Konzervativní strana (Spojené království)

Kořeny strany pochází z frakce, která v 18. století vznikla ve straně Whigů a soustředila se kolem Williama Pitta mladšího. Původně byli označováni jako nezávislí Whigové a po Pittově smrti se začali označovat Toryové. Jednalo se o narážku na Torye, politickou skupinu, která existovala od roku 1678, ale neměla organizační vztah ke skupině Pittových spojenců. Asi od roku 1812 se pojem Toryové začal používat pro novou stranu.

Ve 20. letech pak George Canning poprvé pro stranu použil termín konzervativní. Oficiálně byl tento název přijat okolo roku 1834 v době, kdy byl jejím vůdcem Robert Peel a v souvislosti s vydáním Tamworthského manifestu.

Rozšíření volebního práva přimělo stranu popularizovat svou koncepci pod vedením Edwarda Smith-Stanleye a Benjamina Disraeliho. Roku 1888 byla vytvořena aliance s Liberálně unionistickou stranou a pod vedením Roberta Cecila a Arthura Balfoura vládla následujících téměř dvacet let až do drtivé porážky roku 1906, kdy ve straně došlo k rozkolu v otázce volného obchodu.

V období první světové války se konzervativci zapojili do koaliční vlády za účasti všech stran, jejíž funkční období skončilo roku 1922. Rozchod iniciovali Andrew Bonar Law a Stanley Baldwin a konzervativci byli vládní stranou až do roku 1931, kdy vstoupili do vlády národní koalice, která později pod vedením Winstona Churchilla provedla zemi obdobím druhé světové války. V poválečném období strana podporovala některá opatření sociálního státu, i když Churchill, Anthony Eden, Harold Macmillan i Alec Douglas-Home pokračovali v podpoře relativně liberálních omezení trhu a menších státních intervencí.

Vláda Edwarda Heatha uskutečnila zapojení Velké Británie do Evropské unie, ale nebyla schopna vzdorovat tlaku odborů v době hospodářského poklesu a velkých stávek. Po nástupu Margaret Thatcherové začala strana uplatňovat monetaristickou politiku, podporovala volný trh a provedla privatizaci státem vlastněných společností. V zahraniční politice dosáhla vítězství ve válce o Falklandy. V době nástupu Johna Majora byla vláda populární, a to i poté, co se hospodářství dostalo do recese. Vlivem pokračujícího poklesu hospodářství musel značný počet obyvatel prodat své domy, nezaměstnanost narůstala, vláda se stávala nepopulární a ve volbách roku 1997 byla poražena Labouristickou stranou.

V následujících letech byli konzervativci v opozici. Poté, co 6. května 2005 rezignoval jejich vůdce Howard, byl do čela strany zvolen David Cameron. Po svém zvolení vyjádřil nutnost reformy strany a posunu jejich programu do centra tak, aby se stala přitažlivější pro mladé, liberální voliče. Rovněž vyslovil svůj obdiv k Margaret Thatcherové, i když sám sebe neoznačil za thatcheristu. Následně začalo docházet k příklonu voličů ke Konzervativní straně, což se mimo jiné projevilo^[zdroj?] vítězstvím jejího kandidáta Borise Johnsona, který se v květnu 2008 stal prvním konzervativním londýnským starostou.

Boris Johnson, vůdce strany od července 2019

Po zvolení Davida Camerona se politika strany zaměřuje na sociální problematiku a kvalitu života, do popředí se dostávají témata životního prostředí, vládní služby (zdravotnictví, imigrace) a školství.

Strana prosazuje zachování jednotného státu a nesouhlasí se zvětšováním skotské nezávislosti. Místo toho prosazuje decentralizaci státní správy, i když respektuje již vzniklý skotský parlament a velšský sněm.

V ekonomické oblasti konzervativci vystupují ostře vůči přijetí eura ve Velké Británii. V daňové oblasti podporují snížení přímých daní, zastavení růstu daní a snížení vládních výdajů.

Strana kritizovala labouristický multikulturalismus, který podle ní vytvořil kulturní vakuum. Pod vedením Davida Camerona však výrazně odklonila od tradičního konzervativismu směrem k sociálně liberálním a levicovějším pozicím a změnila i styl své prezentace. Začala se zaměřovat i na voliče z řad neevropských imigrantů. Došlo k setření posledních signifikantních rozdílů mezi Konzervativní stranou a New Labour.[9][10] Ve volebním programu slíbila zvýšení školného a zastavení růstu platů ve veřejném sektoru a zvýšeni věku pro odchod do důchodu.

V rámci zahraničních vztahů má být pokračováno ve zvláštních vztazích se Spojenými státy, aktivním zapojení mezinárodních seskupení NATO a Commonwealth a podpoře volného mezinárodního obchodu.

Ve straně převládá euroskeptický tábor. Strana aktivně bojovala proti přijetí Lisabonské smlouvy, která podle ní převádí příliš mnoho suverenity do Bruselu. Nicméně její představitelé uvedli, že nebudou jednání o této smlouvě po její ratifikaci znovu otevírat.

• Benjamin Disraeli
• Neville Chamberlain
• Winston Churchill
• Harold Macmillan
• Alec Douglas-Home
• Margaret Thatcherová
• John Major
• David Cameron
• Theresa Mayová
• Boris Johnson

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Conservative Party (UK) na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Konzervativní strana na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky