Maříž (zámek)

Zbytky zámku Maříž se nalézejí na východním okraji vsi Maříž, která je místní části Slavonic. Bývalý zámek vybudoval na místě tehdy stávající tvrze Matyáš Jindřich Butz z Rolsperku v roce 1717.[1] Kolem zámečku se rozprostíral rozsáhlý park s několika rybníky. V roce 1900 měl celý alodiální statek se zámečkem, dvorem, škrobárnou, mlýnem a pilou rozlohu 229,92 ha. Posledním majitelem byl Josef Miesler, který na zámku se svou ženou provozoval penzion. Z celého zámeckého areálu se zachovala jen nepatrná část obvodové zdi západního křídla s klenutým sklepením. Nedaleko zámečku stávala u lesa hájovna a později lovecký zámeček (Baron Offermann´sches Jagdschloss), využívaný ve 30. letech jako prázdninová osada pro děti a mládež.

Maříž
Zbytky zámku v Maříži
Základní informace
Slohnovogotický
Výstavbapřed r. 1353 (tvrz)
Přestavba1717 (barokní zámek), 19. století (novogotický)
Stavebníkneznámý
Další majitelépáni z Maříže, Lucemburkové, páni z Olešné, páni z Řečice, Butzové z Rolsperku
Poloha
AdresaMaříž 13, Maříž, Česko Česko
Souřadnice48°59′6,37″ s. š., 15°19′13,58″ v. d.
Maříž (zámek)
Maříž (zámek), Česko
Další informace
Rejstříkové číslo památky25515/3-2025 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Mařížská tvrz je poprvé písemně připomínána 22. ledna roku 1372, kdy tvrz a panství přijali jako zeměpanské léno bratři Oldřich a Ješek z Olešné. Tehdejší panství mělo vynášet 22 hřiven ročně. Oldřich z Olešné (rodu erbu kola) je zmíněn už roku 1370 jako purkrabí markrabského hradu Červený Hrádek u Dačic. Synem Oldřicha byl zřejmě Václav z Maříže, manžel Geruše z Radkova (neteře Jakuba z Oponešic). V roce 1414 udělil král Václav IV. ves v léno Oldřichovi z Maříže, další list Ladislava Pohrobka připomíná Maříž v roce 1454. Ves získali do své držby Kadalicové z Řečice, kterým ji propustil z léna král Vladislav Jagellonský roku 1494.[2]

V roce 1607 prodal Jan z Řečice (Johann von Rötschitz) tvrz a ves Maříž paní Marii Anně Kořenské z Terešova (Korzensky von Tereschau). Statek zdědili její bratři Jobst a Adam, ti jej prodali Wolfovi z Eitzingu (von Eynczing) na Schrattenthalu. Wolfův syn Filip Christoph zapsal Maříž v roce 1612 znojemskému občanovi Johanovi Ryderovi von Rydern a ten v roce 1613 Ernestovi von Stochhammer na Vraníně.

Později vlastnili tyto statky: Peter von Kral, v letech 1630–1683 Jakob rytíř von Zinnenburg a jeho syn Johann Franz (původem tyrolský rod de Zinnis/Zinn von Zinnenburg), v letech 1683–1693 Otto Rudolf hrabě ze Schaumburka a jeho žena Kateřina, 1693–1702 Johann Rudolf Goldmüller z Goldensteinu, 1702–1710 Johann Hauspersky svobodný pán z Fanálu (Johann Georg Hauspersky von Fanal sezením na Rosicích),[3][4] 1710–1712 Maximilian Želecký z Počenic (Zieletzky von Poczenitz),[5][6] 1712–1713 Johann Rudolf Kominek von Engelshausen (hejtman na panstvích olomouckého biskupství Mírov a Svitavy),[7][8] 1713–1790 Butzové z Rolsbergu.[9]

Zámek Maříž

Butzové von Rolsberg

Matyáš Jindřich Butz z Rolsperku (* 20. ledna 1673 Slavonice; † 20. srpna 1748 Maříž)[10] svobodný pán a císařský poštmistr, majitel statků Kostelní Vydří a Borovná, přikoupil Maříž v roce 1713 za 16 000 zlatých a v roce 1717 nechal zdejší tvrz přestavět na barokní zámeček. Jeho chotí byla Elisabeth Margaretha von und zu Goldegg und Lindenburg (1674–1753).[11] Po otcově smrti mařížské panství zdědil nejstarší syn Franz Josef, který ale v následujícím roce zemřel a zděděné statky přešly na druhého staršího syna Herrmanna Antona a po něm na jeho syna Maximiliana, hejtmana olomouckého kraje (r. 1780 postavena vrchnostenská sýpka). Ten panství 30. prosince 1790 odprodal krajskému komisaři Johannu Baptistovi svobodnému pánu von Madrowsky a zakoupil u Opavy zámek Litultovice.[9]

