Kurilské ostrovy

Ostrov Paramušir, přístav v Severo-Kurilsku. V roce 1952 zde stálo původní město, zničené třemi vlnami tsunami. Nově postavený Severo-Kurilsk na snímku není

Kurily se táhnou v délce 1 200 km mezi japonským ostrovem Hokkaidó na jihozápadě a Kamčatkou na severovýchodě. Nejvyšším bodem souostroví je Alaid (Ojakobajama) na Atlasově ostrově poblíž Kamčatky, která má výšku 2 339 metrů. Ostrovy mají vulkanický původ a představují výčnělky podmořského hřbetu, který se nachází na hranici tektonických desek, nad hladinou moře. Oblast je vulkanicky aktivní; ze sta známých vulkánů je 35 stále aktivních.

Flóra na ostrovech odpovídá jejich zeměpisné šířce, na severu jsou dřeviny druhově chudé (olše, bříza, vrba, jeřáb, zakrslá borovice), na jihu je druhů daleko více; jsou zde smíšené lesy s převažujícími jehličnany (jedle sachalinská, smrk ajanský, modřín kurilský), z listnáčů jsou zastoupeny duby, javory, jilmy a kalopanaxy. V podrostech je mnoho druhů bylin; areál bobulovin je rozšířen na celé souostroví. Roste zde přes 40 endemitů. Je zde několik přírodních rezervací, z nichž nejznámější jsou Kurilskij zapovednik a Malyje Kurily.

Fauna je rozmanitá zejména pokud jde o ptáky (dlouhokřídlí, kachnovití, kormoránovití, buřňákovití, vrabcovití, sovy a dravci), z nichž mnozí zde tvoří rozsáhlé kolonie. Z velkých savců zde žije medvěd hnědý na ostrovech Kunašir, Iturup a Paramušin; na ostrově Šumšu byl v minulém století vyhuben. Pobřežní vody jsou bohaté na ryby a ze savců zde žijí tuleni kroužkovaní, vydry mořské, lachtani ušatí a kosatky dravé. Vody omývající Kurily jsou jedny z nejproduktivnějších oblastí světového oceánu.

Ostrovy se nalézají v subarktickém pásmu, léta jsou chladná a zimy studené. Klima se mění podle zeměpisné šířky, na severu chladnější, na jihu ovlivňované monzuny mírného pásu. Následující údaje jsou z ostrova Simušir, ležícího zhruba uprostřed souostroví: v únoru je průměrná teplota −4,4 °C, v srpnu 11,1 °C, celoroční 3,3 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 1 570,0 mm, které jsou během roku víceméně rovnoměrně rozloženy s mírným maximem v létě. Díky obrovské vodní ploše po obou stranách souostroví je toto vystaveno divokým větrům a častým mlhám. V zimě všechny průlivy mezi ostrovy zamrzají s výjimkou De Vriesova průlivu mezi ostrovy Urup a Iturup.

Južno-Kurilsk na ostrově Kunašir

Ostrovy jsou osídleny značně nerovnoměrně. Trvale jsou osídleny pouze ostrovy Paramušir, Iturup, Kunašir a Šikotan. Podle sčítání z roku 2010 zde žije celkem 19 395 obyvatel.[1] Jsou převážně slovanského typu (Rusové, Bělorusové, Ukrajinci), zbytky původních etnik (Ainu) a některé další národnosti ve velmi malém měřítku (Japonci, Korejci, Tataři atd.).

Nejvýznamnějším oborem je rybolov, díky bohatým lovištím po obou stranách souostroví, a zpracování ryb a mořských produktů (měkkýši – především krakatice, korýši, sumýši, ježovky a chaluhy).

Nacházejí se zde ložiska mnoha nerostů. Přírodní síra se těžila od počátku 20. století. Většina zdrojů se nevyužívá, přestože těžitelné zásoby rud jsou značné, především jde o železo (273 mil. t), titan (39,7 mil. t), stříbro (9 287 t), zlato (1 867 t)[4] a rhenium, které se nachází v plynech sopky Kudrjavyj na Iturupu, kde je největší zdroj tohoto kovu na světě s roční kapacitou 36,7 t představující polovinu světové těžby.[5][6] V Ochotském moři se předpokládají obrovská podmořská naleziště ropy a zemního plynu.

