

Mateřídoušky jsou zpravidla silně aromatické, nízké, stálezelené keříky, polokeře nebo vytrvalé, na bázi dřevnatějící byliny. Jejich stonky jsou plazivé nebo vystoupavé lodyhy, v uzlech u země často kořenující. Mohou být sympodiálně, nebo monopodiálně větvené, což je důležitý druhově určovací znak. Květonosné větve jsou vystoupavé až přímé, téměř oblé nebo tupě až ostře čtyřhranné. Druhově specifické je jejich ochlupení, které může být rovnoměrné po všech stranách stonku (odění holotrichní), hustší na 2 protilehlých stranách (odění alelotrichní), případně jen na hranách (odění goniotrichní). Hlavní kořen je dřevnatějící, bohatě rozvětvený. Na povrchu listů, kalichů, korun a jiných nadzemních částí se nacházejí přisedlé nebo stopkaté siličné žlázky.[5] [4]

Listy jsou vstřícné, krátce řapíkaté nebo přisedlé, čárkovité až okrouhle vejčité, celokrajné nebo zoubkaté, chlupaté nebo lysé, na okrajích někdy mírně podvinuté. Některé druhy mají všechny listy na lodyhách víceméně stejného tvaru a velkosti (olistění homofylní), u jiných jsou proměnlivé (olistění heterofylní); žilnatina listů je zpeřená, boční žilky se někdy spojují v celistvou okrajovou žilku, což jsou opět významné určovací znaky.[5]

Generativní orgány
Detail květenství

Květy jsou drobné, krátce stopkaté, uspořádané v lichopřeslenech skládajících koncové protáhlé nebo hlávkovitě stažené, na bázi často přetrhované lichoklasy. Kalich je trubkovitě zvonkovitý, dvojpyský, s 10 až 13 žilkami, horní 3 cípy jsou trojúhelníkovité, dolní 2 cípy užší, šídlovité, obvykle obloukovitě prohnuté. Koruna je trubkovitá, mírně až zřetelně dvoupyská, barvy bělavé až sytě růžovofialové. Horní pysk je největší, mělce vykrojený, dolní pysk je trojlaločný. Tyčinky jsou 4, vyčnívají z koruny, u funkčně samičích květů jsou ale často zakrnělé; spodní dvě jsou o něco delší než horní. Gyneceum je se svrchním semeníkem, čnělka pestíku je obvykle delší než tyčinky, blizna je rozeklána do dvou ramen. Dobou květu je obvykle jaro a léto, ale některé středomořské druhy kvetou i na podzim a Thymus hyemalis ze suchých oblastí Algarve pak v zimě. Květy jsou opylovány hmyzem. Rozmnožovací strategií je fakultativní allogamie, rostliny jsou tedy primárně cizosprašné, v případě potřeby jsou však schopny i samoopylení. Plody jsou široce vejcovité až kulovité tvrdky s jemnou zrnitou skulpturou, téměř hladké. Specializované strategie k šíření semen nejsou vyvinuty; semena jsou uzavřena v kalichu věnečkem chlupů, kalich posléze často opadává vcelku i se semeny.[5][6] U mateřídoušek je přítomna gynodioecie, tj. některé rostliny mají oboupohlavné květy, jiné jen funkčně samičí se zakrnělými, sterilními nebo zcela nevyvinutými tyčinkami. Výzkumy bylo zjištěno, že funkčně samičí květy produkují větší množství semen, která jsou také životaschopnější.[7]

Květy mateřídoušek jsou hojně navštěvovány nejenom včelami, ale i motýly

Rostliny mohou dosahovat různých stupňů ploidie: nejčastěji 2x (diploidie) a 4x (tetraploidie), ale též 6x (hexaploidie) nebo 8x (oktoploidie). Počet chromozómů může být 2n = 24, 26, 28, 30, 32, 42, 48, 50, 52, 54, 56, 58, 60, 84 nebo 90; tyto složité genetické poměry jsou zapříčiněny mimo jiné poměrně běžně se vyskytující aneuploidií, tedy neúplným počtem chromozómů. Častým jevem je také rozdílný počet chromozómů v rámci jednoho druhu (typicky x=14, x=15, například u mateřídoušky vejčité).[8][4]

