Administrativní dělení Švýcarska

Švýcarsko (Švýcarská konfederace) je vytvořeno z 26 autonomních členských států, kantonů. V úřední terminologii je pro kanton užíváno také označení stav (německy Stand, plurál Stände). Další dřívější označení, Stättemísto, má dnes již jen historický význam a odráží se např. ve jménu jezera VierwaldstätterseeJezero čtyř lesních kantonů.

Kantony Švýcarska

Přehled

Kantony jsou uvedeny v historicky podmíněném pořadí podle Spolkové ústavy.

Kód Znak Kanton Rok přistoupení
k federaci
Hlavní město Počet obyvatel
(rok 2016)[1]
Rozloha (km²)[2] Hustota zalidnění
(obyv./km²)
Počet obcí Oficiální jazyk
ZH Curych 1351 Curych 1 482 650 1728.95 857.5 171 de
BE Bern 1353 Bern 1 024 192 5959.59 171.9 383 de, fr
LU Lucern 1332 Lucern 402 205 1493.51 269.3 87 de
UR Uri 1291 Altdorf 36 095 1076.56 33.5 20 de
SZ Schwyz 1291 Schwyz 154 953 907.89 170.7 30 de
OW Obwalden 1291 Sarnen 37 332 490.58 76.1 7 de
NW Nidwalden 1291 Stans 42 418 275.84 153.8 11 de
GL Glarus 1352 Glarus 40 107 685.32 58.5 3 de
ZG Zug 1352 Zug 122 962 238.73 515.1 11 de
FR Fribourg / Freiburg 1481 Fribourg / Freiburg 310 466 1671.42 185.7 167 fr, de
SO Solothurn 1481 Solothurn 268 639 790.45 339.9 121 de
BS Basilej-město 1501 Basilej 193 212 36.95 5229.0 3 de
BL Basilej-venkov 1501 Liestal 284 717 517.67 550.0 86 de
SH Schaffhausen 1501 Schaffhausen 80 528 298.43 269.8 27 de
AR Appenzell Ausserrhoden 1513 Herisau 54 830 242.84 225.8 20 de
AI Appenzell Innerrhoden 1513 Appenzell 15 948 172.48 92.5 6 de
SG St. Gallen 1803 St. Gallen 502 044 2030.75 247.2 85 de
GR Graubünden / Grigioni / Grischun 1803 Chur 196 726 7105.39 27.7 178 de, it, rm
AG Aargau 1803 Aarau 660 637 1403.76 470.6 220 de
TG Thurgau 1803 Frauenfeld 269 849 991.77 272.1 80 de
TI Ticino 1803 Bellinzona 353 596 2812.21 125.7 157 it
VD Vaud 1803 Lausanne 779 609 3211.94 242.7 318 fr
VS Valais / Wallis 1815 Sion 337 590 5224.49 64.6 141 fr, de
NE Neuchâtel 1815 Neuchâtel 178 660 802.24 222.7 53 fr
GE Ženeva 1815 Ženeva 488 973 282.49 1730.9 45 fr
JU Jura 1979 Delémont 73 035 838.51 87.1 64 fr, de (1 obec)
Švýcarsko 1291 Bern 8 391 973 41290.76 203.2 2 551 de, fr, it, rm

Šest kantonů – Obwalden, Nidwalden, Appenzell Innerrhoden, Appenzell Ausserrhoden, Basel-Stadt a Basel-Land – které vznikly rozdělením původních kantonů, bylo v minulosti označováno jako polokantony nebo polostavy. Pojem polokanton byl formálně odstraněn ze Spolkové ústavy při její revizi v roce 1999 a nahrazen jejich taxativním vyjmenováním; fungují stejně jako ostatní kantony a odlišují se pouze tím, že:

  • v Radě stavů Spolkového parlamentu (malá komora) má každý kanton dvě křesla, avšak šest vyjmenovaných jen po jednom,
  • při těch lidových hlasováních, která vyžadují kromě prosté většiny také stavovou většinu – souhlasný výsledek ve většině kantonů, má výsledek hlasování v nich poloviční váhu.

Ve Spolkové ústavě jsou kantony uvedeny v pořadí, jak je uvedeno v přehledu. Toto pořadí je historicky podmíněno, dnes už bez jakéhokoliv jiného významu. Ve společenství, spolku Osmi starých míst totiž byla města Curych, Bern a Lucern, každý jako tzv. Vorort, v hierarchii před venkovskými kantony. Ostatní kantony jsou uvedeny v pořadí jejich přístupu ke spolku. Poslední změnou byl vznik kantonu Jura oddělením frankofonní části od kantonu Bern.

Politický systém

Dějiny

Před napoleonskými válkami bylo švýcarské spříseženectví (Eidgenossenschaft) volným spolkem 13 států, jež byly označovány termínem Orte, Stätten – místa, či Kantone[3]/Cantons[4]. K tomu přistupovala řada spojeneckých území (Zugewandte Orte) a podřízených teritorií. Tento systém byl po obsazení Švýcarska napoleonskými vojsky rozbit, v roce 1798 byla z jejich moci vytvořena Helvétská republika jako unitární stát, který se nicméně nadále členil na kantony. Ještě v období Helvétské republiky však převážily federalistické tendence a roku 1803 samotný Napoleon udělil Švýcarsku federalistickou ústavu, přičemž jednotlivé kantony přijaly republikánské ústavy a emancipovala se některá bývalá závislá teritoria, termín kanton se však vžil. Některé takto ustanovené kantony však nepřežily dlouho a byly začleněny do jiných.

Po pádu napoleonského režimu kanton Bern požadoval obnovu svých práv a odmítal uznat nové kantony Aargau a Vaud vzniklé na územích, jež mu dříve podléhaly, avšak pod mezinárodním tlakem byl donucen zříct se svých nároků výměnou za území bazilejského biskupství. Podle Spolkové smlouvy z roku 1815 bylo Švýcarsko pouze volným spolkem států. Kantony byly nositeli stání suverenity, měly právo vystoupit ze spolku, měly vlastní vojska, vybíraly cla, razily mince, mohly uzavírat mezinárodní smlouvy. Teprve spolková ústava z roku 1848 vytvořila ze Švýcarska federální stát, kde kantony ztratily výše zmíněné pravomoci.

Teritoriální vymezení kantonů dodnes zůstává v podobě, jakou získalo po napoleonských válkách. Výjimkou je rozdělení kantonu Basilej na dva polokantony v roce 1833, krátkodobé rozdělení kantonu Schwyz ve stejné době, zánik polokantonů v Glarusu v roce 1836. Jedinými změnami v průběhu 20. století je vytvoření kantonu Jura v roce 1979 odtržením od kantonu Bern a poté přechod bernského okresu Laufen do kantonu Basel-Landschaft v roce 1994.

Poznámky

  1. Population résidante permanente et non permanente selon la catégorie de nationalité, le sexe et le canton [online]. Švýcarský statistický úřad [cit. 2017-03-15]. Dostupné online. (francouzsky)
  2. Statistique de la superficie standard - Cantons et grandes régions selon 4 domaines principaux [online]. Švýcarský statistický úřad [cit. 2017-03-15]. Dostupné online. (francouzsky)
  3. Mapa Švýcarska z roku 1796
  4. Mapa Švýcarska z roku 1715

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.