Edward Smith-Stanley

Narodil se jako syn Edwarda Smith-Stanleye, 13. hraběte z Derby, a jeho manželky Charlotte. Stanleyovi byli rodinou s dlouholetou historií a patřili k bohatým velkostatkářům. Jejich sídlem bylo Knowsley Hall v Lancashire. Studoval na škole Eton College a později na Christ Church v Oxfordu.

Do parlamentu byl zvolen roku 1820 za stranu Whigů. Když se tato strana dostala roku 1830 znovu k moci stal se správcem Irska ve vládě Charlese Greye a následující rok se stal i jejím členem. Roku 1833 získal významnější pozici ministra zahraničí. Jako konzervativec se rozcházel s ostatními ministry v názoru na zrušení irské církve a roku 1834 rezignoval.

Poté vytvořil skupinu politiků, která chtěla prosazovat umírněnou politiku zasazenou mezi radikální směr prosazovaný Johnem Russellem a konzervativizmus Toryů. Nicméně posun politiky Toryů do centra vymezený Tamworthským manifestem vydaným Robertem Peelem vedl k tomu, že několik politiků ze strany Whigů, včetně Stanleye přešlo do strany Toryů.

V druhé Peelově vládě se roku 1841 stal znovu ministrem zahraničí. Roku 1844 se stal členem Sněmovny lordů. Následující rok se rozešel s premiérem v názoru na zrušení cla na obilí a dokázal o svém názoru přesvědčit i většinu Konzervativní strany. Roku 1851 zdědil po svém otci titul hraběte z Derby.

V únoru 1852 vytvořil po pádu vlády Johna Russella kabinet menšinový. V něm se stal ministrem financí málo známý Benjamin Disraeli. Proto, že mnoho starších bývalých konzervativců bylo příznivci Peela, musel sestavit vládu z mladých, málo zkušených politiků. Spolu s ministrem zahraničí prosazoval zahraniční politiku založenou na finanční síle s úmyslem vyhnout se válce za každou cenu, vytvářet koalice s ostatními mocnostmi a snažit se řešit problémy diplomatickou cestou.

Vláda nebyla schopna získat v dolní komoře parlamentu potřebnou většinu a tak v prosinci téhož roku odstoupila. Jejím nástupcem se stal Gordonův kabinet Peelových příznivců.

Roku 1858 vytvořil, po demisi kabinetu Henryho Templa, další menšinovou vládu, v níž se stal ministrem financí a předsedou Dolní sněmovny znovu Disraeli. Největším úspěchem této vlády bylo zrušení Východoindické společnosti a tím i získání přímé kontroly Británie nad Indií. Funkční období kabinetu bylo krátké a skončilo zhruba po roce.

Stanley se vrátil do funkce premiéra znovu v roce 1866 po pádu druhé Russellovy vlády. Hlavním úspěchem bylo prosazení reformního zákona, který významně rozšířil počet občanů s volebním právem. Na počátku roku 1868 se stáhl s politiky a jeho nástupcem ve funkci premiéra se stal Disraeli.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Edward George Geoffrey Smith-Stanley, 14th Earl of Derby na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Edward Smith-Stanley na Wikimedia Commons