Mikromerie

Jsou to vytrvalé byliny, polokeře nebo keře, obvykle více či méně aromatické díky obsahu vonných silic. Listy jsou přisedlé nebo krátce řapíkaté, drobné, tuhé, se ztlustlými okraji a někdy na okrajích podvinuté, na stonku vstřícně postavené. Celé rostliny včetně listů bývají více či méně chlupaté. Oboupohlavné květy jsou uspořádány v relativně chudých lichopřeslenech na koncích lodyh; kalich je trubkovitý, obvykle pěticípý, koruna dvoupyskatá, s trojcípým spodním pyskem, nejčastěji bělavé, růžové nebo fialové barvy. Jako u jiných hluchavkovitých mají květy čtyři tyčinky (dvě delší, dvě kratší) a dvouklanou bliznu. Rostliny jsou opylovány hmyzem, plody jsou tvrdky.[2][3]

Největšího druhového bohatství dosahuje rod v oblasti Středomoří a na ostrovech Makaronésie, kde roste i řada endemických druhů (jen z Kanárských ostrovů se jich udává 23).[4] Dále se vyskytuje ve východní, centrální a jižní Africe, na Madagaskaru a v pásu od Přední Asie přes Arabský poloostrov a Indii až po Čínu. Jediný druh, Micromeria douglasii, je původní v Severní Americe, kde vyrůstá při západním pobřeží od Aljašky po Kalifornii.[3]

Obvyklým biotopem mikromerií jsou nízké mediteránní křoviny (makchie, garrigue), řídké lesy a lesní okraje, pastviny, skalní štěrbiny a terásky, kamenité svahy i staré zdi, a to od pobřeží až do hor (v Africe a na Blízkém východě až 4500 m n.m.)

V rámci čeledi hluchavkovitých patří jako mnoho dalších podobně aromatických rostlin do podčeledi Nepetoideae, tribu Menthae a subtribu Menthineae. Je součástí taxonomicky problematického komplexu rodů Micromeria – Satureja – Clinopodium – Acinos – Calamintha, jejichž pojetí dosud není ustáleno. Poslední dva jmenované rody již aktuální systematikou nejsou uznávány a jejich zástupci byli přeřazeni do zbylých tří. Množství rodů je na základě výzkumů přesouváno i mezi nimi. Tak byli v nedávné době do rodu mikromerie přeřazeni z rodu saturejka všichni zástupci z tropických oblastí Afriky;[3] další, např. severoamerická Micromeria douglasii, jsou považováni za příslušníky rodu klinopád. Existovaly též pokusy zahrnout celý komplex do rodu Satureja sensu lato, který se ale ukázal jako nepřirozený.[5] Diferenční znaky mezi těmito rody jsou malé a některými autory jsou považovány za diskutabilní, většinu druhů tak nalézáme v literatuře pod množstvím synonym, což činí situaci značně nepřehlednou.[2] Typovým druhem je středomořská Micromeria juliana (původně popsaná Linnéem jako Satureja juliana).[6]

Některé druhy jsou lokálně používány jako léčivky a koření, na přípravu čajů a inhalačních směsí, např. Micromeria fruticosa nebo M. myrtifolia v oblasti východního Středomoří a Blízkého východu; díky obsahu silic mají antiseptické, antibakteriální, analgetické a hojivé účinky podobné blízce příbuzným rostlinám saturejce, dobromysli či mateřídoušce. Sušené listy M. biflora jsou páleny jako vonné vykuřovadlo.[7] Micromeria pineolens či M. helianthemifolia jsou svým vzhledem značně dekorativní, v kultuře jsou ale pěstovány jen vzácně.[8][9]

• 
  Micromeria juliana – celkový habitus
• 
  Micromeria graeca
• 
  Micromeria lanata
• 
  Micromeria glomerata – detail květenství
• 
  Micromeria microphylla
• 
  Micromeria fruticosa
• 
  Micromeria tenuis

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mikromerie na Wikimedia Commons
• Seznam akceptovaných druhů v databázi botanické zahrady Kew