Ruppové von Ehrenstrohm

Dne 26. srpna 1793 se novým majitelem stal hejtman olomouckého kraje Ignaz Rupp von Ehrenströhm (finského původu), který nechal v roce 1817 z vděčnosti po těžkých hladových letech postavit ve vsi kapli zasvěcenou Panně Marii Pomocnici křesťanů (Capelle zu Mariahilf in Maires).[12] V roce 1816 odkázal statek svým 4 dětem: Wilhelm, Franz, Anna Maria (provdaná Wittek) a Karolina. V roce 1818 statek od svých sourozenců odkoupil jejich bratr Franz Rupp von Ehrenströhm, který v roce 1820 zřídil ve vsi manufakturní přádelnu bavlny (k. k. priv. Baumwollengespunstfabrik des Herrn von Ehrenström zu Maires).[13] Franz Rupp von Ehrenströhm se také zasloužil o výsadbu ovocných stromů na panství a rozvoj ovocnářství.[14] Zemřel ve Vídni v roce 1875 a ve své závěti odkázal 20 000 zlatých na zřízení chudobince ve Slavonicích, finančně pamatoval též na farní slavonický kostel i na chudé v obcích Maříž a Chvaletín.[15]

Od něj pak alodiální statek Maříž 6. října 1823 získal královský bavorský komoří Franz Ritter von Leon (za jeho panování r. 1826 postaven krmný chlév pro dobytek).[16] Dne 13. června 1840 koupila mařížské panství baronka Berta von Erben (rozená Bertha Angelica von Turowsky), která se po smrti manžela podruhé provdala za Julia von Zerboni di Sposetti.[17][18] V roce 1842 nabídla správa statku do několikaletého pachtu v roce 1841 nově zřízenou palírnu, ve které se při spotřebě 60–80 dolnorakouských brambor na den pálil 35–36 procentní alkohol. K palírně patřily též stáje pro výkrm 60 býků, byt pro pachtýře a komora pro uskladnění sena a slámy. Pacht činil 500 zlatých ročně a stejně vysoká byla i předem k zaplacení stanovená kauce.[19]

Gubernium předkládá dekret dvorské kanceláře č. 27.688, že ovdovělé svobodné paní Erbenové a nyní nově provdané Zerbonové di Sposeti nelze upírati drženi statku Maříže, panu Zerbonovi di Sposetti se povoluje na tři léta schopnost držeti polovici tohoto statku.

—Jednání sněmů moravských v letech 1835-1848[20]

V roce 1845 vyhlásil c. k. fiskální úřad pro Moravu a Slezsko v Brně na statek Maříž v majetku Ferdinanda Bischoff-Widdersteina veřejnou dražbu. Vyvolávací cena byla odhadnuta na 61 097 zlatých a 5 krejcarů.[21][22][23][24] Statek pravděpodobně získal JUDr. Johann Dwořaček, dvorní a soudní advokát, dvorní válečný advokát ve Vídni, rytíř ruského Řádu sv. Anny, který je jako majitel statku uveden v roce 1847,[25] 1854,[26] 1857 a 1864.[27][28]

Václav Welz - Leo Stangler

Dalším majitelem byl Václav Welz (zmíněn poprvé r. 1874),[29][30] narozený 8. října 1828 v Dobré Vodě (Malčín).[31] Jeho manželkou byla Anežka, rozená Richlá (* 1834, † 1917).[32] Z manželství pošly děti: dcery Milada (provdaná za Lea rytíře von Stangler, pozdějšího velkostatkáře v Maříži), Adéla (provdaná za Kamila rytíře von Stangler, velkostatkáře a zemského poslance v Horce) a Tekla (provdaná za JUDr. Arnošta Weinfurtera, advokáta v Praze), synové Arnošt (knížecí Schwarzenberský hospodářský úředník ve Skočicích) a Prokop (c. a k. poručík v Košici).[33][34]

Hospodářský asistent prakticky vzdělaný, solidní, české i německé řeči mocný ihned se přijme na větším hospodářství. Honorář vedle úplného zaopatření dle spůsobilosti. Žádosti do 14. duboa t. r. správa velkostatku Mayres u Slavonic (Zlabings) na Moravě.

—Národní listy, 29.3.1878[35]

V roce 1880 koupil statek od Václava Welze za 115 000 florinů Leo rytíř von Stangler, syn košetického velkostatkáře a poslance Říšské rady (Reichstagsabgeordneten) Josefa Stanglera, který se oženil s jeho nejstarší dcerou Miladou Welzovou.[36][37][38][39] Celková rozloha panství činila 229,92 ha. Hospodářskou správu vedl ve vlastní režii sám majitel osobně, o lesní revír se staral jeden revírník (Bernhard Virsik). Pěstovala se pšenice, žito, brambory, krmná řepa, ječmen, oves, červený a bílý jetel. Vedle zemědělského a lesního hospodářství patřil ke statku stále mlýn s pilou a škrobárna.[40][41]

Zámek po přestavbě v novogotickém stylu okolo roku 1900, v majetku baronky Heleny von Offermann-Schindler

Offermann-Schindler

V roce 1898 zakoupila statek Maříž Helena svobodná paní von Offermann-Schindler,[42] která se 12. prosince 1895 podruhé provdala za Ivana (též Johanna) svobodného pána von Offermanna (poručíka v záloze),[43] nejstaršího syna brněnského textilního podnikatele Karla von Offermanna z prvního manželství.[44][45] Svatba se konala v katolickém kostele v Budíně (Ofen).[46]