Obsahované látky

Mateřídoušky obsahují značné množství účinných látek, především silice, dále hořčiny, flavonoidy (serpyllin), flavony, třísloviny, saponiny a různé organické kyseliny a minerální látky. Složení silice závisí do určité míry na prostředí, především na složení půdy, struktuře populace, vlhkosti a teplotě. Přítomny jsou aromatické terpenoidy, především thymol, karvakrol a linalool, dále kafr, cymol, borneol, geraniol, alfa- a beta pinen, myrcen či limonen.[9][10] Silice je soustředěna především v přisedlých siličných žlázkách, pokrývajících většinu nadzemní části rostlin; nejvíce jich je na povrchu listů, kalichů a korun. Ve složení silic je dosti velká variabilita, projevující se v rozdílné vůni různých rostlin i v rámci téhož druhu, kdy lze popsat odlišné chemotypy; obsah produkovaných sekundárních metabolitů, zejména flavonoidů, je také rozlišovacím druhovým znakem. Srovnatelné léčivé účinky však mají všechny druhy.[5][11]

Rozšíření a ekologie
Mateřídouška rostoucí na mraveništi – tzv. mravenčí zahrádka

Mateřídouška se vyskytuje v celé Evropě mimo její nejsevernější části (roste ale také na pobřeží Grónska), na většině území temperátní Asie od Malé Asie a Kavkazu po Dálný východ, s výjimkou jihovýchodní Číny, v severní Africe a na Etiopské vysočině, též na Azorských ostrovech a Madeiře. Maximum druhového bohatství je ve Středomoří, zvláště pak na Pyrenejském poloostrově, který je považován i za evoluční centrum rodu.[4] Synantropně byly mateřídoušky rozšířeny i do Severní Ameriky či na Nový Zéland.[5][12]

Rostliny tohoto rodu jsou heliofyty, vyžadují tedy pro svůj růst otevřená výslunná stanoviště. Některé druhy preferují vápencové podloží, jiné spíš málo úživné, kyselejší nebo písčité substráty. Potřebují dobře propustné půdy, nesnáší zamokření; svými tuhými (skleromorfními) drobnými listy, kompaktním tvarem a bohatou produkcí silic jsou naopak dobře adaptovány na sucho. Mohou vyrůstat v nižších xerofilních trávnících, na pastvinách, skalnatých svazích, suchých stráních a mezích a v lesních lemech, též ve světlých (převážně borových) lesích, ve vřesovištích nebo na okrajích křovin, často v nízké nebo málo zapojené vegetaci nebo na lučních a pastvinných mraveništích, kam mravenci cíleně přenášejí jejich semena do tzv. mravenčích zahrádek za účelem získávání nektaru.[13] Některé druhy rostou na písečných dunách, jiné na holích nad horní hranicí lesa. Středomořské druhy patří ke klíčové složce nízkých křovinatých garrigů a tomillarů spolu s dalšími podobně na sucho adaptovanými hluchavkovitými rostlinami jako jsou saturejky, levandule, mikromerie, šalvěje, rozmarýn nebo sápy.[4][9]

Mateřídouška Thymus carnosus je druhem rostoucím pouze na dunách atlantického pobřeží Evropy

