Všeobecné volby ve Spojeném království 1924

Všeobecné volby ve Spojeném království 1924 se konaly 29. října 1924 a díky diskreditaci vládnoucí labouristické vlády je jasně vyhrála Konzervativní strana. Do úřadu premiéra byl po volbách podruhé povolán konzervativec Stanley Baldwin.

Všeobecné volby ve Spojeném království 1924
StátSpojené království Spojené království
Druh volebvšeobecné
Volební termín29. října 1924
Předchozí volby1923
Následující volby1929
Volební účast77,0 %
Výsledky
Celkem 615 poslanců v Dolní sněmovně
pro většinu třeba 308
Stanley BaldwinRamsay MacDonaldHerbert Henry Asquith
volební lídrvolební lídrvolební lídr
Konzervativní stranaLabouristická stranaLiberální strana
předchozí volby
258 mandátů (38,0%)
předchozí volby
191 mandátů (30,7%)
předchozí volby
158 mandátů (29,7%)
7 418 983 hlasů5 281 626 hlasů2 818 717 hlasů
46,8 %33,0 %17,8 %
412  mandátů151  mandátů40  mandátů
154 40 118
Výsledky voleb podle volebních obvodů
Složení Dolní sněmovny po volbách
Premiér
Před volbamiRamsay MacDonald,
Labouristé
Po volbáchStanley Baldwin,
Konzervativci

Pozadí

Související informace naleznete také v článku První vláda Ramsaye MacDonalda.

Předchozí všeobecné volby v roce 1923 neměly jasného vítěze, všechny tři velké strany získaly podobný počet mandátů. Protože vláda Konzervativní strany nezískala důvěru, byl v lednu 1924 pověřen sestavením vlády vůdce Labouristické strany Ramsay MacDonald.[1]

Jednalo se o první labouristickou vládu v dějinách Spojeného království a její jmenování zaskočilo i samotné labouristy. Ač mohly Konzervativní a Liberální strana sestavit koaliční kabinet, obě strany se nakonec s krátkodobou vládou dělnické strany smířily; liberálové i konzervativci chtěli získat politické body, až se ukáže, že labouristé nejsou schopni vládnout.

Politika MacDonaldova kabinetu se v mnoha ohledech vůbec nelišila od předchozích vlád. Jak přednesl premiér Dolní sněmovně, hlavní zásadou zahraniční politiky bude důvěra a bude se zakládat na principech jako jsou lidská práva a solidarita s přihlédnutím k národním zájmům. Labouristická vláda tedy ve výsledku nepřinesla žádnou revoluční změnu a dosahovala i jistých diplomatických úspěchů. Její konec nakonec způsobily vztahy se Sovětským svazem. Již na začátku roku vláda uznala jeho existenci de iure, samotná Labouristická strana ale pod MacDonaldovým vedením potírala jakýkoli náznak bolševismu ve svých řadách. Uznání SSSR poskytlo pro konzervativce a liberály příležitost k tvrdým útokům proti kabinetu. Labouristé se stali obětí špinavé kampaně, zahrnující např. Zinovjevův dopis, podvrh předstírající, že Labouristická strana chystá v Británii komunistickou revoluci. Tyto události vedly v říjnu 1924 k pádu vlády a všeobecným volbám.[2]

Konzervativní a Liberální strana se vydaly cestou ostré kritiky labouristů a obranou před komunistickým nebezpečím; volby jasně vyhráli konzervativci se 412 křesly v Dolní sněmovně. Labouristé spadli na 151 mandátů a liberálové na pouhých 40, ve svém obvodě prohrál i liberální lídr Herbert Henry Asquith. Z antikomunistické hysterie tedy profitovali víceméně jen konzervativci.[3] 7 křesel obsadili konstitucionalosté, tvoření některými dřívějšími poslanci za Lloyd Gergeovy koaliční, posléze národní liberály. Obávaní komunisté získali jen zlomek hlasů a jedno křeslo. Poprvé od voleb roku 1918 kandidovali v severním Irsku zástupci Sinn Féin, ale neuspěli.

Volby vynesly do úřadu konzervativní vládu Stanleyho Baldwina, která zůstala u moci celé funkční období až do všeobecných voleb v roce 1929.

Výsledky

412 151 40 12
Konzervativci Labouristé Lib O
Strana Lídr Mandáty Hlasy
Početv %+/-Početv 
Konzervativní strana  Stanley Baldwin 412 67,0% 154 7 418 983 46,8%
Labouristická strana  Ramsay MacDonald 151 24,6% 40 5 281 626 33,3%
Liberální strana  Herbert Henry Asquith 40 6,5% 118 2 818 717 17,8%
Konstitucionalisté  - 7 1,1% 7 185 075 1,2%
Komunistická strana  Albert Inkpin 1 0,2% 1 51 176 0,2%
Sinn Féin  Éamon de Valera 0 0 34 181 0,2%
nezávislí  - 2 0,3% 1 25 206 0,2%
Severoirští labouristé  Sam Kyle 0 0 21 122 0,1%
Scottish Prohibition  Edwin Scrymgeour 1 0,2% 0 14 596 0,1%
nezávislí liberálové  - 0 1 3 241 0,0%
nezávislí labouristé  - 0 0 1 775 0,0%
nezávislí unionisté  - 0 0 517 0,0%
irští nacionalisté  T. P. O'Connor 1 0,2% 0 0[p 1] 0,0%
celkem - 615 100% - 15 856 215 100%
Hlasy
Konzervativci
46,79 %
Labouristé
30,68 %
Liberálové
17,78 %
ostatní
4,75 %
Mandáty
Konzervativci
66,79 %
Labouristé
24,55 %
Liberálové
6,50 %
ostatní
1,96 %

Odkazy

Externí odkazy

Poznámky

  1. Nacionalista O'Connor sice nezískal ani jeden hlas, byl ale zvolen poslancem, protože ve svém volebním obvodě neměl protikandidáta.

Reference

  1. WASSON, Ellis. Dějiny moderní Británie od roku 1714 po dnešek. Londýn: Blackwell Publishing Limited, 2010. ISBN 978-80-247-3267-1. Kapitola Válka, mír a válka: 1915-39, s. 293.
  2. GILL BENNETT. What’s the context? 22 January 1924: Britain’s first Labour government takes office [online]. GOV.UK, 2014-01-22 [cit. 2020-10-29]. (History of government). Dostupné online. (v angličtině)
  3. The 1924 general election [online]. Liberal HISTORY. Dostupné online. (v angličtině)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.