Helena, rozená Schindler (* 14. prosinec 1854 Řečkovice; † 5. září 1914 Vídeň), byla dcerou Antona Theodora Schindlera, viceprezidenta akciového cukrovaru v Doloplazech. Helenin první sňatek s rytířem Vladimírem Zhorským ze Zhoře a Kronberka byl rozveden (statek Petrovice a Krašovice se svobodným dvorem Hořichovským). Ivan von Offermann žil ve Vídni a živil se chovem dostihových koní. Textilní výrobu po zemřelém otci vedli jeho bratři.[47][48]

Baronka Helene Offermann-Schindler byla ceněna jako ušlechtilá dobrodinka a obětavá ochránkyně nemocných a chudých. Její umělecké cítění se odrazilo v samotné přestavbě zámku, který nechala kompletně zrekonstruovat a rozšířit v novogotickém stylu spolu s novou zámeckou kaplí.[49][50] Paní baronka žila po většinu času ve Vídni a zámeček využívala jako letní sídlo.[51] Statek držela až do své smrti v roce 1914,[52] kdy jej zdědil její manžel Ivan svobodný pán von Offermann.

V roce 1899 činila celková rozloha alodiálního statku Maříž (v majetku baronky Heleny Offermann-Schindler z Brna) 229,92 ha, z toho bylo 130,74 ha polí, 29,50 ha luk, 1,41 ha zahrad, 63,67 ha lesa a 4,60 ha rybníků. Ve vlastní režii statku byl provozován mlýn, pila, škrobárna. Palírna se nacházela již mimo provoz. Správcem lesa na statku byl Emanuel Schnurpfeil.[53]

Pronájem. Panství Maříž náležející hospodářské dvory a mlýnský dvůr, spravované dosud ve vlastní režii, s polnostmi o rozloze 700 měřic a loukami o rozloze 140 měřic společně s obytnými a hospodářskými budovami budou od 1. ledna 1900 na 12 po sobě jdoucích let nabídnuty do pachtu. Nabídky zasílejte na Správu panství svobodné paní Heleny von Offermann v Maříži, pošta Slavonice na Moravě, kde jsou také k nahlédnutí podrobnější podmínky pachtu.

—Wiener Landwirtschaftliche Zeitung, 10. leden 1900, s. 8

V roce 1912 měl statek celkovou rozlohu 302,92 ha, z toho 130,74 ha polí, 20,50 ha luk, 5,41 ha zahrad, 129,67 ha lesa, 16,60 ha rybníků (bez započtení rustikál půdy na území Dolního Rakouska). Správu lesního revíru zajišťoval lesník Emanuel Schnurpfeil se 3 myslivci. O zahrady se staral jeden zahradník. Celé hospodářství na Moravě a v Dolním Rakousku měli v pachtu bratři Ladislav a Josef Chromeczkovi ze Slavonic. Louky a rybníky spravovala majitelka ve vlastní režii. V provozu byl stále mlýn s pilou, ale škrobárna s palírnou stály mimo provoz.

Penzion zámek Maříž kolem roku 1935, majiteli Josef a Resi Miesler
Lovecký zámeček, prázdninová osada německé Zemské komise pro ochranu dětí a mládeže z Brna (Deutsche Landeskommission für Kinderschutz und Jugendfürsorge)

Následně se velkostatek dostal do držení rodu Dobřenských. Hrabě František Dobřenský statek na začátku roku 1915 prodal Aloisi Löbensteinovi a spol. (sdružení židovských uprchlíků z Bukoviny) za 530 000 korun.[54][55] Noví majitelé veškerou lesní plochu o 130 ha vykáceli a následně statek prodali za cenu 1,5 mil korun jinému židovskému uprchlíkovi z Haliče, kterým byl průmyslník Schulim Schreyer (* 1856, Drohobycz, Halič; † 1. srpna 1920).[56] Událost vzbudila velké pohoršení a vykácením celého lesa se zabývaly též ochranářské časopisy „Der Naturfreund” (Milovník přírody) a „Blätter für Naturkunde und Naturschutz Niederösterreichs” (Listy pro přírodovědu a ochranu přírody Dolního Rakouska).[57] Dvory (na Moravě a v Dolním Rakousku) měli stále v pachtu bratři Chromečkové.[58]

Není tomu dávno, co proběhla denními listy zpráva, že velkostatek Mařiž na Slavonicku koupila společnost haličských uprchlíků za 500.000 K. Haličští židé věděli si ihned rady. Začali kácet lesy, patřící ke dvorům, a když jim okresní hejtmanství vyslalo na dvorce lesní inspekci, která se odvolávala na lesní zákon — začali prostě kácet tím intensivněji, neboť si opatřili dodávky pro ministerstvo války. Za vykácené lesy ztržili ohromné peníze. Také stelivo, při jeho nedostatku, prodali za velké sumy chovatelům dobytka a okolním lidem. Když takto stáhli peníze, prodali velkostatek jiné haličské společnosti za 1,500.000 K, čili kromě stržených peněz za vydrancovaný les vydělali ještě obratem ruky 1 milion korun.

