František Kubka

František Kubka (4. března 1894, Praha[1] – 7. ledna 1969, Praha[2]) byl český novinář, prozaik, básník, germanista a překladatel.[3]

František Kubka
František Kubka
Narození4. dubna 1894
Praha
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. ledna 1969 (ve věku 74 let)
Praha
Československo Československo
PseudonymCumulus
Povoláníspisovatel, překladatel, novinář, diplomat, politik, básník, dramatik a legionář
Alma materUniverzita Karlova
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

František Kubka se narodil na pražském Žižkově v rodině úředníka, c. k. finančního asistenta Františka Kubky a jeho ženy Anny, rozené Fingerové.[1] Na Žižkově také maturoval na gymnáziu. Po maturitě začal studovat na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, ale po začátku první světové války musel narukovat a v roce 1915 byl na ruské frontě zajat.[4][5] Od prosince 1918 do dubna 1920 byl vojákem československých legií v hodnosti vojín.[5] S legiemi prošel od Irkutska na Dálný východ. V Rusku se též oženil. Do Československa se František Kubka navrátil až v květnu 1921. Na konci téhož roku dokončil studia a získal doktorát na filozofické fakultě.

Po návratu se uchytil jako sekretář v nábožensko-výchovné organizaci YMCA, čímž navázal na své zaměstnání u téže organizace na Dálném východě. V listu Prager Presse, což byl vládní deník tištěný německy, pracoval od roku 1927 v redakci pro zahraniční politiku. V rámci své profese často cestoval po východní i západní Evropě. Od roku 1937 byl zaměstnán na ministerstvu zahraničí, to však bylo po vzniku Protektorátu zrušeno. Patřil též do skupiny tzv. Pátečníků, kteří se scházeli u Karla Čapka. V době insigniády (1934) se postavil na stranu spisovatelů, kteří české nacionalistické studenty kritizovali.[6]

Na přelomu let 1939 a 1940 byl internován v Berlíně. Po dobu války byl pracovníkem ministerstva školství, po obnovení Československa pracoval na ministerstvu informací. V letech 1946–1949 byl činný jako vyslanec v Bulharsku. V březnu 1948 byl v rámci očisty ministerstva zahraničí zařazen jako: "Zahraničí: Na dovolenou s čekatelným, s případným propuštěním ze státních služeb".[7]

Od roku 1949 se František Kubka stal spisovatelem z povolání. V roce 1954 (při příležitosti 60. narozenin) mu byl udělen titul Zasloužilý umělec.[8]

František Kubka zemřel 7. ledna 1969 v Praze.[9][10]

Záměna životopisů

V některých internetových zdrojích byl ke jménu a dílu Františka Kubky přiřazen životopis moravského autora Čeňka Kramoliše (psal pod pseudonymem Č. Šilomark),[zdroj?] včetně dat narození a úmrtí.[11] Tato informace je mylná.

Dílo

Knižní tvorba

Kubka byl autorem mnoha literárních studií a životopisů. Kromě toho překládal také z ruského a německého jazyka. Napsal také cestopis z Ruska Barvy východu, který vycházel z jeho zážitků z první světové války a jeho věznění v Rusku. Za druhé světové války publikoval svoje nejvýznamnější díla – historické novely (Skytský jezdec, Pražské nokturno, Karlštejnské vigilie).

Mezi nejvýznamnější díla Františka Kubky patří (v závorce první rok vydání):

  • Božena Němcová (vydal V. Neubert a synové, 1941), výpravná monografie
  • Skythský jezdec (vydal Fr. Borový, Praha, 1941), povídky
  • Pražské nokturno (vydal Fr. Borový, Praha, 1943), novely
  • Karlštejnské vigilie (vydal Fr. Borový, il. A. Strnadel, Praha, 1944), dílo podobné Dekameronu od Boccaccia, Karel IV. si povídá s přáteli (významnými osobnostmi)
  • Palečkův úsměv a Palečkův pláč (vydaly Svobodné noviny Brno, 1946 a Lidová tiskárna Brno, 1948), dvoudílný román z prostředí 15. století, vystupuje v něm postava Jiřího z Poděbrad
  • Sto dvacet dní (1950), Cizí město (1951) a Vítr z hlubin (1952), Československý spisovatel, samostatné části románového cyklu odehrávající se za druhé světové války, popisují proplétající se osudy hrdinů pobývajících v protektorátu a v zahraničí, zejména v Sovětském svazu – prostých občanů, odbojářů i příslušníků vojenských jednotek. Zakomponováni jsou i Němci, například fiktivní návštěva Adolfa Hitlera u umírajícího Reinharda Heydricha nebo různá jednání Karla Hermanna Franka
  • Mnichov (Československý spisovatel, 1956), historický román z dob poloviny 20. až konce 30. let, ve kterém hlavní hrdina Jan Martinů cestuje se svou sovětskou manželkou Táňou zpět do své rodné země, aby poznal zdejší vyhrocenou atmosféru. V románu lze nalézt autobiografické rysy
  • Na vlastní oči (1959), Hlasy od Východu (1960) a Tváře ze západu (1961), Československý spisovatel, vzpomínková trilogie, portréty světových osobností

Filmografie

Na náměty z Karlštejnských vigilií byly natočeny filmy Alena(1947)[12] a Slasti otce vlasti (1969).[13]

Novinářská činnost

Novinářské příspěvky Františka Kubky se v tisku objevují již ve dvacátých letech, krátce po jeho návratu z Ruska.[14][15] Své postřehy zveřejňoval i v Přítomnosti.[16]

V padesátých letech František Kubka hojně publikoval v Literárních listech; jednalo se o úvodníky i literárně-kritické články.[17] Pravidelně přispíval do Rudého práva.[18] Byl též autorem stanoviska k událostem v Maďarsku v roce 1956 Výpočty nepřátel se nikdy neuskuteční.[19]

Odkazy

Reference
  1. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2021-05-01]. Dostupné online.
  2. SKC - Autoritní záznam. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2021-05-01]. Dostupné online.
  3. FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, H-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0469-6. Kapitola František Kubka, s. 1035–1038.
  4. Seznam ztrát (Verlustliste) 12.10.1916, s.3
  5. Vojenský ústřední archiv - Záznam vojáka
  6. Seznam obou skupin intelektuálů online, Národní politika 8.12.1934, s. 3
  7. Ivana Koucká: Únor 1948 a perzekuce zaměstnanců ministerstva zahraničních věcí (ÚSTR 01/2008, s.43)
  8. Literární noviny 10/1954, s.2
  9. Rudé právo, 9.1.1969, s.5, Jdou dobří lidé po cestách
  10. Pravda (Plzeň), 17.1.1969, s.2 (dostupné online v NK ČR)
  11. Např. Databazeknih.cz: Životopis Františka Kubky a jiné
  12. Filmová databáze FDb.cz, tvůrci filmu Alena
  13. Filmová databáze FDb.cz, tvůrci filmu Slasti otce vlasti
  14. Národní politika, 28.6.1921, s.1
  15. Národní politika, 1.3.1922, s.1
  16. Přítomnost, 16.10.1938, s.685, Váleční zpravodajové v Praze
  17. Databáze Ústavu pro českou literaturu, odkazy na příspěvky Františka Kubky
  18. Např. recenze filmu Akce B (20. 3. 1952, s.3) nebo článek k zavraždění afrického politika Patrice Lumumby Slyšíte bubny hněvu? (16.2.1961, s.5)
  19. Rudé právo 26.10.1956, s.1

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.