Sion (Švýcarsko)

Osídlení je archeologickými nálezy doloženo až do mladší doby kamenné. Jméno osad Sedunum pro Sion a Octodurus pro sousední Martigny je spojováno s Kelty, jimiž byla v období mezi 7. až 4. stoletím př. n. l. oblast osídlena. tvořili společenství Rolníků a chovatelů dobytka. byl to keltský kmen Sedunů, kteří počali budovat své osady podél řeky Rhony v celém regionu. Podle nich byla lokalita pojmenována. S příchodem římské kolonizace zde byla vystavěna vojenská a tranzitní obchodní stanice, která díky své výhodné poloze postupně rostla v obchodní městečko více než regionálního významu. Pod tlakem křesťanského Savojského knížectví sem bylo v polovině 6. století přeloženo z Martigny biskupské sídlo. Tím se rozvinul nový architektonický vývoj města, zejména výstavby dvou opevněných biskupských sídel na dominantních horách, v podobě hradu (Tourbillon na vyšším kopci a nedalekého Valléry) s románskou katedrálou na nižší ostrožně, které dodnes vévodí městu a dokreslují jeho typickou siluetu na pozadí štítů alpských velehor.

Tourbillon

První kamenné hradby si město zbudovalo asi počátkem 10. století. Roku 999 daroval burgundský král Rudolf III. hrabství Wallis sionskému biskupství. V letech 1160–70 byla na vrcholu kopce z kamene zbudována dodnes stojící bazilika Panny Marie, jež se postupně stala nejvznamnějším poutním centrem v údolí kraje Vaudois. Poutníci směřovali přes Vevey a St. Maurice k panně Marii na Sionu, jíž se stala mramorová votivní soška trůnící panny Marie s dítětem, dodnes dochovaná na hlavním oltáři. Tak začala koncem 13. století další éra rozvoje hospodářství města, jež se na vrchol vývoje dostalo v polovině 14. století díky tranzitní dopravě ze severní do jižní Evropy přes Simplonský průsmyk, a také díly přílivu křesťanských poutníků. Závěr 14. století s sebou přinesl mor, války, drancování a úpadek. V následujícím 15. století bylo město zmítáno neustálým vojenským tlakem Savojska a vnitřními rozpory mezi Sionem a zbytkem Wallisu. Částečně to vyřešilo vítězství Wallisanů v bitvě proti Savojsku v prostoru dnešního náměstí La Planta roku 1475. Tím začalo město i kanton stoupat pod vedením kardinála Schinera na významu.

Dne 4. srpna 1815 vstoupil kanton Wallis do Švýcarského spříseženstva. Zbořením středověkých městských hradeb roku 1830 se městu otevřely nové obzory jak v hospodářských a obchodních, tak i společenských oborech. V posledních dvou třetinách 19. století jsou budovány nové cesty a ulice, je regulována částečně řeka. Tím Sion dostává novou atraktivní a lákavou podobu pro investory. Poslední třetina 19. století je absolutní doba rozkvětu urbanismu města. Noví obyvatelé přinášejí s sebou také příjemné stránky moderního života. Pod vlivem městské kultury pulsující Sion vstupuje do čilého společenského života. V této době vznikla většina dnešních vil a paláců, jež formují obraz města dodnes. Například lze jmenovat Biskupský dům (1839–1840), budova úřadu vlády (1838), vila Aymon (1842), v jižní části ležící vila Philippe de Torrente (1866), budova Velkého semináře (1874), Kolegium (1891–1892), které dnes poskytuje přístřeší kantonálnímu soudu a v neposlední řadě kantonální zbrojnici (1892–1895) nebo Casino (1863) a La Grenette (1866–1869). Ve starém městě byla stará říčka překryta a vznikla tím dnešní živá Rue du Grand Pont. Tento stavební elán vládl až do poloviny 20. století. Tím se Sion vyvinul od malé rolnické vesnice k významnému městu nejen na kantonální úrovni.

Dnes město žije především z turistického průmyslu, dále je sídlem několika bank, pojišťoven i obchodních nebo humanitárních organizací. Zdejší Sionská římskokatolická diecéze je nejstarší ve Švýcarsku, a také jednou z nejstarších diecézí severně od Alp. Nalézáme zde četné střední školy, univerzitu a vzdělávací střediska na kantonální, národní nebo mezinárodní úrovni. Město je důležitým dopravním uzlem, zejména železničním, ale má i malé letiště.

Katedrála Panny Marie

• biskupský hrad Valère – dnes sídlo muzea středověkého umění – expozice po rekonstrukci znovuotevřena roku 2008, sbírky patří k nejvýznamnějším muzeím středověkého uměnleckého řemesla ve Švýcarsku
• Notre-Dame-de-Valère – poutní římskokatolický kostel Panny Marie na hradě Valère – trojlodní románská bazilika z let 1160–1170, s chórovou přepážkou a přístavbami ze 13. až 15. století, mramorová polychromovaná poutní soška P.Marie, gotické nástěnné malby, gotický figurální náhrobek, varhany (některými zdroji považované za nejstarší hrající varhany na světě z roku 1390, pravděpodobnější datace vzniku je ale 1435)[2]
• hrad Tourbillon – nejvyšší dominanta nad městem, ruiny hradu ze 13.–14. století, v sdle mezi Tourbillonem a Valère jednolodní raně křesťanský kostel
• katedrála Panny Marie ve městě – trojlodní gotická bazilika s románskou věží
• Kostel sv. Theodula – nejvýznamnější pozdně gotický chrám ve Švýcarsku s prvky plaménkového stylu (rotující kružby oken), autor Ulrich Ruffiner, pieta z 15. století
• Biskupský palác, dnes sídlo Muzea krásných umění
• Psí věž – Tour du chien, hranolová věž kdysi předsunutého opevnění hradu Tourbillon, navazující na radnici
• pozdně gotické domy rodin Supersaxo, Barberini de Wulff