—Večer, 24.10.1917, Praha[59]

První československá republika

Dne 23. prosince vyslalo vojenské komando ze Slavonic posádku, která měla střežit hranice, přičemž 36 mužů bylo umístěno v Maříži, 12 v Kadolci a 14 v Léštnici. Velitel byl ubytován na zámku, ostatní na statcích u sedláků.[60] Vzhledem k tomu, že kaple Panny Marie Pomocné přišla o svůj zvon během válečného rekvírování, nechali majitelé velkostatku manželé Schulim a Jetti Schreyerovi na své náklady u slévárenské firmy Hiller a synové z Brna vyrobit nový. Zvon o průměru 56 cm vysvětil farář Martin Červinka ze Slavonic 11. března 1920. Zvon nesl nápis: Věnováno od S. J. Schreyer.[61]

Inž. Jan Chromeček oznamuje jménem sourozenců všem známým úmrtí drahé maměnky Marie Chromečkové roz. Bělařové. Usnula 20. března v Maříži u Slavonic v 64. roce a pohřbena bude 25. března v Beňově u Přerova.

—Venkov, 23.03.1920[62]

Bratři Chromečkové propachtované hospodaření neudrželi a velkostatek (zámek s parkem a dvorem o rozloze 130 ha) byl v roce 1922 odprodán Josefu Mieslerovi ze severních Čech.[63][64] Zámek pak sloužil jako penzion (Pension Schloss Maires, Josef und Resi Miesler)[65][66][67][68][69] a jeho lovecký zámeček využívala německá Zemská komise pro ochranu dětí a mládeže z Brna (Deutsche Landeskommission für Kinderschutz und Jugendfürsorge) jako prázdninovou osadu.[70][71]

Penzion zámek Maříž, pošta a vlakové nádraží Slavonice, nádherné místo ve zdravé zalesněné oblasti, rybníky vhodné pro gondoly a koupání, velký park, vzdálený 25 minut od vlakového nádraží. Vlastní doprava, bohaté a dobré stravování, pro jednu osobu na den 30 Kč. Adresovat J. a R. Miesler, zámek Maříž, pošta Slavonice, Jižní Morava

—Prager Tagblatt, 31. srpen 1926[72]

Říšská župa Dolní Podunají
Zámek Maříž, Říšská župa Dolní Podunají (Niederdonau)

Po odstoupení pohraničí připadla obec pod Říšskou župu Dolní Podunají a podle vzoru Znojma byla v prosinci 1938 zřízena obec Groß-Zlabings (Velké Slavonice), do které byla Maříž i se statkem začleněna.[73] Dnem 1. dubna 1940 vstoupila v župě Dolní Podunají v platnost Říšská pracovní služba ženské mládeže (Reichsarbeitsdienst der weiblichen Jugend, RADwJ).[74] Hlavnímu úřadu ve Vídni podléhalo 5 RAD-skupin (RAD Gruppenstelle): Eisenstadt, Baden, Waidhofen an der Thaya, Stein an der Donau a Gmünd a ohlašovny (Meldeamt) ve městech: Melk, Zwettl, Krems, St. Pölten, Baden, Wiener Neustadt a Znojmo.[75] Skupinové vedoucí (RAD Gruppenführerin), zpravidla rekrutované ze Staré říše (Altreich), pak měly tyto tábory na povel. Samotné RAD-tábory vedly po absolvování dvouměsíčního kurzu placené vedoucí (Führerinnen) ve věku 23–25 let.

Na podzim roku 1942 jsem byla opět převelena. Tentokrát do překrásného tábora: na zámku Maříž ve Waldviertlu, osm kilometrů od Slavonic. Zámek byl obklopen krásným parkem a uprostřed něj se rozkládal rybník s kapry. K zámku patřilo také hospodářství. Statek byl od zámku vzdálen dva kilometry. K mé velké radosti se ve stájích nacházel jeden jezdecký kůň. Správce statku mi sdělil, že ostatní koně zabavil Wehrmacht.

—Antonia Zöllner, Mädchen in RAD-Uniform (překlad autobiografie)[76]

S budováním dívčích RAD-táborů se započalo hned s vyhlášením na podzim roku 1939, ale na jižní Moravě se celá akce rozběhla až na jaře v roce 1940. Tábor Říšské pracovní služby ženské mládeže se nacházel též v mařížském zámeckém areálu. Dívky (Maiden) vykonávaly po dobu půl roku (v turnusech jaro–podzim, podzim–jaro) povinnou pracovní službu na statcích, v domácnostech rodin s mnoha dětmi nebo v mateřských školách. V Maříži byly přiděleny na počet přibližně 50 až 60 dívek 3 vedoucí, které se též střídaly a přecházely do dalších táborů. V turnusu od října 1942 do začátku dubna 1943 se jednalo o dívky z ročníku 1924, kterým bylo měsíc před ukončením služby oznámeno nařízení o válečné pomocné službě (Kriegshilfsdienst). Děvčata po ukončení služby na začátku dubna 1943 odjela na povolenou osmidenní dovolenou a po ní v civilu nastoupila na další půlrok jako průvodčí ve veřejné dopravě, protiletadlové pomocnice (Flakhelferinnen) nebo pomocné dělnice do muničního či zbrojního průmyslu.[76] V roce 1944 byl v bývalé myslivně zřízen pracovní tábor (im Lager Jägerhaus Maires) pro maďarské židovské obyvatelstvo, které bylo nasazováno na práci v polesí pod lesní správou v Janově (Reichsdomäne Johannistal).[77]

Třetí československá republika a Československá socialistická republika

Začátek konce znamenala pro zámek doba po druhé světové válce, kdy původní německé obyvatelstvo bylo vysídleno. Nejprve se v zámku usídlila Rudá armáda, která jej opustila v září roku 1945. Zámek se statkem připadl jako německý konfiskát Ministerstvu zemědělství. Na základě projeveného zájmu jej ministerstvo přidělilo MNV, který zámek využíval pro kulturní účely. Vzhledem k velkým ubytovacím možnostem měla o zámek zájem také Okresní nemocenská-pojišťovna v Dačicích a přípravná komise pro znárodnění slavonických oděvních podniků Pallas Artis, Siemens a Majer.