V rámci rodu lze rozlišit ekomorfologickou korelaci, kdy keřovité dřevnaté druhy s přímými stonky jsou obvyklejší v suchých a teplých oblastech, zatímco druhy bylinné, poléhavého nebo polštářovitého habitu převažují v mírnějších a chladnějších oblastech. Ekologicky jsou to převážně S-stratégové, nejúspěšnější jsou tedy na dlouhodobě stabilních stanovištích, kde je vlivem silného stresu (především sucha a nedostatku živin) omezena konkurence vzrůstnějších rostlin; na lokalitách ovlivněných ruderalizací a eutrofizací z porostu mizí, stejně jako při nekontrolované sukcesi vysokých trav a křovin na místech ponechaných ladem. Ohrožujícím faktorem je též rozorávání mezí a lesních lemů či nevhodné zalesňování suchých travnatých strání.[14][15][4]

Květy mateřídoušek produkují mnoho nektaru v prstenci žlázek okolo základny čnělky a jsou navštěvovány množstvím opylujícího hmyzu (medonosné i samotářské včely, čmeláci, dvoukřídlí, motýli, někteří brouci), jemuž poskytují dostatek potravy. Dále se na mateřídouškách živí i larvy některých motýlů, například vřetenušky mateřídouškové nebo myrmekofilních modrásků – modráska černoskvrnného, černočárného či východního.[16][17] Na kořenech mateřídoušky někdy parazituje nezelená rostlina záraza bílá (Orobanche alba subsp. alba), své hálky na nadzemních částech mohou vytvářet někteří vlnovníci. K hospodaření s vodou a celkové vitalitě přispívají rostlinám vztahy arbuskulární mykorhizy.[18][19]

Česká květena
Typické stanoviště mateřídoušky vejčité na slunné mezi

V květeně České republiky je zastoupeno 7 původních druhů mateřídoušek s několika poddruhy a množstvím jejich kříženců. Nejběžnějším druhem je zde mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides). Je rozšířena obecně od nížin a pahorkatin do hor, zřídkavější je v teplých, zemědělsky využívaných nížinách, např. na jižní Moravě. V teplejších oblastech České republiky jsou rozšířeny další druhy: mateřídouška olysalá (Thymus glabrescens), mateřídouška panonská (Thymus pannonicus) a mateřídouška časná (Thymus praecox), která vyhledává především skalnatá a kamenitá stanoviště. Mateřídouška úzkolistá (Thymus serpyllum) je psamofyt vázaný na písčité substráty. Zbývající dva druhy jsou horské: mateřídouška alpinská (Thymus alpestris) se v ČR vyskytuje s jistotou pouze v Krkonoších, mateřídouška ozdobná sudetská (Thymus pulcherrimus subsp. sudeticus) ve Velké kotlině v Hrubém Jeseníku; obě patří k silně až kriticky ohroženým druhům české květeny. Dále se zde vyskytuje řada hybridních taxonů, jejichž určení však není vždy jednoznačné; k nejčastějším patří Thymus ×oblongifolius (mateřídouška vejčitá × úzkolistá), Thymus ×porcii (m. vejčitá × panonská) a Thymus ×subhirsutus (m. olysalá × časná). Přechodně zplaňuje pěstovaný tymián obecný (Thymus vulgaris).[5]

Keřík tymiánu pěstovaný jako bonsaj

Taxonomie a systematika

Rod platně popsal Carl Linné ve svém díle Species Plantarum z roku 1753, kde do něho zařadil osm druhů; pojetí rodu se však v různých jeho dílech proměňovalo a některé druhy byly průběžně přeřazovány jinam, např. do rodů Satureja nebo Acinos. Dávno před Linném byly rostliny s názvem Thymus zmiňovány již v dílech antických učenců Dioskorida nebo Plinia staršího, ne vždy však šlo o mateřídoušky v dnešním slova smyslu.[4] V rámci čeledi hluchavkovitých je rod řazen do její nejrozsáhlejší podčeledi Nepetoideae, tribu Menthae a subtribu Menthinae.[20][21] Lektotypem rodu je mateřídouška obecná (tymián) (Thymus vulgaris),[22] sesterskou větví ve fylogenetickém stromu pravděpodobně dvojice rodů Origanum a Saccocalyx.[23] Vývojovým centrem rodu je západní Středomoří a především Pyrenejský poloostrov, kde se jeho zástupci vyskytovali již v paleocénu; za vývojově původnější jsou považovány silně dřevnaté, keřovité typy.[4]

