Kostel svatého Václava (Šluknov)

Detail presbytáře

Jednolodní barokní sakrální stavba stojí na obdélníkovém půdorysu, polokruhově zakončený presbytář směřuje na severovýchod. Boční fasády lodi člení vysoké stupňovité sokly, na něž navazují sdružené pilastry zakončené kompletním kladím, které obepíná celou stavbu.[11] Okna završuje odsazený, polokruhově zakončený záklenek doplněný šambránou přecházející v nadokenní římsu. Hlavní vstup v jihovýchodní stěně zdobí portál se splávkovou římsou, po jehož stranách stojí pozdně barokní sochy svatého Jana Křtitele a svatého Pavla. Do jihozápadního průčelí je začleněna hranolová věž s podchodem klenutým valenou klenbou. Její nároží zdobí pilastry, okna jsou obdélná, zakončená polokruhovým obloukem. V podchodu je umístěna prázdná nika, ve které stála socha svatého Václava z první poloviny 19. století. Boční stěny doplňuje obdélná sakristie při severozápadní stěně a předsíň s oratoří v patře při jihovýchodní stěně.[13] Ve zdech lodi a presbytáře jsou zazděné klasicistní náhrobky.[9]

Loď je sklenuta třemi vzájemně oddělenými poli valené klenby s lunetami, paprsčitě zakončený presbytář taktéž valenou klenbou s lunetou. Stěny a pilíře člení pilastry, štuková výzdoba pochází z doby výstavby kostela a představují ji především páskové a akantové ornamenty. Zděný kůr přechází v dřevěné galerie, místy třípatrové. Mobiliář pochází především z druhé poloviny 18. století a z přelomu 18. a 19. století. Klasicistní hlavní oltář z konce 18. století zdobí obraz Zavraždění svatého Václava od Jana Jiřího Schmidta. Na starších brankách stojí sochy svatého Víta a svaté Ludmily. Pod okny presbytáře jsou umístěny prosklené rakve s figurínami svaté Inocencie a svatého Inocencia. Na konzolách stojí sochy svatého Prokopa a svatého Vojtěcha z druhé čtvrtiny 18. století.[13] Autory sochařské výzdoby jsou šluknovský sochař Franz Bienert a českokamenický Josef Klein, který rovněž zhotovil původní hlavní oltář, boční oltáře a křtitelnici.[9][14] Moderní obětní stůl, ambon a kříž jsou vyrobeny z taveného zlatavého skla a pozlacené oceli. Vyrobil je Ateliér Vitraj a 28. července 2018 je posvětil litoměřický biskup Jan Baxant.[15] Do té doby používaný obětní stůl pocházel z předchozího kostela. Novodobá křtitelnice napodobuje klasicistní předlohu, původní dřevěné víko zdobí velká skupina zobrazující Křest Páně. Bohatě zdobenou kazatelnu doplňují postavy evangelistů a na stříšce socha Krista Vládce. Klasicistní boční oltáře pocházejí z přelomu 18. a 19. století a jsou na nich umístěny mladší sochy Jezulátka a Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Naproti hlavnímu vchodu stojí oltář svaté Barbory, který pochází z druhé čtvrtiny 18. století a zdobí jej sochy svaté Barbory, svatého Josefa, svatého Jáchyma a svaté Anny Samotřetí. Dva protějškové oltáře pocházejí z druhé třetiny 18. století a zdobí je socha Madony a obraz svatého Jana Nepomuckého. Obraz Sen svatého Jakuba z roku 1737 od Václava Vavřince Reinera (1689–1743), umístěný původně na zdi lodi, je od roku 2003 vystaven v Galerii a muzeu litoměřické diecéze.[14] Do zdi jsou zasazeny dva kamenné náhrobky, renesanční figurální z roku 1548 (hrob Ernsta ze Schleinitz) a nápisový z roku 1664.[13] Z původních zvonů pocházejících z 18. století se v hlavní věži dochoval pouze jeden.[9] Dochované jesličky byly poprvé postaveny na Vánoce roku 1921 a později je doplnily nové figury a útěk do Egypta. Podklad je dlouhý 6 metrů, široký 2 metry a figury dosahují výšky 20 až 25 centimetrů. Na jesličkách se podílela řada betlémářů Šluknovského výběžku, jako Franz Rosche (1885–1944), Anton Wendler (1897–1972) či Franz Schütz (1906–2000).[16]

Šluknovský kostel vlastnil varhany nejpozději v 16. století. Ty prokazatelně existovaly roku 1616, postavil je patrně šluknovský varhanář a kantor Benignus Weindt (asi 1580–1650), zanikly však při požáru.[17] Kostel z roku 1650 obdržel nové varhany neznámých dispozic, na kterých roku 1698 pracoval českokamenický mistr Tobias Fleck (je možné, že je také sestavil).[17][18] I tento nástroj zničil požár a v ještě nedokončeném kostele jsou k roku 1719 zmíněny pravděpodobně provizorně pořízené varhany. Zcela nové, na místní poměry veliké, postavil v letech 1736–1737 mistr Franz Fassmann (1697–1760) z Prahy. Celkem obsahovaly 22 rejstříků: 12 hlavní stroj, 6 pozitiv v zábradlí a 4 pedál. Hrací stůl byl vestavěný v podstavci a varhaník tak seděl zády k oltáři. Bohatě štafírovanou skříň zdobily tři sochy.[18] Nástroj procházel pravidelnou údržbou až do roku 1879, kdy cvikovský varhanář Heinrich Schiffner (1853–1938) postavil nové, na svou dobu moderně pojaté varhany. Ty disponovaly 29 rejstříky ve dvou manuálech a pedálu a celkem obsahovaly 1 780 píšťal. Hojně pochvalovaný nástroj začal brzy vykazovat nedostatky, které roku 1890 přestavbou odstranila budyšínská firma Hermann Eule. Poslední varhany pocházejí z let 1939–1940. Za cenu 40 tisíc říšských marek je dodala žitavská firma Andreas Schuster & Sohn. Nástroj s elektropneumatickou trakturou patří k největším v Čechách, disponuje 47 rejstříky ve třech manuálech a pedálu a více než třemi tisíci píšťalami,[pozn. 2] z nichž některé pocházejí z předchozích Schiffnerových varhan.[17][18][19]

• MANDAŽIEV, Petr. K počátkům tvorby Zachariase Hoffmanna z Lipové: několik poznámek ke vzniku architektury šluknovského kostela. In: Mandava: vlastivědné čtení z Varnsdorfu, Šluknovského výběžku a saského příhraničí. Ročenka kruhu přátel muzea Varnsdorf. Varnsdorf: Kruh přátel muzea Varnsdorf, 2010. S. 15–21.
• POCHE, Emanuel, a kolektiv. Umělecké památky Čech, svazek 3, P-Š. Praha: Academia, 1980. 538 s. Kapitola Šluknov, s. 501.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Václava na Wikimedia Commons
• Pořad bohoslužeb v arciděkanském kostele sv. Václava; Farní ul., Šluknov (katalog biskupství litoměřického)
• Oficiální stránky farnosti

		Svobodovo náměstí Kříž Sochy svatého Vojtěcha, Jana Nepomuckého a Prokopa	Bývalé městské divadlo
			Fara
		Kostel svatého Václava
		Náměstí Míru