Zámek v Maříži ozdravovnou. V jihozápadním cípu okresu dačického, nedaleko hraničního trojrozmezí česko-moravsko-rakouského je položena Maříž. К této malé obci, která nemá jiných zvláštností, patří také krásný zámek. Svým vnějším vzhledem, vzornou úpravou, vnitřním uspořádáním, jakož i překrásným nejbližším okolím zapůsobil na každého, kdo zavítal do těchto míst. Okr. nemocenská-pojišťovna v Dačicích chce nyní v zámku Maříži zřídit pro své pojištěnce ozdravovnu.

—Kladivo a srp, 27.06.1946[78]

Po Prostějovu - Slavonice městem oděvů...Tři největší tovární objekty a sice Pallas Artis, Siemens a Majer budou sloučeny a znárodněny. V továrnách, kde pracuje nyní na 100 lidí, může být zaměstnáno 1000 zaměstnanců. — Komise prohlédla si i nedalekou obec Maříž, kde hodlá zříditi stálou ozdravovnu pro všechny zaměstnance čsl. oděvního průmyslu.

—Jiskra, 22.9.1946[79][80]

Po únoru 1948 následovala socializace zemědělství, nejprve zřízení JZD Slavonice a JZD Maříž. Tím započalo období devastace zámku, došlo k probourání střechy v zámecké kapli, ve které si JZD zřídila garážování zemědělské techniky a skladiště hnojiv. Od roku 1951 probíhalo budování železné opony a už roce 1955 se zámek stal ruinou. Na fotografii z roku 1963 se severní část zámku nacházela v dezolátním stavu a jižní křídlo neexistovalo. Obě JZD byla spolu s JZD Mutišov a JZD Vlastkovec v rámci delimitace v roce 1965 přidělena Státnímu statku Nová Bystřice.[81] Zbytky zámku byly v 80. letech propůjčeny francouzským filmařům s vědomím, že v rámci filmu budou odstřeleny, čímž došlo k jeho úplné likvidaci.[82] Před sametovou revolucí se ještě buldozerem demolovala věž zámku.[83] Dnes z něho zbývají jen zbytky zdí jednoho z křídel, které jsou neudržované. Zámecký park je částečně obnovován, dochovala se také nádrž kašny před zámkem.

Zajímavosti

Dne 4. září 1891 se konaly u rakouského Hornu císařské vojenské manévry, kterých se za velkých ovací účastnili: císař František Josef I. v generální polní uniformě, německý císař Vilém II. Pruský ve stejnokroji svého rakouského husarského pluku, král Albert I. Saský v uniformě plukovníka svého rakouského dragounského pluku a princ Jiří I. Saský ve stejnokroji svého rakouského pluku pěchoty, arciknížata Karel Ludvík a František Ferdinand d'Este, vévoda Würtenberský, doprovázeni družinou ministrů a generálů. Po jedné hodině odpoledne byly manévry přerušeny a oba císaři se odebrali do Švarcenavy. Ministr hrabě Gustav Kálnoky a říšský kancléř Leo von Caprivi pak odjeli z Hornu přes Švarcenavu na zámek do Maříže, kde po zbytek dne vedli jednání.[84]

Revitalizace Mařížského parku

Revitalizace Mařížského parku, spojená se založením nového městského parku v partnerském bavorském městě Bogenu, probíhala v období od jara 2010 do léta 2012, té předcházely přípravné práce v letech 2009–2010. Oba parky tvoří společný veřejný prostor Evropský park Bavorsko – Čechy. V rámci navázané spolupráce měst Slavonic a Bogenu bylo založeno „sdružení Mařížský park, o. s.” a 27.6.2012 podepsána „Partnerská smlouva“.[85] V neděli 10. června 2018 proběhla v rámci „Víkendu otevřených dveří” prezentace obnovené studny (odkryté na podzim roku 2017). Uměleckou mříž s obrovským pavoukem, který je součástí ochranné mříže, vytvořil kovář Jan Skuhra ve spolupráci s výtvarnicí Isabelou Fárovou. Na realizaci celého projektu spolupracovali dobrovolníci. Finančně projekt „Obnova studny v Maříži“ podpořily Asociace Fóra dárců, město Slavonice a soukromé osoby. V parku stojí též socha Malého Bogenbergu.[86]

