Janovská republika

Janovská republika (italsky Repubblica di Genova, ligursky Repúbrica de Zêna, latinsky Res Publica Ianuensis), pak od roku 1580 celým názvem Nejjasnější janovská republika (italsky Serenissima Repubblica di Genova) byla nezávislá republika v Ligurii na severozápadním pobřeží Apeninského poloostrova. Její původ lze hledat v polovině 11. století, kdy se Janov stal samosprávnou městskou komunou, zanikla pak v roce 1798, kdy na jejím území vznikla Ligurská republika, resp. v roce 1805, kdy bylo území anektováno napoleonskou Francií.

Nejjasnější republika janovská Serenissima Repubblica di Genova (it) Res Publica Ianuensis (la) Repúbrica de Zêna (lij) ↓ 11. století–1797 1814–1815 ↓ vlajka znak
Motto: Respublica superiorem non recognoscens
geografie Rozsah Janovské republiky Janovská republika a její kolonie
hlavní město:	Janov
rozloha:	cca 14 000 km² (16. století)
obyvatelstvo
počet obyvatel:	cca 600 000 (16. století)
jazyky:	italština, ligurština, latina, korsičtina, řečtina, arabština
náboženství:	římskokatolické (státní), ortodoxní, judaistické, islámské
státní útvar
státní zřízení:	oligarchická republika
měna:	genovino
vznik:	11. století – založení
zánik:	7. ledna 1815
závislá území:	Korsika (1284–1768) Gazarie (1266–1475) Tabarka (1540–1742) Chios (1347–1566) Gibelletto (1109–1302)
státní útvary a území
předcházející: Italské království Korsické království následující: Ligurská republika Sardinské království Korsické království Janovské vévodství Korsická republika Monacké knížectví

Ve středověku patřila k nejvýznamnějším obchodním centrům Středomoří a se svými konkurenty — Pisou v 11. – 12. století, od níž Janov získal Korsiku a část Sardínie; ve 13. století – 14. století pak s Benátkami — vedla řadu ozbrojených konfliktů. Byla přezdívána jako „la Superba“, „la Dominante“, „Dominante dei mari“ („dominanta moří“) a „la Repubblica dei magnifici“.

Janov a jeho námořní flota, Christoforo de Grassi, 1597, kopie původního díla z roku 1481, Galata Museo del Mare, Janov

K rozvoji svého vlivu využila především křižáckých tažení a v Levantě založila mnoho svých faktorií. Ve spolupráci s Nikájským císařstvím nabyla velkého vlivu v Egejském moři (např. ostrov Chios jí patřil až do roku 1566) a v Černomoří. Od 13. století v ní vládla oligarchie a roku 1339 byl zřízen úřad dóžete. V letech 1378 – 1381 rivalita s Benátkami vyústila ve válku, ve které byla Janovská republika poražena na hlavu v bitvě u Chioggie a která se stala počátkem pozvolného úpadku. Ten vyvrcholil na počátku 16. století, kdy republika na téměř třicet let ztratila svou nezávislost v souvislosti s francouzsko-španělským soupeřením o nadvládu nad Apeninským poloostrovem.

Obchodní trasy, kolonie a vliv Janovské republiky

Samostatná vláda oligarchie byla obnovena až v roce 1528, tentokrát ovšem v úzkém spojenectví se Španělskem, jež bylo na vrcholu své imperiální moci. Janovští finančníci patřili k oporám španělského trůnu a podíleli se jak na zámořských výbojích, tak i na potlačování Nizozemské revoluce.

Postupný úpadek Španělska jako světové velmoci v 17. a 18. století se projevil i na postavení Janova. V roce 1768 byl nucen prodat Korsiku Francii. V roce 1797 byla republika okupována francouzskými revolučními vojsky, která vyhlásila tzv. Ligurskou republiku jako jeden z obdobných klientských útvarů na italské půdě. Roku 1805 nakonec Napoleon území úplně připojil k francouzskému císařství jako součást Apeninského departamentu. Ačkoli bylo v roce 1814 po porážce Napoleona vyhlášeno obnovení Janovské republiky, bylo její území o rok později oktrojem Vídeňského kongresu přiřčeno Sardinskému království, které území připojilo jako Janovské vévodství.