Veleslavín

Veleslavín (německy Weleslawin) je dříve samostatná vesnice, dnes městská čtvrť a katastrální území v městské části Praha 6, mezi ulicemi Evropskou, Kladenskou, Pod Petřinami a Na okraji. Veleslavín sousedí na severu s Vokovicemi, na východě se Střešovicemi, na jihu s Břevnovem a na západě s Libocí, kde jeho hraniční území tvoří Libocký rybník a upravená studánka s pitnou vodou Veleslavínka.

Veleslavín
Sídliště Hvězda, architekt: Vlado Milunić
Lokalita
Městská částPraha 6
Správní obvodPraha 6
ObvodPraha 6
ObecPraha
Zeměpisné souřadnice50°5′30″ s. š., 14°20′48″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel6 485 (2011)[1]
PSČ162 00
Počet domů431 (2011)[1]
Počet ZSJ3
Veleslavín
Další údaje
Kód části obce400432
Kód k. ú.729353
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Pravěké keltské osídlení pochází z doby laténské; na pozemku zdejší cihelny bylo koncem 19. století objeveno pohřebiště s cennými nálezy včetně šperků[2]. Vznik středověké vsi Veleslavín spadá patrně do 10. až 11. století. První zmínka je v zakládací listině břevnovského kláštera z roku 993. Do roku 1420 náležel břevnovskému klášteru, pak byl zabaven Pražany a přešel do majetku měšťanů Starého Města. Část osady byla později postoupena statkům nejvyššího purkrabství a část navrácena břevnovskému klášteru. Ves neměla vlastní kostel, byla přifařena k Liboci, dochovala se kaple – zvonička. V 16. století měla ves již 14 dvorů. Jeden ze dvorů náležel Štěpánovi Adamovi z Veleslavína, otci tiskaře Daniela Adama z Veleslavína; jiný zdejší dvůr vlastnil Ferdinand Šlik. Územím obce podél Veleslavínské ulice od 16. století procházela štola hradního vodojemu, zčásti dosud zachovaná. Zdejší zámeček má čp. 1 a byl postaven na místě břevnovského dvora mezi roky 1730–1750.

V roce 1922 byl Veleslavín s 1814 obyvateli a 173 domy připojen k Praze jako součást Velké Prahy – Prahy XIX. V roce 1949 se stalo k.ú. Veleslavín součástí obvodu Praha 6 (s Dejvicemi, Sedlcem, Vokovicemi a s částmi Bubenče, Hradčan, Střešovic a Liboce) a zůstalo součástí obvodu Praha 6 i při reformě v roce 1960. V roce 1990 se území stalo součástí městské části Praha 6.

Od konce 19. století do 60. let 20. století na rozhraní s novými Vokovicemi stávala malá továrna na šamotové a hliněné zboží, která zanikla v souvislosti s výstavbou Leninovy třídy a sídlištěm[3][4], zbytek části jejího areálu pak užíval Výzkumný ústav televizní techniky.

Pamětihodnosti
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních památek ve Veleslavíně.
  • Zámek Veleslavín
  • Pomník Daniela Adama z Veleslavína – kamenná busta na soklu, autor Antonín Procházka (1902)[5]
  • Zvonička
  • Hostinec Na závisti – historická budova z přelomu 19.–20. století; dodnes funkční
  • Hostinec U Marčanů – historická budova hospody z počátku 20. století (1910), interiér nově adaptovaný; dodnes funkční
  • Historická budova železničního nádraží a viadukt Buštěhradské dráhy
  • Budova základní a mateřské školy, Pod Novým lesem čp. 98

Doprava

Veřejná doprava

Železnice

Fotogalerie

Reference
  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. JÍRA, Jan Antonín: Pohřebiště veleslavínské, Časopis Společnosti přátel starožitností českých v Praze, roč. 2, 1894, s. 5–12, 40–43, 74–75, 111–112.
  3. http://www.prazsketramvaje.cz/view.php?cisloclanku=2006041018
  4. https://zpravy.org/1/2012/19/Fafejtova.html

Literatura
  • PRIX, Dalibor (ed.): Umělecké památky Prahy. Velká Praha (M-Ž). Praha : Academia, 2017, ISBN 978-80-200-2469-5

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.