Ostrov Broutona
Ostrov Broutona[2] (rusky Остров Броутона[1]) je neobydlený vulkanický ostrov ve střední skupině Kurilských ostrovů. Administrativně náleží do Kurilského městského okruhu Sachalinské oblasti.
| ostrov Broutona | |
|---|---|
| Остров Броутона (rusky) | |
 Ostrov na satelitním snímku NASA | |
 | |
  ostrov Broutona | |
| Lokalizace | Střední skupina Kurilských ostrovů[pozn. 1] |
| Souostroví | Kurilské ostrovy |
| Stát |  Rusko |
| • oblast | Sachalinská oblast |
| • rajón | Kurilský |
| Topografie | |
| Rozloha | 7,32 km² |
| Zeměpisné souřadnice | 46°43′ s. š., 150°44′ v. d. |
| Délka | 3,2 km |
| Šířka | 4,5 km |
| Nejvyšší vrchol | (801 m n. m.) |
| Osídlení | |
| Počet obyvatel | 0 (2020) |
| Hustota zalidnění | 0 obyv./km² |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pojmenování
Ostrov je nazván na počest britského navigátora Williama Broughtona, který v letech 1796–1798 využil slabosti japonské moci a navštívil mnoho japonských a Kurilských ostrovů. Ainuové ostrov původně nazývali Makanruru, což znamená „ostrov obklopený silnými proudy“; toto jméno používali také Japonci. Ruští navigátoři také používali název Sivučij (rusky Сивучий, Lachtaní); ten kvůli hojnosti mořských živočichů.
Geografie
Ostrov je vrchol vyhaslé sopky, který vystupuje nad hladinu do výšky 800 m. Vyvěrají zde dva prameny pitné vody. V okruhu 3,7 km se rozkládá magnetická anomálie, nejsilnější v Rusku. Ve vzdálenosti 20 jihovýchodně leží skupina ostrovů Čornyje Braťja.
Historie
V carském Rusku
M. I. Golovnin a P. I. Rikord v hydrografickém popisu nazývají ostrov Makantor a společně s ostrovy Čornyje Braťja jej zařazují do jediného souostroví – ostrovy Tčirpoja a Makantor (острова Тчирпоя и Макантор).
Šimodská dohoda z roku 1855 souostroví přisoudila Rusku, avšak v roce 1875 byl předán Japonsku spolu s těmi Kurilskými ostrovy, které Rusku náležely. Výměnou Rusko získalo plnou svrchovanost nad Sachalinem (do té doby, v letech 1855–1875, byl spravován společně Ruskem a Japonskem).
Součást Japonska
V letech 1875–1945 náležel Japonsku.
Součást SSSR/RSFSR
V roce 1945 přešel pod správu Sovětského svazu, administrativně spadal do Sachalinské oblasti RSFSR. Od roku 1991 je součástí Ruska jako nástupnického státu SSSR.[3]
Flóra a fauna
Kvůli izolaci a drsnému podnebí ovlivněnému studeným Ochotským mořem, je flóra ostrova chudá: vyskytuje se zde jen 29 druhů cévnatých rostlin (pro srovnání, na Kunaširu jich je 1 087).[4] Kolem ostrova jsou husté porosty mořských řas. Podobně jako na všech malých ostrovech, je mořská flóra a fauna mnohem bohatší než ta suchozemská. Shromažďují se zde lachtani,[5] tuleni a kalani. Na pobřežních skaliskách hnízdí alkouni, papuchalkové, buřňáci, rackové a buřňáček šedý; dále od pobřeží sokoli, krkavci, konipasi a králíčci.
Odkazy
Poznámky
- Velká ruská encyklopedie ostrov řadí do jižní skupiny, do které též patří Čornyje Braťja, Urup, Iturup a Kunašir.[1]
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Broutona na anglické Wikipedii a Остров Броутона na ruské Wikipedii.
- Иванов, А. Н. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-12-26]. Heslo КУРИ́ЛЬСКИЕ ОСТРОВА́. Dostupné online. (rusky)
- Velký atlas světa.. 3., aktualizované. vyd. Praha: Kartografie, 1992. 288 s. ISBN 80-7011-172-0. S. 61 R 6. o. Broutona.
- СВЕТЕНКО, Андрей. Россия как правопреемница СССР [online]. ВЕСТИ FM, 2016-12-26 [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. (rusky)
- ГАНЗЕЙ, К. С.; ИВАНОВ, А. Н. ЛАНДШАФТНОЕ РАЗНООБРАЗИЕ КУРИЛЬСКИХ ОСТРОВОВ. www.izdatgeo.ru [online]. 2011 [cit. 2021-1-9]. Dostupné online. (rusky)
- Остров Броутона [online]. Камчатско-Курильские экспедиции [cit. 2021-01-16]. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ostrov Broutona na Wikimedia Commons