Taxonomie rodu Thymus je neustálená, některé zdroje uvádějí jen 40 až 50 druhů,[5] zatímco jiné více než 200, další dokonce až 400; počet popsaných taxonů včetně synonym přesahuje jeden tisíc.[24] Rod patří botanicky k velmi komplikovaným skupinám rostlin vinou značné podobnosti jednotlivých druhů, jejich vnitrodruhové proměnlivosti a častého přirozeného křížení, které probíhá zřejmě i zpětně, především mezi taxony stejné ploidie v sekcích Hyphodromi a Serpyllum (viz níže).[25] Tuto taxonomickou neustálenost lze patrně připsat na vrub nově zahájeným a doposud neukončeným speciačním procesům v mírných klimatických oblastech po skončení poslední doby ledové.[26] I v české květeně se běžně vyskytují obtížně zařaditelné morfotypy s přechodnými znaky, které je velmi těžké zařadit do druhu. Nejobtížnějším taxonem v tomto smyslu je mateřídouška olysalá (Thymus glabrescens), překrývající se ve své variabilitě s mateřídouškou panonskou (Thymus pannonicus).[5] Ve starších, nebotanicky zaměřených publikacích se z tohoto důvodu lze setkat s kolektivním označením českých mateřídoušek jako Thymus serpyllum spec. coll.[27]

Thymus moroderi ze sekce Pseudothymbra, nápadné svými dlouhými květy

Vnitřní členění rodu

Systematicky je rod dělen do osmi sekcí podle široce přijímaného pojetí finského botanika Jakko Jalase z roku 1971. Sedm z nich je svým výskytem omezeno na oblast širšího Středomoří a jedna zahrnuje téměř celý areál:

  • Sekce Micanthes: 3 převážně silně dřevnaté druhy na Pyrenejském poloostrově a v severozápadní Africe (pohoří Atlas a Ríf).
  • Sekce Mastichina: 2 druhy endemické na Pyrenejském poloostrově.
  • Sekce Piperella: jediný druh, endemit malého území na východě Španělska (provincie Valencia).
  • Sekce Teucrioides: 3 druhy endemické na Balkáně, v horách Albánie a Řecka.
  • Sekce Pseudothymbra: 9 druhů rozšířených na Pyrenejském poloostrově a v severozápadní Africe, vyznačují se nápadně dlouhými květy (koruna až 2 cm), barevnými listeny odlišnými od lodyžních listů a téměř kulovitým květenstvím.
  • Sekce Thymus: 11 druhů v západním Středomoří a severní Africe; ze známějších druhů sem patří např. tymián obecný a Thymus zygis.
  • Sekce Hyphodromi: kolem 60 druhů rozšířených v celém Středomoří, v Malé Asii a okolo Černého moře.
  • Sekce Serpyllum: největší a taxonomicky nejsložitější sekce s více než 120 druhy, zahrnující celý areál rodu s výjimkou ostrovů Makaronésie; zasahují až na Dálný východ a k Bajkalu. Objevuje se zde největší genetická i morfologická variabilita; v šesti podsekcích slučuje druhy silně dřevnaté i téměř kompletně bylinné. Patří sem i všechny mateřídoušky rostoucí v ČR.[12][4]

Využití

Léčitelství
Sušená droga

Mateřídoušky patří k velmi starým léčivým rostlinám; udává se, že jsou využívány již více než dva tisíce let.[11] Sbírá se celá nať (bez zdřevnatělých stonků) za plného květu, ideálně za slunečného počasí. Patří ke sběrovým, obchodně vykupovaným surovinám.[10] Ke komerčně nejvýznamnějším druhům patří tymián pravý (Thymus vulgaris), Thymus mastichina, Thymus zygis a Thymus capitatus (v aktuální taxonomii řazený do samostatného rodu mateřídouškovec jako Thymbra capitata); k nejvýznamnějším světovým producentům patří Francie, Španělsko a další jihoevropské země.[7]

