Glarus

Kostel v Glarusi, postavený v roce 1861 po velkém požáru, který zničil původní kostel a prakticky celé město.

Ulička v kostele

Glarus byl poprvé zmíněn latinsky na začátku devátého století jako Clarona. V roce 1178 byl poprvé zmíněn německy jako Glarus.

10. února 878 císař Karel III. Tlustý daroval své ženě kláštery Säckingen, St. Felix a Regula v Curychu. Jejich pozemky poskytly rozšířený politický vliv a obrovskou půdu. Pozemky pokrývaly území Rhine, údolí Fricktal v nynějším Aargau a Glarus, jižní Hotzenwald a půdy Curychu podél jezera Walen. Glarus přetrval pod nadvládou opatství až do roku 1395, kdy se od něj odtrhl a stal se nezávislým.

Hlavním městem údolí Linth se Glarus stal v roce 1419. V osmnáctém a devatenáctém století se údolí začalo industrializovat.

Vůdce švýcarské reformace Ulrich Zwingli okolo roku 1506 v Glarus začínal sloužit jako pastor. Sloužil deset let a zapojil se i do politiky.

Vojáci z Glarus byli najímáni jako žoldáci po celé Evropě. Švýcarská konfederace byla zapletena do několika rozdílných válečných tažení s jejími sousedy (Francouzi, Habsburky a Papežskými státy) – Zwingli se důrazně postavil na stranu Říma. Na oplátku ho papež Julius II. ocenil poskytnutím pravidelné penze. Zwingli se zhostil role kaplana v několika italských válečných taženích, včetně bitvy u Novary v roce 1513. Nicméně zničující porážka Švýcarska v bitvě o Marignano způsobila změnu nálady v Glarus. Občané se začali přiklánět spíše na stranu Francouzů, než papeže. Zwingli jako papežův partyzán se ocitl v obtížné situaci a rozhodl se ustoupit do Einsiedelnu.

V roce 1528 získala Reformace v Glarus základnu, spravovanou z Curychu Zwinglim. I přesto, že deset let v Glarus kázal, zůstalo město silně katolické. Nicméně díky Druhé válce Kappel (Zweiter Kappelerkrieg) v roce 1531 byla katolíkům a protestantům dána práva zvolit si svou vlastní víru. To vedlo k tomu, že obě náboženské skupiny využívaly městský kostel současně, což vedlo k nespočtu problémů. V osmnáctém století obě skupiny městský kostel stále sdílely, ale již měly své vlastní vedení.

Po Francouzské invazi se v roce 1798 Glarus stal hlavním městem Kantonu Linth v Helvétské republice. Veškeré administrace kantonu byla přesunuta do Glarus. Noví správci měli velké problémy s ustavením a prosazováním nových směrnic.

V říjnu 1802 vzhledem k problémům, které správci v Glarus měli byla administrativa přesunuta do Rapperswil.

V roce 1803 byl Kanton Linth rozpuštěn a Glarus se stal hlavním městem menšího stejnojmenného kantonu.

Železnice dosáhla z Weesen až ke Glarus v roce 1859. Prodloužena do Schwandenu a Lithalu byla v roce 1879.

10. května 1861 bylo město zdevastováno požárem. Celková ztráta činila kolem půl milionu šterlinků. Okolo dvou třetin Glarus (593 budov) bylo spáleno na popel. Po této události byl Glarus přestavěn ve stylu bloků podle konstrukčních plánu Bernharda Simona a Johanna Caspara Wolffa.

V roce 1894 byl k ochraně pracovníků zaveden a v Glarus následně představen pracovní zákon. Zákon zakazoval pracovníkům pracovat déle, než 12 hodin denně.

Město je situováno v širokém údolí mezi horou Glärnisch a řekou Linth.

Před rokem 2011 tvořilo území obce 69,2 km². Z toho 23 % bylo využito k zemědělským účelům, 31,4 % bylo zalesněno a 2,7 % osídleno (budovy a komunikace). Zbylá část území (42,9 %) byla neproduktivní.

Po začlenění obcí Enneda, Netstal a Riedern v roce 2011 bylo území Glarus rozšířeno na 103,6 km².

Populace Glarus čítala ke dni 31.12.2011 12 291 obyvatel, včetně Ennendy, Netstalu a Riedern. V roce 2007 bylo 23,7 % obyvatel cizí národnosti.

Růst populace za posledních 10 let dosáhl hodnoty 7,4 %. Většina populace (v roce 2000) mluvila německy (86,0 %), druhým nejčastějším jazykem byla italština (4,8 %) a třetím albánština (2,6 %)

Ve volbách roku 2007 vyhrála strana SPS, která obdržela 68,9 % hlasů. Většina zbývajících hlasů putovala ke straně SVP (23 %).

Celá švýcarská populace je všeobecně velmi vzdělaná. V Glarus cca 71,3 % obyvatelstva (v letech 25–64) dokončilo buďto vyšší odbornou školu, nebo mělo vyšší vzdělání (univerzita nebo Fachhochschule).

Glarus měl v roce 2005 nezaměstnanost pouze 2,01 %. Ve stejném roce bylo zaměstnáno 49 lidí v primárním ekonomickém sektoru, působilo v něm 17 firem. V sekundárním sektoru bylo zaměstnáno 552 lidí a působilo v něm 78 firem. 3 232 lidí bylo zaměstnáno v sektoru terciárním (410 firem).

Historické znázornění vývoje:

Glaruská železniční stanice se nachází na lince z Weesenu do Linthalu. Staví v ní expresní vlak Glarner Sprinter, který pokračuje až do Curychu a oblastní vlakové spoje mezi Rapperswillem a Linthalem. Ve městě se nachází další dvě zastávky: v Ennendě a Netstalu.

V období 1961 až 1990 propršelo v Glarus průměrně 148,2 dnů v roce a průměrně spadlo 1 416 mm srážek. Nejvlhčí měsíc byl srpen, během kterého na Glarus spadlo v průměru 177 mm srážek. Během nejvlhčího měsíce proprší v průměru 14,7 dne. Měsíc s nejvyšším počtem deštivých dnů byl červen s průměrem 15,1 dne, ale pouze se 164 mm srážek.

Naopak za nejsušší měsíc byl označován leden s průměrem 84 mm srážek za 14,7 dnů.

• 
  Centrum Glarus
• 
  Parlament Kantonu
• 
  Glärnisch
• 
  Železniční zastávka Glarus