Bílojetel bylinný

Bílojetel bylinný (Dorycnium herbaceum) je vytrvalá, okolo půl metru vysoká rostlina s hlávkami drobných bílých květů, jeden ze dvou druhů rodu bílojetel rostoucích na území České republiky. Je rozšířen od jihovýchodu Francie přes Německo, Polsko, Itálii, Balkán a Řecko až na severní pobřeží Malé Asie, okolí Kavkazu a západní pobřeží Kaspického moře. V české přírodě roste pouze ostrůvkovitě na jihovýchodní Moravě, v Bílých Karpatech a Zlínských vrších, většinou v nadmořské výšce od 180 do 450 m. V Čechách se vyskytuje jen řídce a je tam považován za nepůvodní rostlinu. V ČR je bílojetel bylinný hodnocen jako ohrožený druh (C3) české květeny.[2][3]

Bílojetel bylinný
Bílojetel bylinný (Dorycnium herbaceum)
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
(jako Lotus herbaceus)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
Rodbílojetel (Dorycnium)
Binomické jméno
Dorycnium herbaceum
Vill., 1779
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taxonomie

Některými odborníky je bílojetel bylinný považován za pouhý poddruh bílojetele pětilistého a je popisován jako Dorycnium pentaphyllum Vill. subsp. herbaceum Rouy. Stejně bývá i druhý bílojetel rostoucí v české přírodě, bílojetel německý, uváděn jako poddruh bílojetele pětilistého a je popsán jako Dorycnium pentaphyllum Vill. subsp. germanicum (Gremli) Gams.[4][5][6]

Ekologie

Roste na travnatých a křovinatých stráních stepního charakteru, na kamenitých trávnicích, pastvinách, vinicích i po okrajích lesů. Nejčastěji se vyskytuje v nehlubokých půdách s vápencovým, dolomitovým nebo jiným bazickým podložím, míně často na písčinách. Jeho stanovištěm bývají teplá a výslunná místa od nížin až do podhůří.

Bílojetel bylinný je chamaefyt a ještě počátkem dubna jsou patrné pouze sterilní listové růžice. V průběhu května se počínají vytvářet prvá květní poupata, ta kvetou až do července a plody dozrávají v srpnu a září.[2][7][8][9]

Popis

Vytrvalá rostlina vysoká 30 až 70 cm s poléhavou až vystoupavou lodyhou rostoucí z dlouhého, kůlovitého kořene. Lodyha bývá jen řídce větvená, ve spodní části částečně dřevnatá, podélně rýhovaná a přitiskle chlupatá. Přisedlé listy s malými palisty vyrůstají střídavě, jsou pětičetné, bez vřetene a dlanitě složené. Krátce řapíkaté lístky jsou čárkovité, obkopinaté až podlouhle vejčité, obvykle 9 až 22 mm dlouhé a 3 až 8 mm široké, u báze bývají klínovité, na vrcholu okrouhlé, po obvodě celistvé a řídce chlupaté.

Květenství jsou hlávky o 5 až 25 šikmo odstávajících květech na kratičkých stopkách. Pětičetné květy nají zvonkovitý kalich asi 3 mm dlouhý, se zelenými trojúhelníkovitými lístky. Smetanově bílá nebo mírně narůžovělá koruna bývá 7 mm dlouhá, má obvejčitou pavézu delší než podlouhlá křídla s kapsami a mírně zakřivený člunek s fialovou skvrnou na vrcholu. Tyčinek je v květu devět se srostlými nitkami a jedna volná. Semeník je spodní, čnělka zakřivená a blizna kulovitá. Ploidie druhu je 2n = 14.

Plod je podlouhle eliptický, hnědě zbarvený, jednosemenný lusk dlouhý do 4 mm, který obsahuje podlouhlé, hnědé, 2 mm velké semeno. Hmotnost tisíce semen (HTS) je 1,8 gramů.[2][7][8][9]

Význam

Bílojetel bylinný se stal součástí některých regionálních travních směsí pro obnovu kvetoucích travnatých luk, konkrétně ho obsahuje "Bělokarpatká směs". Ta se používá při výsadbě biokoridorů a při zatravňování rozličných ochranných pásem.[9]

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-24]
  2. HOUSKA, Jindřich. BOTANY.cz: Bílojetel bylinný [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 10.07.2007 [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. (česky)
  3. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 14.10.2016]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
  4. HASSLER, M. Catalogue of Life 2016: Dorycnium pentaphyllum subsp. herbaceum [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2016 [cit. 2016-10-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
  5. US National Plant Germplasm System: Dorycnium pentaphyllum subsp. herbaceum [online]. United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. (anglicky)
  6. ITIS: Dorycnium herbaceum [online]. Integrated Taxonomic Information System, Smithsonian Institution, Washington, DC, USA [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. (anglicky)
  7. BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/4: Ďatelinovec päťlístkový [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1988 [cit. 2016-10-14]. S. 344–346. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-18. (slovensky)
  8. Das nationale Daten- und Informationszentrum der Schweizer Flora: Dorycnium herbaceum [online]. Info Flora Bern, Bern. CH [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. (německy)
  9. JELÉNKOVÁ, Ludmila. Biologicko-pěstitelské vlastnosti některých lučních druhů. Brno, 2006 [cit. 14.10.2016]. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně. Vedoucí práce Věra Zelená. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.