Všeobecné volby ve Spojeném království 1931

Cesta k volbám se otevřela v létě roku 1931, kdy byla země paralyzována Velkou hospodářskou krizí. Nezaměstnanost rostla a důvěra v měnu padala; britská ekonomika se pohybovala na hraně kolapsu. Rostl tlak na úsporná opatření, která ale labouristický kabinet zatvrzele odmítal, navzdory mínění premiéra Ramsay MacDonalda. Ten 13. srpna slíbil opozici rozpočtové škrty, s čímž se většina labouristů nehodlala smířit.[1]

Spory mezi premiérem a většinou vlády eskalovaly 23. srpna, kdy kabinet zamítl desetiprocentní snížení podpory v nezaměstnanosti; v reakci na to MacDonald rezignoval. Podporovaný králem Jiřím V. sestavil národní vládu za účasti konzervativců, liberálů a menšiny labouristů. Ta schválila úspory v rozpočtu, zvýšila daně a zrušila zlatý standard. Na přelomu září a října byla Británie z nejhoršího venku a vláda se těšila uznání ze strany médií i veřejnosti.[2]

Premiér Ramsay MacDonald

Na začátku října MacDonald ustoupil tlaku konzervativců na vypsání všeobecných voleb, což definitivně rozdělilo Liberální stranu na tři skupiny. První, vedená sirem Johnem Simonem, byla ochotna v krizi jako této sáhnout k ochranným clům, a tedy zpronevěřit se liberální zásadě volného obchodu; zahrnovala asi polovinu liberálních poslanců. Druhou vedl David Lloyd George, který kvůli zdravotním problémům zanechal předsednictví strany Herbertu Samuelovi; ta stála v silné opozici proti protekcionismu a měla proti účasti ve vládě největší výhrady, Lloyd George sám se velmi obával voleb a v souhlasu s nimi viděl rozkaz k popravě. Mezi těmito dvěma frakcemi stál vůdce strany Samuel, který se též bál konzervativní většiny, ale s kabinetním angažmá opatrně souhlasil.[3]

Z voleb vzešla ohromná většina pro národní vládu; též díky faktu, že se vedení koaličních stran předem dohodla na kandidátech, aby si nekonkurovali ve stejném obvodě. Kabinet získal celkem 67% hlasů a 90% mandátů v Dolní sněmovně, neboli 554 z 615. Suverénně nejsilnější vládní stranou se stali konzervativci s 470 poslanci, následovali je Simonovi liberálové pod hlavičkou Liberální národní strany s 35, Samuelova Liberální strana s 33, MacDonaldovi národní labouristé s 13 a 4 nezávislí podporovatelé vlády. Labouristé získali pouze 52 poslanců, kvůli rozdělení liberálů ale zůstali druhou nejsilnější parlamentní skupinou, přestože bylo poslanců liberální orientace (liberálové, národní liberálové a Lloyd Georgeovi nezávislí liberálové) více než labouristické (labouristé a národní labouristé).

Volby celkově posílily pozici Konzervativní strany v národní vládě, ač v jejím čele zůstal MacDonald. Zpočátku fungovala v kabinetu jistá mezistranická identita, ta však s rostoucím sebevědomím konzervativců slábla a po odchodu Liberální strany z vlády roku 1932 zmizela; konzervativci vládě začali jednoznačně dominovat.[4]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Všeobecné volby ve Spojeném království 1931 na Wikimedia Commons