Boris Johnson

Zvažoval kandidaturu do Evropského parlamentu v roce 1994. V roce 1997 chtěl kandidovat do britské dolní sněmovny v některém londýnském okrsku, stranou byl však vyslán do tradičně labouristického okrsku v severním Walesu. Získal 23 % hlasů a porazil ho labouristický kandidát.

Je členem Konzervativní strany. V letech 2001 až 2008 byl členem dolní komory Parlamentu Spojeného království, byl také ministrem ve stínové vládě. V letech 1999 až 2005 stál v čele časopisu The Spectator. V květnu 2008 byl za Konzervativní stranu zvolen londýnským starostou, když ve volbách porazil svého předchůdce Kena Livingstona, v roce 2012 pak byl znovuzvolen. V květnu 2016 ho na této pozici vystřídal labourista Sadiq Khan.

Johnson je soustavným kritikem Evropské unie. Projekt eura, tedy společné měny, označil za "katastrofu". Požadoval omezení britských vztahů s EU a referendum o podobě těchto vztahů.[11] V roce 2016 se v rámci Konzervativní strany postavil do čela tábora obhajující v referendu o členství Spojeného království v Evropské unii volbu vystoupení země z EU. Po této úspěšné kampani oznámil, že se nechce ucházet ani o post premiéra, ani o pozici vůdce Konzervativní strany.

Od 13. července 2016 do 9. července 2018 zastával úřad britského ministra zahraničí.[12]

Již v červnu roku 2017 se (přes jeho deklarované odmítnutí takových ambicí) o něm hovořilo jako o možném uchazeči na pozici britského premiéra, poté, co jeho Konzervativní strana v čele s premiérkou Theresou Mayovou nezískala v předčasných parlamentních volbách dostatečnou většinu.[13]

V souvislosti s nezdary v otázce vystoupení Spojeného království z Evropské unie (brexit) ohlásila premiérka Mayová v květnu 2019, že odstoupí ze svých funkcí. Boris Johnson se bezprostředně poté stal vážným kandidátem na post předsedy Konzervativní strany a tím také na post britského premiéra.

V nahrávce z tajné schůzky v říjnu 2016 uvedl úředník izraelské ambasády Šai Masot, že britský ministr zahraničí Boris Johnson „je idiot“, ale je „v zásadě dobrý“, protože podporuje Izrael.[14]

Johnson podpořil vojenskou intervenci v Jemenu pod vedením Saúdské Arábie a odmítl zastavení dodávek britských zbraní do Saúdské Arábie,[15] protože podle Johnsona neexistuje jasný důkaz, že by se Saúdové dopouštěli ve válce v Jemenu válečných zločinů.[16] V září 2016 byl Johnson kritizován, že zablokoval na půdě OSN vyšetřování válečných zločinů Saúdské Arábie v Jemenu ze strany nezávislé vyšetřovací komise OSN.[17] Vláda britské premiérky Theresy Mayové, ve které Johnson působí jako ministr zahraničí, čelí kritice, že se nepřímo podílí na páchání válečných zločinů a na smrti jemenských civilistů.[18]

Johnson poprvé navštívil Turecko jako ministr zahraničních věcí v září 2016. Tehdy vyjádřil pokračující britskou podporu vládě prezidenta Erdoğana po nezdařeném pokusu o vojenský převrat v Turecku. Johnson také slíbil, že britská vláda bude podporovat vstup Turecka do Evropské unie.[19]

V prosinci 2017 označil v rozhovoru pro list Sunday Times Rusko za „uzavřenou, protivnou, militaristickou a nedemokratickou“ zemi. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov si po setkání s Johnsonem stěžoval na „sérii agresivních a urážlivých prohlášení“ ze strany Johnsona a dalších členů britské konzervativní vlády.[20]

Johnson podpořil tureckou invazi do Afrínu v Sýrii, která začala v lednu 2018 a je namířena proti syrským Kurdům, a prohlásil, že Turecko má právo na ochranu svých hranic.[21]

V březnu 2018 přirovnal Rusko pod vládou Vladimira Putina, které mělo od června 2018 hostit mistrovství světa v kopané, k nacistickému Německu, jež roku 1936 využilo letní olympiádu v Berlíně k propagandistickým účelům.[22] Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová nato prohlásila, že Johnson je „otráven jedem nenávisti a zloby“ a dále uvedla, že „jakékoli podobné paralely a srovnání naší země, která obětovala miliony lidí v boji proti nacismu na východní frontě druhé světové války, která bojovala na svém území a potom osvobodila Evropu, jsou ze zásady neakceptovatelné a nejsou hodny šéfa diplomatického sboru evropského státu.“[22]

Dne 20. března 2018 v rozhovoru pro Deutsche Welle se novinářka Žanna Němcovová zeptala Johnsona, proč si myslí, že za útokem na dvojitého agenta Skripala stojí Rusko. Johnson odpověděl, že mu britští vědci ze státní laboratoře v Porton Downu osobně sdělili, že jsou si zcela jisti, že je odpovědné Rusko.[23] 3. dubna ředitel laboratoře v Porton Downu Gary Aitkenhead prohlásil, že vědci nebyli schopni určit, ze které země použitý nervový jed pochází.[24] Poslanec opoziční Labouristické strany Chris Williamson na to reagoval slovy, že Johnson „lhal, aby ospravedlnil zahraniční politiku naší země."[25]

Kvůli neshodám ve vládě Theresy Mayové, které panovaly kolem odchodu Británie z Evropské unie, dne 9. července 2018 oznámil svoji demisi.[26]

Členové Konzervativní strany zvolili Borise Johnsona v červenci 2019 dvoutřetinovou většinou (66,4 %) svým novým vůdcem. Po odstoupení Mayové jej královna Alžběta II. dne 24. července jmenovala novým premiérem Spojeného království.

Bezprostředně poté oznámil Johnson složení nové britské vlády. Jsou v ní převážně političky a politikové, kteří jsou známí jako tvrdí zastánci brexitu, tedy opuštění Evropské unie (termín je 31. říjen 2019). Ministrem zahraničních věcí byl jmenován bývalý ministr pro záležitosti brexitu Dominic Raab. Ministryní vnitra se stala politička indického původu Priti Patelová.

Spojené království má územní spor s Mauriciem o vlastnictví Čagoských ostrovů, které jsou zámořským územím Spojeného království v Indickém oceánu.[27] Přestože Valné shromáždění OSN hlasovalo pro navrácení Čagoských ostrovů pod mauricijskou správu, tak Johnson mauricijské územní nároky odmítl.[28]

Začátkem dubna 2020 požádal Johnson Dominica Raaba, aby ho v důsledku jeho indispozice v souvislosti s nemocí Covid-19 ve funkci premiéra dočasně zastoupil.[29]