Krkonošské hřbety

Krkonošské hřbety náleží do geomorfologického celku Krkonoš [1]. Severní svahy spadají do polského Janovického rudohoří, na západě je od Jizerských hor odděluje Novosvětský průsmyk. Skládá se z okrsků Slezský hřbet a Český hřbet, což je dvojice hlavních krkonošských rovnoběžně vedoucích hřbetů. Z jižního svahu Českého hřbetu a ve východní části i Slezského hřbetu vybíhají četné rozsochy, které společně tvoří přiléhající sousední podcelek Krkonošské rozsochy. Specifickým místem patřícím do Krkonošských hřbetů je Harrachovská kotlina, která je geomorfologickou částí v západním zakončení Slezského hřbetu.

Kotel od východu

V Krkonošských hřbetech se kromě Zadní Planiny vyskytují veškeré krkonošské vrcholy vyšší 1400 metrů. Drtivá většina vrcholů je soustředěna do os obou hřbetů, bočních vrcholů je minimum, některé již geomorfologicky patří do Krkonošských rozsoch. Slezský hřbet je vymezen na západě Mrtvým vrchem a na východě Čelem. Český hřbet je vymezen na západě Ptačincem a na východě Studniční horou.

Slezský hřbet tvoří hlavní evropské rozvodí Severního a Baltského moře. Severní svahy spadají do povodí Odry, jižní do povodí Labe. Do jeho povodí spadá kompletně i Český hřbet. V prostoru Krkonošských hřbetů pramení významnější toky Labe, Bílé Labe, Úpa, Malá Úpa a Mumlava.

Jediným významnějším sídlem, jehož souvislá zástavba z větší části leží v prostoru Krkonošských hřbetů, je Harrachov, významněji sem zasahuje ještě Špindlerův Mlýn. Jinak se zde vyskytují luční enklávy s roztroušenou zástavbou, ve vrcholových partiích pak izolované horské boudy. Kromě nich se lze na hřebenech potkat i s nedokončeným opevněním budovaným před druhou světovou válkou proti nacistickému Německu.