Odkazy

Reference
  1. Putz von Rolsberg, AustriaWiki im Austria-Forum. austria-forum.org [online]. [cit. 2021-01-30]. Dostupné online.
  2. VOHRYZEK, Stanislav. Šlechta na jihozápadní Moravě do husitských válek (s. 179, též s. 469) [online]. 2017. Dostupné online.
  3. Od Horácka k Podyjí: vlastivědný sborník západní Moravy. Znojmo: Okresní osvětový sbor, 12.1926-2.1927, 4(4-6). s. 95. Krajská knihovna Vysočiny.
  4. Digitální knihovna: Notizenblatt des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens. Brünn: Verlag des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, 1865, 1865(10). s. [73]. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. (česky)
  5. Digitální knihovna: Notizenblatt des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens. Brünn: Verlag des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, 1870, 1870(6). s. [41]. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. (česky)
  6. Želecký z Počenic, Jan Felix, svobodný pán, 1671-1731 - Portaro - Bibliothekskatalog. provenio.net [online]. [cit. 2021-01-30]. Dostupné online.
  7. Digitální knihovna: Notizenblatt des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens. Brünn: Verlag des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, 1877, 1877(5). s. 34. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. (česky)
  8. Mittheilungen der kais. königl. Mährisch-Schlesischen Gesellschaft für Ackerbau, Natur- und Landeskunde in Brünn. [s.l.]: Rudolf M. Rohrer 1032 s. Dostupné online. (německy) Google-Books-ID: F2OfaSsLw0sC.
  9. Iglauer Kreis und mährische Enklavuren: VI. Band. [s.l.]: [s.n.] 882 s. Dostupné online. (německy) Google-Books-ID: rAEShpzfIaYC.
  10. Digitální knihovna: Notizenblatt des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens. Brünn: Verlag des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, 1877, 1877(2). s. [9]. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. (česky)
  11. Putz von Rolsberg AustriaWiki im Austria-Forum. austria-forum.org [online]. [cit. 2021-01-31]. Dostupné online.
  12. Digitální knihovna: Personalstand der Secular- und Regular-Geistlichkeit des Bisthums in Mähren im Jahre. Brünn: s.n., 1868, 1868(1). s. 66.. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. (česky)
  13. ELVERT, Christian d'. Schriften der historisch-statistischen Section der k.k. mähr. schles. Gesellschaft des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde, Bd. 19, Tl. 3: Zur Cultur-Geschichte Mährens und Oesterr.-Schlesiens. Brünn: K.k. mähr.-schles. Ges. zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde, 1870. s. 393.
  14. Ökonomischer Kalender für Landwirthe überhaupt, und insbesondere für die Wirthschaftsbeamten in Mähren und Schlesien auf das Jahr. Brünn: Mährische Schlesische Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde, 1821, 1821(1). s. 59,60.
  15. ANNO, Prager Abendblatt, 1875-08-02, Seite 2. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-02-01]. Dostupné online.
  16. DVOŘÁK, Rudolf. Jednání sněmů moravských v letech 1835-1848. Brno: Matice Moravská, 1906. s. 98.
  17. WOLNÝ, Gregor. Die Markgrafschaft Maehren: topographisch, statistisch und historisch geschildert. [s.l.]: In Commission der L. W. Seidel'schen Buchhandlung 876 s. Dostupné online. (německy) Google-Books-ID: lbIJAAAAIAAJ.
  18. Statek Čeminy - Berta von Erben (rozená Bertha Angelica von Turowsky) [online]. Dostupné online.
  19. ANNO, Brünner Zeitung der k.k. priv. mähr. Lehenbank, 1842-08-01, Seite 17. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-01-31]. Dostupné online.
  20. DVOŘÁK, Rudolf. Jednání sněmů moravských v letech 1835-1848. Brno: Matice Moravská, 1906. s. 159.
  21. ANNO, Brünner Zeitung der k.k. priv. mähr. Lehenbank, 1845-10-01, Seite 9. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-02-01]. Dostupné online.
  22. ANNO, Brünner Zeitung der k.k. priv. mähr. Lehenbank, 1845-09-17, Seite 11. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-02-01]. Dostupné online.
  23. ANNO, Brünner Zeitung der k.k. priv. mähr. Lehenbank, 1846-03-05, Seite 11. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-02-01]. Dostupné online.
  24. ANNO, Brünner Zeitung der k.k. priv. mähr. Lehenbank, 1846-04-11, Seite 3. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-02-01]. Dostupné online.
  25. ANNO, Brünner Zeitung der k.k. priv. mähr. Lehenbank, 1847-08-12, Seite 7. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-02-01]. Dostupné online.
  26. Digitální knihovna: Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 12.10.1854, 1854(234). s. 1713. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2021-02-01]. Dostupné online. (česky)
  27. Digitální knihovna: DEMUTH, Karel Josef. Geschichte der Landtafel im Markgrafthume Mähren. Brünn: Nitsch und Grosse, 1857. s. 321. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. (česky)
