Kurilská přírodní rezervace

Kurilská přírodní rezervace (rusky Курильский заповедник)[1] je přírodní rezervace, která je vyhlášena na severním a jižním konci ostrova Kunašir, největším a nejjižnějším z Kurilských ostrovů. Zahrnuje rovněž dvě skupiny ostrůvků na jihovýchodě.

Zdroje k infoboxu
Kurilská přírodní rezervace
Курильский заповедник
IUCN kategorie Ia (Přísná přírodní rezervace)
Jezero Kipjaščeje (Кипящее) v kaldeře vulkánu Golovnina
Základní informace
Vyhlášení10. února 1984
Rozloha653,65 km²
SprávaFederální služba pro dohled nad přírodními zdroji
Poloha
StátRusko Rusko
OblastSachalinská
Souřadnice44°5′0″ s. š., 145°59′0″ v. d.
Kurilská přírodní rezervace
Další informace
Webkurilskiy.ru
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oblast je jedním z největších zimovišť mořského ptactva. Nalézá se v tektonicky nestabilní oblasti a je jednou ze dvou ruských přírodních rezervací, které chrání území aktivních sopek (druhou je Kronocká přírodní rezervace). Administrativně je součástí Južnokurilského rajónu Sachalinské oblasti. Založena byla v roce 1984, má rozlohu 65 364 ha.[2][3]

Topografie

Kurilská rezervace sestává ze tří oddělených území:

  • Severní Kunašir (49 899 ha). Pokrývá severní část ostrova. Je zde kompozitní stratovulkán Ruruj (Руруй) o výšce 1 485 m. Na jihovýchodě oblast klesá od vrcholu další činné sopky Ťaťa (1 819 m) k pobřežním terasám. Taťa je typickým příkladem sopky typu Somma, kdy zhroucený vrchol vytváří kalderu a z jejího dna vyrůstá nový ústřední kužel.
  • Jižní Kunašir (15 366 ha) Od severní části se odlišuje plošším reliéfem s nižšími výškovými rozdíly, ve střední části je kaldera sopky Golovnina (541 m) na jejímž dně jsou dvě jezera s vroucí silně mineralizovanou vodou.
  • Malé kurilské pásmo (100 ha) Zahrnuje drobné ostrovy Oskolki (Оско́лки) a ostrovy Ďjomina (Дёмина), které jsou poznamenány denudačními procesy. Z geologického hlediska jsou pokračováním poloostrova Nemuro, nejvýchodnějšího bodu ostrova Hokkaidó.
Červeně vyznačená Kurilská rezervace pokrývá jižní a severní část Kunaširu a dvě skupiny ostrůvků Malého kurilského pásma
Stratovulkán Ruruj, pohled z Južno-Kurilsku

Podnebí

Na Kurilách vládne subpolární podnebí bez suchých období (Dfc podle Köppenovy klasifikace podnebí).

Flóra a fauna

Přibližně 70% rezervace je zalesněno, většinou jehličnatými stromy. Běžný je smrk ajanský (Picea jezoensis), smrk Glehnův (Picea glehnii) a jedle sachalinská (Abies sachalinensis). Podrost je hustý, na mořském pobřeží jsou houštiny růže svraskalé (Rosa rugosa). Vyskytuje se zde 838 druhů cévnatých rostlin ze 414 rodů.[3]

Břehy obývá ohrožená vydra mořská. Charakteristickými savci obývajícími lesy jsou medvěd hnědý, liška, zajíc, veverka, sobol a lasice.

Bylo napočítáno 26 hnízdících párů ohroženého výra Blakistonova (Bubo blakistoni).[4]

Výr Blakistonův (ohrožený)
Hlavatka japonská (kriticky ohrožený druh)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kurils Nature Reserve na anglické Wikipedii.

  1. Бобров, В. В. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-11-18]. Heslo КУРИ́ЛЬСКИЙ ЗАПОВЕ́ДНИК. Dostupné online. (rusky)
  2. Kurils Zapovednik (Official Site) [online]. Ministry of Natural Resources and Environment (Russia) [cit. 2016-01-21]. Dostupné online. (rusky)
  3. Kurils Zapovednik [online]. Ministry of Natural Resources and Environment (Russia) [cit. 2020-11-18]. Dostupné online. (rusky)
  4. Kuril Nature Reserve - Flora and Fauna [online]. Ministry of Natural Resources and Environment (Russia) [cit. 2016-03-11]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.