Droga, nazývaná Herba serpylli, resp. Herba thymi, má výrazné antiseptické, dezinfekční, spazmolytické a uklidňující účinky a podporuje imunitní systém organismu. Pytlíček se sušenou mateřídouškou pod polštářem údajně pomáhá navodit příjemný spánek, pomáhá proti stresu, úzkostem, duševnímu vypětí a nervozitě. Vnitřně se droga používá ve formě čajů a sirupů proti kašli, k dezinfekci a uvolnění zahleněných dýchacích cest (lze také inhalovat), při zažívacích a žaludečních potížích, průjmech a nadýmání, pro podporu trávení a vypuzení střevních parazitů. Zevně jako tinktura k ošetření nehojících se hnisavých ran, vyrážek a vředů či ke gynekologickým a ústním výplachům, kdy odstraňuje zápach a infekce, například kvasinkové. Je vhodnou přísadou ke zklidňujícím a uvolňujícím bylinným koupelím a k masážním emulzím při revmatických bolestech a usnadňuje porod. Neměla by se ovšem užívat během těhotenství a kojení vzhledem k obsahu mírně toxických látek karvakrolu a thymolu; dlouhodobé používání a předávkování může vést k narušení funkce ledvin. Vůně působí jako repelent odpuzující moly a jiné hmyzí parazity.[28][29][30]

Destilovaný esenciální olej se využívá v aromaterapii a kosmetice, např. k výrobě zubních past, ústních vod a jiných hygienických prostředků, pot-pourri nebo osvěžovačů vzduchu.[9][31][30] Potvrzeny byly jeho antibakteriální, fungicidní a antioxidační účinky, využitelné mimo jiné při uchování potravin.[11] Silné dezinfekční, insekticidní a fungicidní působení má zejména thymol, který byl používán už ve starověkém Egyptě mimo jiné ke konzervaci těl v procesu mumifikace; během morových epidemií ve středověké Evropě se věřilo, že svými účinky ochrání před černou smrtí.[32] Sušená nať některých druhů byla v antickém Řecku pálena jako kadidlo a vonná obětina.[30]

Mateřídouškový med (Miel de thyme) na trhu ve francouzském Aix-en-Provence

Gastronomie

Jako koření se rostlina hodí k pokrmům z drůbeže, grilované zeleniny a ryb, ale i ke sladkým jídlům a koláčům nebo jako bouquet garni. Je možno s ní dochucovat bylinkové oleje, dresingy, octy a marinády nebo ji využít k přípravě likérů a sirupů. Oblíbená je jako přísada bylinkových másel a sýrů (například kozích sýrů z oblasti Okcitánie a Provence). Tymián je obvyklou součástí směsí provensálského koření a jednou ze základních bylinek středomořské kuchyně.[30]

Mateřídoušky patří k medonosným rostlinám poskytujícím dobrou pastvu včelám, což je využíváno při produkci medu. Druhový mateřídouškový med je vyráběn na některých místech ve Středomoří, např. v řeckém regionu Hyméttos, kde byl vysoce ceněn už od antických dob. Je velmi aromatický, jemně kořenité chuti a jantarové barvy a díky vysokému obsahu fruktózy zůstává dlouho v tekutém stavu. K dalším oblastem s produkcí tymiánového medu patří Sicílie, Kréta či Nový Zéland, kam byl tymián dovezen během 18. století.[33][34]

Zahradní kultivar 'Porlock'