  28. Digitální knihovna: WEEBER, Heinrich Caesar. Die landtäflichen und Lehen-Güter im Markgrafthum Mähren und Herzogthum Schlesien nach ihren resp. Besitzern, Culturflächen und Grundentlastungs-Capitalien, nebst einer statistischen land- und forstwirthschaftlichen Übersicht beider Länder und dem Personalstatus der k.k. mähr. schles. Gesellschaft etc., ihrer Sectionen und Bezirksvereine. Brünn: R.M. Rohrer, 1864. s. 104. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. (česky)
  29. Digitální knihovna: Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 17.08.1874, 1874(186). s. 754. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2021-02-01]. Dostupné online. (česky)
  30. Digitální knihovna: WEEBER, Heinrich Caesar. Der Grossgrundbesitz und die Naturalproduction von Mähren und Öst.-Schlesien, statistisch dargestellt und der hochansehnlichen k.k. Mährisch-Schlesischen Gesellschaft für Ackerbau, Natur- und Landeskunde. Brünn: Heinrich Cäsar Weeber, 1877. s. 62. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. (česky)
  31. Václav Welz. geni_family_tree [online]. [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. (česky)
  32. Bořecký, Jiří: Dějiny Úsobí a Chyšky, Úsobí: Pro Městys Úsobí vydal TiskPlzeňská, 2012.
  33. Národní listy. Praha: Julius Grégr, 23.12.1894, 34(354). s. 18 (úmrtí). Václav Welz, velkostatkář v Bubenči, zemřel 22. prosince 1894 v Praze.
  34. Venkov, orgán České strany agrární, 06.09.1927 (s. 11), 25.02.1913 (s. 12), Národní knihovna České republiky - Knihovní fondy a služby, Signatura: 54 B 979.
  35. Národní listy. Praha: Julius Grégr, 29.3.1878, 18(79). s. (4).
  36. Tagesbote aus Mähren: neue Folge der Neuigkeiten. Brünn: Buschak und Irrgang, 16.07.1880, 30(160). s. [3]: (Guts verkauf.) Das landtäfliche Gut Mayres im Gerichtsbezirke Datschitz wurde von dem dermaligen Besitzer Herrn Wenzl Welz an Herrn Leo Stangler, Gutsbesitzeresohn aus Koschetitz, um 115 000 fl. verkauft.
  37. Kurzbiografie Stangler. www.parlament.gv.at [online]. [cit. 2021-01-29]. Dostupné online.
  38. Johann Siebmacher: Die Wappen des mährischen Adels, Bauer und Raspe, 1979, s. 243.
  39. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 16.09.1881, 1881(210). s. 2.
  40. Digitální knihovna: TITTL, Hynek. Statistik und Beamten-Schematismus des Gross-Grundbesitzes in der Markgrafschaft Mähren und im Herzogthume Schlesien: Ignaz Tittel. Olmütz: E. Hölzel, 1885. s. 114. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. (česky)
  41. Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien sowie der auf den Gütern bestehenden Brauereien, Brennereien und sonstigen Industrien, deren Besitzer, Pächter und der dabei angestellten Beamten. Karafiat, Fr., 1890, 6. s. 104.
  42. ANNO, Prager Tagblatt, 1898-12-25, Seite 4: Gutskauf. Dar landtäfliche Gut Mayres in Mähren verkaufte Herr Leo Ritter von Stangler an Frau Helene Baronin Offermann-Schindler, wobei Herr Richard Patz, Wien, Margarethenstraße 12, intevenirte.. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-02-01]. Dostupné online.
  43. Johann (Ivan) Freiherr von Offermann. geni_family_tree [online]. [cit. 2021-01-29]. Dostupné online. (česky)
  44. Digitální knihovna: Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 09.04.1909, 1909(81). s. 2.. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2021-01-29]. Dostupné online. (česky)
  45. BRNĚ, Moravská zemská knihovna v Brně. Digitální knihovna: Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 04.10.1894, 1894(226). s. [2].. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2021-01-29]. Dostupné online. (česky)
  46. ANNO, Neue Freie Presse, 1895-12-21, Seite 6: Am 12. d. fand in der katholischen Pfarrkirche zu Ofen-Christinenstadt die Trauung des Freiherrn Ivan v. Offermann mit der Witwe Frau Helene v. Zhorsky-Zhorze, geborenen Schindler, statt.. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-01-31]. Dostupné online.
  47. Säkularisierter Besitz: Gut Petrowitz (Petrovice u Sedlčan, Helene Schindler s. 5 (poznámky) [online]. Dostupné online.
  48. ANNO, Znaimer Wochenblatt, 1894-10-03, Seite 6. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online.
  49. ANNO, Sport und Salon, 1909-04-10, Seite 8. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-01-31]. Dostupné online.
  50. ANNO, Sport und Salon, 1909-04-10, Seite 7. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-01-31]. Dostupné online.
  51. Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien sowie der auf den Gütern bestehenden Brauereien, Brennereien und sonstigen Industrien, deren Besitzer, Pächter und der dabei angestellten Beamten. Karafiat, Fr., 1912, 12. s. 104.
  52. ANNO, Wiener Landwirtschaftliche Zeitung, 1914-09-09, Seite 4: Gestorben: Helene Freifrau v. Offermann- Schindler, Besitzerin des Allodialgutes Mayres, am 5. d. M.. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-02-01]. Dostupné online.