Souostroví má strategický význam nejen pro svůj hospodářský potenciál, ale i z vojenského hlediska. Jsou na něm umístěny ruské jednotky protivzdušné obrany celostátního významu. V jižní části je dislokována 18. střelecká divize s velitelstvím na Iturupu (Gorjačije Ključi) a posádkami na Kunaširu a Šikotanu.[7] Na pobřeží se nacházejí pohyblivé raketové systémy vyzbrojené protilodními střelami. Mimo to jsou na ostrovech rozmístěny jednotky ruské Pohraniční stráže.

Dne 26. listopadu 2021 ruský premiér Michail Mišustin oznámil vytvoření svobodného celního území na Kurilských ostrovech, kdy budou místní podniky na 20 let téměř zcela osvobozeny od daní, rovněž nebude účtována daň z přidané hodnoty z transakcí se zbožím dovezeným ze třetích zemí.[8]

Administrativní dělení prefektury Hokkaidó

         subprefektura Nemuro

     sporná území

V rámci administrativního dělení Ruska spadají Kurily do Sachalinské oblasti a dělí se na tři městské okruhy:

Severokurilský

3 501 km²; 2 535 obyv. v roce 2010[1]

ostrovy Atlasův, Šumšu, Paramušir, Anciferův, Makanru, Onekotan, Charimukotan, Čirinkotan. Ekarma, Šiaškotan, Rajkoke, Matua, Rasšua, Ušiširské a Ketoj a všechny malé ostrovy poblíž nich.

Kurilský

5 146 km²; 7 358 obyv. v roce 2010[1]

ostrovy Iturup, Urup, Broughtonův, Čornyje Braťja, Simušir a všechny malé ostrovy poblíž nich.

Jihokurilský

1 856 km²; 9 502 obyv. v roce 2010[1]

ostrovy Kunašir, Šikotan a Habomajské a všechny malé ostrovy poblíž nich.

Jižní, sporné ostrovy považují Japonci za součást subprefektury Nemuro. Nazývají je „Severní teritoria“ (japonsky 北方地域 či 北方領土 Hoppó čiiki či Hoppó ryódo).[9]

Pojmenování ostrovů pochází z jazyka Ainu, kde kur, znamená stín nebo mrak, tedy mlžné nebo stinné ostrovy. Další teorie vycházející z tohoto jazyka vysvětlují význam podle základu slova kur, což znamená lidé, soukmenovci[10] a kuru překládají jako člověk, který přišel odnikud.

Uvádí se též, že název pochází z ruštiny, podle kouřících sopek, které Rusové objevili z Kuril jako první.

Průběh hranic během historie

Ostrovy byly původně osídleny etnikem Ainu, které však v drtivé většině padlo za oběť sporům mezi Ruskem a Japonskem o nadvládu nad ostrovy. První zprávy o ostrovech přinesla japonská výprava na Hokkaidó v r. 1635[11] a v roce 1644 byly zakresleny do mapy pod názvem Tisíc ostrovů.[12] V roce 1643 sem jako první z Evropanů doplul Maarten Gerritsz Vries, po němž je pojmenován průliv mezi ostrovy Urup a Iturup, a ostrovy popsal, zakreslil do podrobné mapy a vyhlásil nad nimi nizozemskou svrchovanost. De Vries mylně považoval ostrov Iturup za severovýchodní cíp Hokkaida a ostrov Urup za součást amerického kontinentu. V Rusku se první zmínka o Kurilských ostrovech datuje do roku 1646, kdy kozák Nechoroško Ivanovič Kolobov, člen expedice Ivana Moskvitina k Ochotskému moři, hovořil o vousatých Ainech obývajících ostrovy.[13] K severním Kurilám dorazila roku 1697 výprava kozáckého velitele Vladimira Atlasova. Za objevitele Kuril je pokládán sibiřský kozák Ivan Petrovič Kozyrevskij, který ostrovy během dvou expedic jako první zmapoval. V jeho objevech pokračoval v roce 1721 ruský geodet Ivan Michajlovič Jevrejnov, který sestavil podrobnou mapu Kuril. V průběhu 18. století Rusové postupovali na jih, dobývali místní osady a podrobovali si obyvatelstvo. V letech 1778 až 1779 přivedli do poddanství na 1 500 domorodců a téhož roku Kateřina II. osvobodila od daní všechny, kdo se jí poddali.