Okrasné zahradnictví

Různé druhy a kultivary mateřídoušek patří pro svůj půvabný vzhled, příjemnou vůni a léčivé účinky k oblíbeným zahradním rostlinám. Při pěstování vyžadují lehčí, propustnou, dobře drenážovanou půdu a stanoviště na plném slunci. Lze je pěstovat jako skalničky, na suchých zídkách, terasách, jako kvetoucí lemy záhonů a zahradních cestiček nebo k pokrytí obrubníků. Poléhavými kultivary odolnými proti sešlapu lze nechat porůst například venkovní dlažbu nebo zahradní kamenné chodníčky. K často pěstovaným druhům patří např. mateřídouška bělokvětá (Thymus drucei) pocházející ze západní a severozápadní Evropy, nebo kříženec Thymus ×citriodorus v mnoha barevných kultivarech, též s bíle či žlutě panašovanými listy.[5] Efektivně je lze množit dělením trsů, množí se také výsevem semen nebo řízkováním. Vhodné jsou také pro pěstování v květináči za oknem nebo na balkóně.[30]

Odraz v kultuře

Mateřídouška se objevuje v české literatuře například v titulní básni Karla Jaromíra Erbena ze sbírky Kytice nebo v poezii Jaroslava Seiferta; vždy je zde ztotožňována se vzpomínkami na mateřskou lásku. V poetické próze Jakuba Demla Moji přátelé je oslovována jako básníkova sestra a přítelkyně pasáčků, jež voní ze šatů léta. Rozkvetlý tymián je jedním ze symbolů Středomoří, objevujícím se např. ve vzpomínkové knize Marcela Pagnola Jak voní tymián. Mnoho pověstí a legend je spojeno se Svatou rodinou a jejich útěkem do Egypta, kdy drobný, voňavý, poléhavý kvítek tvořil polštář při jejich nuzném nocování.[35] Příběh o Panně Marii, která v lázni z mateřídoušky ošetřovala Ježíškova roucha a plenky, takže vydávaly líbeznou, ducha povznášející vůni, zmiňuje v Legendách o květinách František Kubka.[36] Ještě ve středověku se věřilo, že její vůně zahání jedovaté hady, brání proti zlé moci a podporuje statečnost; její výskyt v přírodě byl spojován s místy, na nichž tančí víly.[37] O všeobecné oblibě mateřídoušky v českých zemích svědčí i množství škol, školek, denních center, spolků a dalších organizací, které nesou její jméno. Mnoha generacím malých čtenářů je znám stejnojmenný dětský časopis. V anketě magazínu Botany.cz a britské organizace Flora Europaea z roku 2009 byla zvolena českou národní ohroženou rostlinou.[38][39]

I zželelo se matce milých dítek;

duše její se vrátila;

a vtělila se v drobnolistý kvítek,

jímž mohylu svou pokryla.

—Karel Jaromír Erben, Kytice (1853)

Galerie
  • Thymus mastichina ze stejnojmenné sekce, rostoucí ve Španělsku
  • Thymus membranaceus (sekce Pseudothymbra)
  • Tymián obecný (Thymus vulgaris): sekce Thymus
  • Thymus zygis (sekce Thymus)
  • Kyperský endemit Thymus integer (sekce Hyphdromi)
  • Thymus leucotrichus (sekce Hyphodromi)
  • Porost Thymus borysthenicus (sekce Hyphodromi) v suché stepi u Černého moře
  • Mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides) s dobře patrným ochlupením na hranách lodyhy: sekce Serpyllum
  • Mateřídouška úzkolistá (Thymus serpyllum): sekce Serpyllum
  • Mateřídouška časná (Thymus praecox): sekce Serpyllum
  • Mateřídouška ozdobná (Thymus pulcherrimus) ze sekce Serpyllum