  53. Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien sowie der auf den Gütern bestehenden Brauereien, Brennereien und sonstigen Industrien, deren Besitzer, Pächter und der dabei angestellten Beamten. Karafiat, Fr., 1899, 9. s. 111.
  54. Čech: politický týdenník katolický. Praha: Antonín Schmitt, 21.02.1917, 42(50). s. 6.
  55. Večer: lidový deník. Praha: Roln. tiskárna, 04.01.1918, 5(3). s. 3.
  56. Schreier (Schreyer), Schulim. ISBN 978-3-7001-3213-4 [online]. 2003 [cit. 2021-02-07]. Dostupné online. (německy)
  57. ÖNB-ANNO - Der Naturfreund. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online.
  58. Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 04.01.1918, 13(4). s. 6.
  59. Večer: lidový deník. Praha: Roln. tiskárna, 24.10.1917, 4(242). s. 3.
  60. DigiArchiv SOA v Třeboni: Schulchronik Maires 1918-1941, s. 6. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online.
  61. DigiArchiv SOA v Třeboni: Schulchronik Maires 1918-1941, s. 10. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online.
  62. Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 23.03.1920, 15(70). s. 6
  63. ANNO, Wiener Landwirtschaftliche Zeitung, 1922-05-20, Seite 5: Güterverkehr. Das landtäfliche Gut Mayres bei Zlabings (Südmähren) wurde an einen nordböhmischen Landwirt verkauft, der nach der „Bohemia” im dortigen Schlösse ein Erholungsheim einrichten will.. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online.
  64. Rudolf Kryčer: Jihomoravští hraničáři: kus historie a přítomnosti, Nákladem Ústředního výboru Národní jednoty pro jihoz. Moravu, 1925, s. 158.
  65. ANNO, Prager Tagblatt, 1923-05-25, Seite 12: inzerce Pension Schloss Maires, Josef und Resi Miesler. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-01-30]. Dostupné online.
  66. ANNO, Prager Tagblatt, 1923-03-27, Seite 14: inzerce Pension Schloss Maires, Resi Miesler. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-01-30]. Dostupné online.
  67. ANNO, Prager Tagblatt, 1923-08-22, Seite 10: inzerce Pension Schloss Maires 2315. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-01-30]. Dostupné online.
  68. ANNO, Prager Tagblatt, 1924-08-10, Seite 24. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-01-30]. Dostupné online.
  69. ANNO, Prager Tagblatt, 1925-05-28, Seite 16. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-01-30]. Dostupné online.
  70. Volksfreund. Brünn: Karl Dundela, 3.8.1934, 54(179). s. 6.
  71. Deutschmährische Heimat: Blätter für ländliche Wohlfahrts- und Heimatpflege: Zeitschrift des Central-Verbandes der deutschen landwirtschaftlichen Genossenschaften Mährens und Schlesiens in Brünn und des Vereines Deutsche Heimat in Brünn. Brünn: Central-Verband der deutschen landwirtschaftlichen Genossenschaften Mährens und Schlesiens, 03.-04.1932, 18(3-4). s. 68.
  72. ANNO, Prager Tagblatt, 1926-08-31, Seite 18. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-01-30]. Dostupné online.
  73. ANNO, Das kleine Volksblatt, 1938-12-16, Seite 8. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online.
  74. Digitální knihovna: Deutsche Post: für das Sudetenland. Troppau: Adolf Drechsler, 07.02.1940, 155(37). s. 5. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2021-02-03]. Dostupné online. (česky)
  75. Amtskalender für den Reichsgau Niederdonau 1942 [online]. Dostupné online.
  76. Antonia Zöllner: Mädchen in RAD-Uniform: Erinnerungen einer Österreicherin an den Reichsarbeitsdienst und die Zeit danach, Frieling, 2000.
  77. LAPPIN, Eleonore. Ungarisch-jüdische Zwangsarbeiter und Zwangsarbeiterinnen in Österreich 1944/45: Arbeitseinsatz, Todesmärsche, Folgen. [s.l.]: LIT Verlag Münster 541 s. Dostupné online. ISBN 978-3-643-50195-0. (německy)
  78. Kladivo a srp: časopis komunistické strany Československa na Jihlavsku. V Jihlavě: Sekretariát KSČ: Za vydav. Josef Sojka, 27.06.1946, 2(26). s. [127].
  79. Jiskra: týdeník komunistické strany třebíčského kraje. Třebíč: KV KSČ, 22.9.1946, 2(38). s. 6.
  80. Národní obroda: ústřední orgán Československé strany lidové. V Brně: Československá strana lidová, 26.09.1946, 2(Dělnicko-zaměstnanecké vydání č. 221). s. 2.
  81. Badatelna.eu, Státní okresní archiv Jindřichův Hradec - Jednotné zemědělské družstvo Slavonice-Státní statek Nová Bystřice. badatelna.eu [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-15.
  82. NPÚ Maříž bývalý zámek. web.archive.org [online]. 2013-06-06 [cit. 2021-02-04]. Dostupné online.
  83. BERAN, Pavel. Zaniklé obce po roce 1945. www.zanikleobce.cz [online]. 2006-27-02 [cit. 2021-02-02]. Dostupné online.
  84. Digitální knihovna: Moravská orlice. František Uman, 5.9.1891, 29(203). s. [3]. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. (česky)
  85. SPOLEK, Mariz. Evropský park Bavorsko – Čechy. mariz-park.cz [online]. [cit. 2021-02-05]. Dostupné online. (česky)
  86. SPOLEK, Mariz. Obnova studny v Maříži. mariz-park.cz [online]. [cit. 2021-02-05]. Dostupné online. (česky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.