Edmund von Krieghammer

Pocházel z jihomoravského Lanžhota. V období let 1843–1849 vystudoval Tereziánskou vojenskou akademii. Od roku 1849 působil jako poručík dragounského regimentu. Zúčastnil se italského tažení v roce 1859 a tažení v Čechách roku 1866. Roku 1869 byl povýšen na majora a křídelního pobočníka (flügeladjutanta) císaře. Roku 1874 se stal plukovníkem a velitelem 10. dragounského regimentu, od roku 1877 velitelem 3. dragounského regimentu. V roce 1879 byl povýšen na generálmajora roku 1884 na podmaršála (feldmarschalleutnant). Od roku 1889 působil jako velitel 1. sboru a velící generál v Krakově. 1. listopadu 1891 byl jmenován generálem jezdectva.[3][4]

Od 23. září 1893 do 17. prosince 1902 zastával post ministra války Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání).[5] Na funkci rezignoval kvůli opozici k jím předloženým branným zákonům.[4] Stavěly se proti němu oba zákonodárné sbory dualistické monarchie, tedy Uherský parlament i Říšská rada. Měl i neshody s generálním štábem. Naopak ve funkci ho dlouhodobě podporoval císař František Josef I.[3]