Rýchory (geomorfologický okrsek)

Rýchory náleží do geomorfologického celku Krkonoš a podcelku Krkonošské rozsochy[1]. Od západněji položené Černohorské hornatiny je odděluje údolí Lysečinského potoka a následně řeky Úpy. V jihozápadním cípu jí tok Úpy odděluje i od Vrchlabské vrchoviny. Jižní svahy spadají do Krkonošského podhůří, jihovýchodní do Broumovské vrchoviny. Po hřebeni Čepele a prostorem Albeřického vrchu prochází státní hranice mezi Českou republikou a Polskem.

Žacléřský hřbet a na něj navazující hřeben vybíhající z Mravenečníku severním směrem tvoří hlavní evropské rozvodí Severního a Baltského moře. Severovýchodní (polskou) část odvodňují levé přítoky řeky Bóbru. Větší část okrsku odvodňuje řeka Úpa protékající okolo jihozápadního okraje. Nedaleko Rýchorské boudy se nachází tzv. Rýchorská studánka, která je pramenem Maxova potoka.

Až na malé oblasti jižních svahů okrsku se celá česká část nachází na území Krkonošského národního parku. Větší část je zalesněna hospodářskými smrčinami, které zatím nepostihlo tak masívní kácení, jako v jiných částech Krkonoš. Ve vrcholovém prostoru Dvorského lesa se nachází reliktní bukový prales. Luční enklávy mají různou velikost od velmi malých (Sněžné boudy) až pod rozsáhlé (Horní a Dolní Albeřice).

Jedinou veřejnou silniční komunikací uvnitř obvodu okrsku je silnice vedoucí z Horního Maršova končící v Horních Albeřicích. Dále se zde nachází síť neveřejných cest různé kvality obsluhující jednotlivé luční enklávy a fungující pro potřeby lesního hospodaření. Prostorem prochází červeně značená Cesta bratří Čapků z Pomezních Bud do Trutnova a množství dalších značených tras.

Nepočítáme-li vsi Horní a Dolní Albeřice, vyskytuje se v prostoru okrsku pouze roztroušená budní zástavba soustředěná na jednotlivé luční enklávy. Většími z nich jsou osady Rýchory a Vízov. Známou stavbou je Rýchorská bouda. Prostorem hlavního hřebenu je vedena nedokončená linie lehkého opevnění budovaného před druhou světovou válkou proti nacistickému Německu.