První setkání Rusů s Japonci v oblasti se uskutečnilo 19. června 1778 ve městě Akkeši na ostrově Hokkaidó, kam Japonci připluli obchodovat s Ainy. V té době si Japonci Hokkaidó ještě plně nepodmanili, ale postupně se přesouvali stále více na sever.

Evropské mocnosti šířily zvěsti, že Rusko má v úmyslu z Kurilských ostrovů zaútočit na Japonsko. Ruská vláda nebyla v oblasti tak vojensky silná, přála si proto mír a z toho důvodu na ostrovech nerozmístila vojenské posádky ani tam nepostavila žádná vojenská zařízení. Jižně od Urupu neměli Rusové žádnou skutečnou vojenskou moc. Japonci začali Ainy považovat za své poddané a podnikali proti nim výpady, mezi Ainy, kteří se cítili ruskými poddanými, protože jim bylo odpuštěno placení ruských daní, vznikala nespokojenost a volali ruské úřady o pomoc. Roku 1799 byly na příkaz japonské vlády na ostrovech Kunašir a Iturup vybudovány dvě vojenské základny pro ochranu japonských zájmů.

První vážná japonská invaze na Kurily se datuje do let 1786–87. Tehdy Japonci výhrůžkami přinutili ruské rolníky, aby opustili Kunašir a Iturup. Japonci na ostrovech poničili ruské kříže a místo nich tam postavili sloupy s nápisem „Toto je majetek Japonska“.

První diplomatická jednání o ostrovech byla vedena počátkem 19. století, ovšem k ujednání došlo až v roce 1855, kdy Rusko podepsalo s Japonskem Šimodskou dohodu, která deklarovala hranici mezi ostrovy Urup a Iturup. Roku 1875 se Rusko a Japonsko dohodly Petrohradskou smlouvou, že Japonci získají celé souostroví výměnou za postoupení Sachalinu Rusku. V mírové dohodě z Portsmouthu podepsané po rusko-japonské válce z let 1904 až 1905 přišlo ale poražené Rusko znovu o kontrolu nad jižní částí Sachalinu a zároveň se navždy zřeklo nároku na jižní Kurily. V srpnu roku 1945 došlo k sovětsko-japonské válce, při níž byly mimo jiné obsazeny Rudou armádou i Kurilské ostrovy. Sovětský svaz toto území anektoval v roce 1946 s odvoláním na Jaltské dohody a Postupimskou deklaraci, která vymezovala Japonsko pouze na ostrovy Honšú, Kjúšú, Šikoku a Hokkaidó. Téhož roku byl z Kurilských ostrovů zřízen jediný administrativní rajón se správním střediskem v Kurilsku. Poté, co bylo o rok později deportováno na 17 tisiíc japonských obyvatel, byl tento rajón začleněn do Sachalinské oblasti.[14] Tato administrativní úprava trvala až do roku 2006, odkdy platí současné dělení na tři okruhy.

Sanfranciská mírová smlouva, kterou Japonsko v roce 1952 uzavřelo mír s většinou spojenců, nebyla Sovětským svazem podepsána. V roce 1956 byla podepsána společná sovětsko-japonská deklarace, která ukončila válečný stav, a obě strany se zavázaly pokračovat v jednáních s cílem uzavřít mír. Poté měl Sovětský svaz navrátit Japonsku Habomajské ostrovy a ostrov Šikotan. Platnost této deklarace Rusko roku 2004 potvrdilo, ale Japonsko požaduje i navrácení ostrovů Kunašir a Iturup a tak není mezi oběma státy podepsána žádná mírová smlouva a status jižní části Kurilských ostrovů zůstává sporný, což je hlavní překážkou v japonsko-ruských vztazích.

Japonsko zakazuje svým občanům navštěvovat jihokurilské ostrovy na ruská víza, aby nepotvrdilo ruské právo na tyto ostrovy.[15] Po ruské invazi na Ukrajinu začalo Japonsko mluvit o nelegální okupaci ostrovů ze strany Ruska a dá se očekávat, že své nároky bude více prosazovat.[16]

Rusko i Japonsko mají mnoho argumentů na podporu tvrzení, že Kurily mají být právě jejich. Jako nejvýznamnější argumenty se dají popsat tyto:

• 
  Nejjižnější, sporná část Kuril
• 
  Kurilští Ainuové před tradičním obydlím – zemnicí
• 
  Ketoj
• 
  Schematická mapa ostrovů