Odkazy

Reference
  1. HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1968. ISBN 80-0423715-0.
  2. NOVOTNÝ, František. Mateřídouška – Matris Animula. Sborník prací filosofické fakulty brněnské university. Roč. 1964, čís. A12, s. 35–36.
  3. Ústav pro jazyk český AV ČR. Český jazykový atlas [online]. [cit. 2021-06-23]. Dostupné online.
  4. Ramón Morales: The history, botany and taxonomy of the genus Thymus. In: Elisabeth Stahl-Biskup, Francisco Sáez (Hrsg.): Thyme: The Genus Thymus (= Medicinal and aromatic plants: industrial profiles. 24). Taylor & Francis, London, 2002, ISBN 0-415-28488-0, S. 1–43.
  5. SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 6. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0306-1.
  6. Flora of China: Thymus [online]. Dostupné online.
  7. Thyme : the genus thymus. London: Taylor and Francis 1 online resource (xiv, 331 pages) s. Dostupné online. ISBN 0-203-21685-7, ISBN 978-0-203-21685-9. OCLC 53018541
  8. Thymus – mateřídouška | Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2019-05-10]. Dostupné online.
  9. THYMUS VULGARIS L. – mateřídouška obecná, tymián / dúška tymianová | BOTANY.cz [online]. [cit. 2019-05-10]. Dostupné online.
  10. VAŠÍČKOVÁ, Šárka. Genetická diverzita ex situ a in situ genetických zdrojů vybraných léčivých rostlin (disertační práce) [online]. Praha: Česká zemědělská univerzita, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, 2011 [cit. 2020-07-26]. Dostupné online.
  11. Numerical Taxonomic Studies on Some Species of the Genus Thymus L. (Labiatae) in Turkey. Science Alert [online]. [cit. 2019-05-10]. DOI: 10.3923/ajps.2006.782.788. Dostupné online.
  12. MORALES, Ramón. Synopsis of the Genus Thymus L. in the Mediterranean Area. Lagascalia. Roč. 19/1997, čís. 1–2, s. 249–262.
  13. Do rezervace divokých koní se vrací mateřídouška, černýš i první mravenčí zahrádka | Česká krajina %. Česká krajina [online]. 2017-08-31 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. (česky)
  14. mateřídouška časná | prirodavysociny.cz. www.prirodavysociny.cz [online]. [cit. 2020-07-26]. Dostupné online.
  15. Thymus – mateřídouška | Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2020-07-23]. Dostupné online.
  16. Mapování a ochrana motýlů České republiky: Výsledky hledání: thymus. www.lepidoptera.cz [online]. [cit. 2022-03-14]. Dostupné online.
  17. Vřetenuška mateřídoušková. www.treking.cz [online]. [cit. 2020-08-02]. Dostupné online.
  18. ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondrej Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-05-11]. Dostupné online.
  19. NAVARRO-FERNÁNDEZ, C. M.; AROCA, R.; BAREA, J. M. Influence of arbuscular mycorrhizal fungi and water regime on the development of endemic Thymus species in dolomitic soils. Applied Soil Ecology. 2011-05-01, roč. 48, čís. 1, s. 31–37. Dostupné online [cit. 2020-07-16]. ISSN 0929-1393. DOI 10.1016/j.apsoil.2011.02.005. (anglicky)
  20. Lamiales. www.mobot.org [online]. [cit. 2019-05-09]. Dostupné online.
  21. GRIN-Global Web v 1.10.4.0. npgsweb.ars-grin.gov [online]. [cit. 2019-05-10]. Dostupné online.
  22. Tropicos | Name - Thymus L.. www.tropicos.org [online]. [cit. 2019-05-09]. Dostupné online.
