Odoardo I. Farnese

Odoardo I. Farnese (28. dubna 1612, Parma, Parmské vévodství11. září 1646, Parma, Parmské vévodství) byl vévodou z Parmy, Piacenzy a Castra od roku 1622 do roku 1646.

Odoardo I. Farnese
vévoda z Parmy a Piacenzy
Odoardo I. Farnese,
vévoda z Parmy a Piacenzy
Doba vlády 5. března 1622 – 11. září 1646
Narození 28. dubna 1612
Parma, Parmské vévodství
Úmrtí 11. září 1646 (ve věku 34 let)
Parma, Parmské vévodství
Pohřben Sanctuary of Santa Maria della Steccata
Předchůdce Ranuccio I. Farnese, vévoda z Parmy
Nástupce Ranuccio II. Farnese, vévoda z Parmy
Manželka Markéta Medicejská
Potomci Ranuccio II. Farnese
Alexander Farnese, princ z Parmy
Rod Farnese
Otec Ranuccio I. Farnese, vévoda z Parmy
Matka Markéta Aldobrandini
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Odoardo byl nejstarší legitimní syn Ranuccia I. Farnese a Markéty Aldobrandini. Poté, co byl Ranucciův nelegitimní syn, kterého Ranuccio, jehož manželství bylo dlouho bezdětné, prohlásil za vlastního a tedy byl Odoardovým potenciálním rivalem Ottavio Farnese (1598–1643) uvězněn, dědicem vévodství se stal on. Vzhledem k nízkému věku vládl za něho po dva roky jako regent jeho strýc Odoardo Farnese a po jeho smrti pak jeho matka Markéta Aldobrandini.[1]

V roce 1628 dospěl a ve stejném roce se oženil s Markétou Medicejskou, dcerou velkovévody Toskánska Cosima II. Medicejského. Jeho prvním rozhodnutím jako vévody bylo uzavření spojenectví s Francií v roce 1633, což byl krok, který měl čelit španělské převaze v severní Itálii a také doufal ve francouzskou podporu svých územních ambicí. Požádal také o půjčky na modernizaci armády, ale jeho první střety nebyly úspěšné: Piacenza byla obsazena španělskými jednotkami a Odoardova armáda byla poražena Františkem I. Francouzským. Španělská vojska obsadila vévodství a zpustošila krajinu, ale nepokusila se obléhat města. Při absenci francouzské pomoci byl Odoardo přesvědčen papežem Urbanem VIII., aby v roce 1637 podepsal se Španělskem mírovou dohodu.[1]

Castro bylo území udělené rodině Farnesi papežem Urbanem VIII. jako léno papežského státu. Agresivní politika Odoarda v Castru se rodině Barberini nelíbila a přáli si území znovu získat. (Rodina Barberini byla rodina Urbana VIII.) V roce 1641 se situace vyhrotila tak, že se papež rozhodl Odoarda exkomunikovat.[2] Odoardo přesto místo smíru hledal spojenectví s Benátkami, Florencií a vévodstvím Modena a napadl se 7 000 vojáky severní Lazio. Jeho armáda složená převážně z kavaléristů nebyla schopna získat Castro obléháním. Přesto, že Odoardova armáda byla prakticky zničena a vévoda papeži vzdoroval, v roce 1644 mu bylo město Castro vráceno a Odoardo se s římskokatolickou církví a především s papežem usmířil a znovu byl přijat do církve.[2]

Odoardo zemřel náhle v Piacenze, svém oblíbeném sídle, 11. září 1646.[1]

Děti a manželství

Odoardo Farnese se oženil s Markétou Medicejskou 11. října 1628.

Potomci:

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Odoardo Farnese, Duke of Parma na anglické Wikipedii.

  1. Hanlon, Gregory. The Hero of Italy: Odoardo Farnese, Duke of Parma, his Soldiers, and his Subjects in the Thirty Years' War. [s.l.]: OUP Oxford, 2019. Dostupné online. ISBN 978-0-19-258628-5. (anglicky)
  2. WILLIAMS, George L. Papal Genealogy: The Families and Descendants of the Pope. [s.l.]: McFarland, 2004. Dostupné online. ISBN 0-7864-2071-5. S. 106. (anglicky)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.