Diorit

Diorit je z geochemického hlediska alkalicko-vápenatá intermediální hornina s obsahem SiO₂ přibližně 65 %.[1] Mineralogicky obsahuje asi 50 % Ca-Na živců, z nichž pochází většina z plagioklasové řady.[2]. Dominantním minerálem je andezin, v malém množství se vyskytuje i mikroklín. Asi 5 % objemu může tvořit křemen. Asi čtvrtinu objemu tvoří amfibol a v menší míře tmavá slída biotit. Může obsahovat i minerály skupiny pyroxenu, zvláště augit. Z tmavých minerálů lze zřídka najít i olivín nebo granát. Akcesorickými minerály jsou hlavně zirkon, apatit, magnetit, ilmenit a sulfidické minerály. Diority jsou často šedé, tmavě šedé až šedě-zelené barvy. Zelený odstín je obvykle způsoben chloritizací. Diorit patří mezi přechodné typy vyvřelých hornin, které často prostupují navzájem s horninami podobného složení.[3] Variety chudé na tmavé minerály se označují jako leukodiorit. Pokud je přítomen olivín a na železo bohatý augit, hornina přechází do melanodioritu, který je velmi blízký gabru. Podobně, v případě, že je v hornině zvýšený obsah křemene, lze hovořit o křemenném dioritu. Pokud je křemene více než 20 %, označuje se hornina jako tonalit. Pokud je ve významnějším množství přítomen kromě křemene i ortoklas (draselný živec), hornina se označuje monzodiorit nebo granodiorit.

Vznik dioritu je často spojen s většími intruzemi granitoidů nebo gabra. Diority také vznikají při parciálním tavení mafických hornin nad subdukčními zónami. Často vzniká a tvoří batolity ve vulkanických obloucích, pohořích kordiliérového typu jako jsou například Andy. Jeho výlevná forma je podstatně častější a označuje se jako andezit.

Diorit v diagramu QAPF

Diorit je velmi pevná hornina. Ve starověkém Egyptě byly dioritové nástroje používány k opracování granitu. Diorit se po vyleštění též používal na trvanlivé předměty. Známá je zejména stéla z tmavého dioritu s vytesaným Chammurapiho zákoníkem, která je dnes v pařížském Louvru. Diorit byl k podobným účelům používán po celém Blízkém východě ve starověkém Egyptě, Babylonii, Assýrii a Sumeru. Sargon Akkadský vedl kvůli nalezištím dioritu několik válečných tažení.

Dnes se diorit používá jako stavební a obkladový kámen, pro svou tvrdost a vysokou odolnost. Jako drť je vhodný jako přísada do betonů. Dalším využitím dioritu je hlavně štěrk ve stavbě komunikací.

Diorit je poměrně vzácný, jeho nejvýznamnější výskyt ve světě je v okolí města Sondrio v Itálii; Durynsku a Sasku v Německu. Vyskytuje se také ve Finsku, Rumunsku, severovýchodním Turecku, středním Švédsku, Skotsku, ostrově Guernsey v průlivu La Manche, pohoří Darrans range na Novém Zélandu a v Andách. V USA se nachází v oblasti Basin and Range Province, ve státech Minnesota a Montana. Na Korsice se vyskytující orbikulární varieta se označuje jako „napoleonit“ nebo „korzit“.

V České republice jsou diority typické ve Slezsku, v dyjském masivu u Znojma, nebo u Nasavrk, Mutěnína a v kdyňském komplexu.[4]

Na Slovensku se diority vyskytují jen v malé míře v Nízkých a Vysokých Tatrách, Malých Karpatech, ve Štiavnických vrších. Také na některých místech ve veporiku a v Spišsko-gemerském rudohoří.[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Diorit na slovenské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Diorit na Wikimedia Commons

Diorit