  23. ZHANG, Dian-Xiang; TAN, Yun-Hong; MA, Zhong-Hui. A large-scale chloroplast phylogeny of the Lamiaceae sheds new light on its subfamilial classification. Scientific Reports. 2016-10-17, roč. 6, s. 34343. Dostupné online [cit. 2019-05-10]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/srep34343. (anglicky)
  24. Thymus in Flora of China @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2019-05-10]. Dostupné online.
  25. THYMUS CAESPITITIUS Brot. – mateřídouška / dúška | BOTANY.cz [online]. [cit. 2019-05-10]. Dostupné online.
  26. Ramón Morales: The history, botany and taxonomy of the genus Thymus. In: Elisabeth Stahl-Biskup, Francisco Sáez (Hrsg.): Thyme: The Genus Thymus (= Medicinal and aromatic plants: industrial profiles. 24). Taylor & Francis, London, 2002, ISBN 0-415-28488-0, S. 1–43.
  27. KORBELÁŘ, Jaroslav; ENDRIS, Zdeněk. Naše rostliny v lékařství. Praha: Avicenum, 1981.
  28. ZENTRICH, Josef A. Encyklopedie moderního bylinářství. Olomouc: Fontána, 2008. ISBN 978-80-7336-493-9. S. 689–690, 1140–1142.
  29. MLČOCH, MUDr Zbyněk. Mateřídouška vejčitá - účinky na zdraví, co léčí, použití, užívání, využití, pověsti. Bylinky pro všechny [online]. [cit. 2020-07-17]. Dostupné online. (česky)
  30. MCVICAROVÁ, Jekka. Velká kniha o bylinkách. [s.l.]: Knižní klub, 2005. ISBN 80-242-1218-8.
  31. PODLECH, Dieter. Léčivé rostliny. Praha: Slovart, 2002. ISBN 80-7209-412-2. S. 116.
  32. SALEHI, Bahare; MISHRA, Abhay Prakash; SHUKLA, Ila; SHARIFI-RAD, Mehdi; CONTRERAS, María del Mar; SEGURA-CARRETERO, Antonio; FATHI, Hannane. Thymol, thyme, and other plant sources: Health and potential uses: Thymol, health and potential uses. S. 1688–1706. Phytotherapy Research [online]. 2018-09. Roč. 32, čís. 9, s. 1688–1706. DOI 10.1002/ptr.6109.
  33. HARAGSIM, Oldřich. Včelařské byliny. [s.l.]: Grada Publishing a.s. 122 s. Dostupné online. ISBN 9788024721576. (česky) Google-Books-ID: fFNKzSOv0g4C.
  34. Tymiánový med | Domácí med. www.domacimed.cz [online]. [cit. 2020-07-17]. Dostupné online. (česky)
  35. KRÁLOVÁ, Jaroslava. Květiny v pohádkách, mýtech a legendách [online]. 2019 [cit. 2020-08-05]. Dostupné online.
  36. KUBKA, František. Legendy o květinách. Praha: Československý spisovatel, 1976. S. 8–13.
  37. BOTANIST, A. Wandering. A Wandering Botanist [online]. 2016-07-31 [cit. 2020-08-02]. Dostupné online.
  38. Jan Čeřovský je kmotrem mateřídoušky | BOTANY.cz [online]. [cit. 2019-06-14]. Dostupné online.
  39. Mateřídouška se stala českou národní ohroženou rostlinou! | BOTANY.cz [online]. [cit. 2020-07-23]. Dostupné online.

Literatura
  • HEJNÝ; SLAVÍK, B. Květena ČR. Svazek 6. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0306-1. S. 656–669.
  • JALAS, Jakko. Notes on Thymus L. (Labiatae) in Europe. I. Supraspecific classification and nomenclature.. Botanical Journal of the Linnean Society. Roč. 64/1971.
  • ČÁP, Jaroslav. Klíč k určování československých mateřídoušek. Zprávy České botanické společnosti. Roč. 14/1979, čís. 2, s. 101–108.
  • STAHL-BISKUP, Elisabeth; SÁEZ, Francisco, (eds.). Thyme: The Genus Thymus. London: Taylor & Francis, 2002. (Medicinal and aromatic plants: industrial profiles. Vol. 24). ISBN 0-415-28488-0.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.