Oratoř (architektura)
Oratoř (latinsky orare, „modlit se“ a oratorium, modlitebna) znamená v češtině vyvýšené a oddělené místo k modlitbě v kostele, obvykle se zvláštním vchodem.
Královská oratoř u sv. Víta v Praze
Vývoj
V pozdní gotice a v renesanci byly oratoře otevřené, jako například Královská oratoř v katedrále svatého Víta v Praze. V barokní době se často stavěly uzavřené a zasklené dřevěné oratoře na stěně kostela v blízkosti hlavního oltáře, určené buď pro šlechtu nebo pro soukromou pobožnost řeholníků a řeholnic. Pokud je chrám v blízkosti zámku, bývá oratoř přístupná přímo z něho.
Někdy se slovo užívá i pro latinské oratorium, které má širší a odlišný význam.
Odkazy
Literatura
- Oldřich J. Blažíček, Jiří Kropáček: Slovník pojmů z dějin umění, Praha, Odeon, 1991, ISBN 80-207-0246-6
- Jaroslav Herout: Slabikář návštěvníků památek, Praha, SSPPOP, 1978, str. 188–189
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu oratoř na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo oratoř ve Wikislovníku
Portály: Architektura a stavebnictví
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.